GIRO DI BIRRA 2017 aneb "V srdci Evropy"

5. etapa expedice sobota 15. 7. 2017 (za expedici ujeto celkem 960 km)

A máme sobotu. Budíme se s lehkou kocovinou po včerejší dopitné na pokoji… Konec zápisu včerejšího večera je však nutné rozšířit a zaznamenat dojmy. Z hospody se šlo k řece přes kemp a ochutnali jsme dovezené piva – Berounský medvěd 11°, 13°, 14° a 15°. Byla to původně Kožušníkovic plánovaná záchrana, aby bylo co pít na večer. Výborná volba! Na našem pokoji (Petr s Jirkou) se udělala after party až do rána a Medvěd padl ve všech čtyřech voltážích. Bavili jsme se skvěle a večer utekl jako voda.

Já se s Jirkou dnes ráno probudil až v 9 hodin. Sousední pokoj byl vzhůru už dlouho. Mně osobně probudil minimálně dvakrát řinkot upadnuté kliky jediného funkčního záchodu na chodbě. Neuniklo mi tak, že okolo 6. až 7. hodiny ráno silně a vytrvale pršelo, a to se projevilo i na aktuální náladě a chuti do další etapy. Nikam se nám už nechce, alespoň mi a Jirkovi. Andy šla s Adámkem do terénu, obhlédnout okolí a případně něco koupit ke snídani. Nám už zbývá pobalit si pár věcí, odevzdat klíče a děkujeme za pobyt, žijte si tu, co se do vás vejde. Jediné, co chceme, je odjet a už se tu nevrátit. Z dáli chodby do našeho zavřeného pokoje proniká nějaký zvuk, nám již dobře známý… Aďuch brečí, ba přímo řve… teď už víme, proč se vrátila jako první Andy, nasupená do ruda. Adámek v obchodě viděl bagr a strašně ho chtěl, začal svůj tradiční koncert záchvatu breku. Vedle se trestá, Adámek křičí… není divu, opět se z té své uvztekané nálady počůral.

Jirka: „A jak jinak, ono by to pak bylo rozmazlené a my to pak musíme učit! Jen mu naložte pořádně, budou vám vděčni všichni učitelé!“

S Jikrou nakonec vyrážíme rovnou, už není nač čekat. Nepomuk ani Jižní Moravu neabsolvujeme. Už se nám nechce a veku je taky chladněji a deštivo. Loučíme se tedy s ostatními Giráky, kteří po procházce snídají na pokoji. Bylo to krátké, ale výživné Giro! Adámek utichl a už baští. Jaké pohlazení pro náš slech. Pojedeme do Řevnic a na Mníšek pod Brdy a pak už na dálnici. NA příští rok musíme do auta vypálit CD s Echty! Nakoupili jsme si lahodnou snídani (čerstvé sladké pečivo) a teď už to chce jen kafe a je to perfekto. Opouštíme ubytovnu a věnujeme poslední pohledy sochám basetů a psím slunečním hodinám. Teď, po snídani v autě, by to chtělo už jen najít kavárničku se záchodem a je to značka ideál. Sluníčko si občas vykoukne a po dešti se udělal příjemný vzdoušek. Jirka ještě vezme benzín za 500,-Kč a společně se srovnáme (dluh 190,- Kč za ubytování se tak elegantně smázne). Ještě měl cestu kolem obchůdku Honza a ta nás naposled pozdravil. Je čas vyjet. Nabíráme směr Mníšek pod Brdy. Jirka si teď dá s alkoholem pauzu – bolavé klouby jsou znamením a vykřičníkem. Další mrazič před námi (pomalu jedoucí vůz brzdící asertivnějšího řidiče, pozn. red.)! Jirkův poks o předjetí auta před námi byl mrazičem zablokován. Ostravský výletník, no comment. Ale nakonec se povedlo a mraziče jsme předjeli o pár otáček později. Vyjíždíme z Řitky a v dáli je slyšet Yo Yo band… stavíme na benzínce na dálnici a chceme si dát i potřebné kafe. Benál jsme sice nabrali, ale pokažený kávomat něpremáva! Občerstvit se tedy musíme na další pumpě. Stačilo si jen počkat a už srkáme espresso a Jirka své oblíbené kapučíno. Pomalu se dostáváme po Giru do reality a uvědomujeme si další program prázdnin. Začínáme plánovat práce na zahradě – cihly, střecha, terasa… už zítra jdu k Jirkovi na zahradu a společně se pustíme do práce. Čeká nás druhá řada cihel u zadní části boudy. Už se na to těšíme. Možná u Jirky udělám celodenku i s obědem, uvidíme. Ale to jsme se myšlenkami přenesli až na zahradu v Ostravě, teď musíme domů ještě dojet. Máme zelenou vlnu a kolony nás příliš nebrzdí. Jen z Brna do Vyškova. Pojedeme asi po staré dálnici. Krylíček nám káže, stále nadčasový, stále aktuální. Na dálnici potkáváme na jedno odpočívadle kamion s nápisem „GIRO“! Co k tomu dodat? Měli jsme s Jirkou původní pán, že se na zpáteční cestě stavíme do prima restaurace s rybím bufítkem, jako loni, ale bohužel je sjezd z dálnice uzavřen, a tak si musíme nechat zajít chuť… Ale co už, das macht Nichts, folgendes Jahr! Jsme u Želivky a blížíme se k Humpolci. V Humpolci si dáme čurpauzu na přeplněném odpočívadle u dálnice. Tolik kamionů na jednom místě jsem osobně snad ještě neviděl. Posloucháme rádio a aktuální dopravní informace z cest. V našem směru jsme nezaznamenali nic důležitého, ale špatný signál na začátku vstupu nám znemožnil porozumět možná důležitým informacím. Tak snad jsme o nic podstatného nepřišli a kolony se nám budou vyhýbat i nadále. A už je to tady, avizovaná kolona nás po pár kilometrech zbrzdila, to bude zase crcání… Jirka improvizuje a zkusí to objet na Slatinu. Sjíždíme z dálnice a prozatím to po sjezdu na horizontu jede plynule…bylo Jirkovo rozhodnutí správné? Uvidíme. Už se to ale na dálnici pomalu ucpává, a tak Jirka dal asi čtyř kilometrové koloně nakonec stejně frak! Projíždíme Rousínovem a naše lehké zdržení vyhodnocujeme asi na 5 minut. Tak náš sjezd byl se ukázal spíše jako šul nul a zase tolik času jsme sjezdem z dálnice neušetřili. Z rádia hlásí asi 15minutovou kolonu na D1 na 207 km před Rohlenkou. Do Ostravy je to už jen 46 km. Ještě sjedeme do Hornbachu pro lepší maltu na zítřejší „zahradní cihlobraní“. Projíždíme kolem Prostějova a směrem na Ostravu prší čím dál víc. Informační tabule u cesty hlásí 16°C a silné přeháňky. Za chvíli déšť ustává a mraky se trhají, ne však na dlouho. Z dnešek jsme uljeli 553 km a s přičtením kilometráže z 1. etapy se za letošní Giro di birra dostáváme na počet 960 km a t není špatné, vzhledem k tomu, že jsme se větší polovinu Gira přepravovali jen pěšky a pražskou MHD. Ostrava je na dohled! Jedeme rovnou do Poruby, kde v Hornbachu kupujeme nezbytný pytel malty. Rázem se tak propojilo Giro s Jirkovou akropoli na zahradě. Cyklus se uzavřel, po letošním Giru už je veta… Přijeli jsme do Ostravy, Jirka mě vysadil před vchodem a s novým pocitem začíná další fáze prázdnin.