GIRO DI BIRRA 2017 aneb "V srdci Evropy"

3. „Hostivařská aneb pivovárky u Vltavy“ etapa expedice čtvrtek 13. 7. 2017

Je ráno dalšího dne. Budíček je v 8 hodin. Adámek ožil ještě dříve a spící okolí zdárně probouzí i bez budíku už od 6 hodin ráno. Adámkovým budíčkem je nám notoricky vlezlá melodie „Jeeede, jeeede poštovský panáček…“. Grrrrr! Postupně vstáváme a snažíme se ovládnut ovladač kafematu. Povedlo se, Tomáš to má vychytané. Děláme si kávu – nutný životabudič, zejména pro některé echt kafaře z našich řad. Jirka vstává jako poslední. Venku se skutečně rapidně ochladilo a to na pouhých 14°C. Sluníčko je pod mrakem, ale my jsme připraveni i „na trakaře…“. Dnes by měl přijet Bill! Měli bychom se setkat v libeňském pivovaru. Program dnešní etapy je následující:

  1. Hostivař (kostel s románskými freskami, keltské hradiště a lesopark)
  2. Anežský klášter (Andy a další zájemci, ostatní si volí individuální program)
  3. Pivovar Loď
  4. Pivovar Nad Kolčavkou (od 11-23 hod., na čepu by mělo být i nakuřované pivisko)

Máme tel. číslo na ubytovnu v Zadní Třebáni (U Mlýna 8, Zadní Třebáň, hostel a restaurace s terasou, ubytovna pro psy).

Adámek uhrančivě sleduje mega obrazovku u Tomáše a fascinovaně hledí na pohádku. Z internetu se dozvídáme novinky a dění ve světě: Kariérní řád nebyl schválen a doufejme, že byl definitivně zamítnut. Jirkovi poslal grafik zpět text výročního Almanachu (60 let výroční gymnázia Volgogradská v Ostravě-Zábřehu). Text v pdf se mu bohužel rozhodil a tak jej Jirka znovu upravuje, ukládá a posílá zpět (taky to ale mohl grafik udělat sám). Pomalinku se chystáme na odchod. Já si dal pro jistotu hned 2 kafíčka, abych jako kronikář expedice vše pečlivě zaznamenal a netlumila mně únava a už je mi fajn po těle i na duchu. Ta Irča, to je teda extra teta! S Aďuchem blbinkuje, jako by byl její vlastní. Ven je docela zima a bunda bude nutností. Jirka kýchnul 4x za sebou:

Jirka: „Já potřebuju jen uvolnit energii.“

Andy k Adámkovi, který se nechce obléct: „…a nediskutuj pořád, nebo ti zakroutím krkem a bude klid.“

Adámek se bouchnul do hlavy a zase brečí…jaké to dnes hlučné ráno. Jirka „dal pupu“, ale nestihl tak už přehled výstav na netu. Vyrážíme vstříc dnešní etapě. Dobíháme autobus (č. 137). Andy s břichem glosuje, že 3 týdny před porodem není běh zrovna ideální disciplínou pro těhotné matky, ale autobus jsme stihli a jedeme na naši známou zastávku Knížecí. Na Andělovi přestupujeme na metro (trasa B). „Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají.“ Vystupujeme na zastávce Vysočanská. Míříme na autobus (č. 177), cílovka je Hostivařské náměstí. Jako první zastavení bude kostel, pak pivovar a následnou vycházkou na hradiště. Honza se v autobuse snaží vyhledat zajímavé výstavy.

Jirka: „Mi se to vybíjí a Petrovi se to nezobrazí.“

Dnešní etapa bude co do pivní nabídky velmi zajímavá.

Petr: „Jaké bude asi dnešní pivo?“

Jirka: „Ani nemluv, už mě bolí klouby, jen o tom mluvíš.“

V autobuse jsme nějaké pražské výstavy vyhledali, ale nic nás nenadchlo, tak si v Hostivaři dáme památník. Jsme na Hostivařském náměstí, míříme ke kostelu Stětí sv. Jana Křtitele. Tady nás už očekává místní nový farář. Těšíme se na prohlídku románských fresek. Zobrazené scény představují výjevy trůnu milosti a 4 evangelisty (Marek, Matouš, Lukáš a Jan). Mezi dalšími svatými jsou sv. Vojtěch a sv. Jan Křtitel v baldachýnech. Jedno románské okénko je zazděné. Vlastní datování kostela je problematické. Pod současnou sondou by měly údajně být snad i starší malby, neboť kostel bude evidentně starší než malby okolo r. 1300, které máme možnost vidět. Ty už jsou ale spíše gotické s románskými dozvuky. Hmota apsidy vypadá rovněž starší než 1300. Je tu také gotický portál a v něm zabudovaný renesanční náhrobek, stejně jako dřevěná zvonice. Dovídáme se, že tu měl původně být románský oltář (momentálně nedůstojně uložen ve stodole). Nový farář má polské kořeny (představitel Mariánů, polské řehole ze 17. století) a ve službě je teprve týden. Přeložen byl z Valašska. Adámek se obeznamuje s inventářem kostela.

Petr: „Tak schovej misál dítě, čeká tě řehole.“

Adámek mamku poslechl, ale vyřešil to šalamounsky, schoval zpěvník a vytáhl si druhý. Adámek dnes stále fotí a s takovou ta baterka moc dlouho nevydrží. S farářem bychom se rádi podívali do zvonice, ale nemá od ní klíče, tak se jen vyfotíme před ní. Začíná se zatahovat a zvedá se vítr, snad nebude pršet. Půjdeme přes hostivařský hřbitov směrem k hradišti. Jirka zmizel, někde se nám zatoulal. Navštívili jsme Toulcův dvůr. Je tady dokonce i pozdně gotický přesekávaný portál ve špýcharu. Zjišťujeme, že se jedná o areál, který je vlastně ubytovnou s bioobchodem, kostelem, informačním centrem, farmou a ekocentrem a naučnými stezkami. Zajímavé místo. U farmy je možnost otisknout si razítka a tak Honza razítkuje Adámka a Adámek zas jeho. Na farmě je kráva, prase i králík, kolem jsou vidět ptačí budky. Tak, z kraje 3. etapy jsem snědl druhý salám, chutný lovečák padl za vlast. Odpoledne ale musíme doplnit zásoby. Máme hlad, toš si v místní jídelně dopřejeme něčeho k obědu. Je to příjemné prostředí i s bufetem. Holky si s Honzou dávají řepnou polévku (prý je to v podstatě boršč bez masa) a Honza ještě objednal pivo Bakalář a makový koláč. Adámek zase kombinuje zakysanou smetanu s borůvkami s ruskou zmrzlinou, ale moc mu to dohromady nejede (dnes bych jej nechtěl přebalovat). Adámek nechal jídla a šel se družit s místní školkou.

Honza: „Ejšiš, a už je zase venku.“

Honza přivádí své batole zpět, to však opakovaně prchá ven. Jirka je stále pryč. Opět se dostavuje únava, pálí mě oči a chce se mi spát…hm…i přes sedm hodin spánku. No nic, ještě rychle na WC a hurá za dalším bodem etapy.

Jdeme na hradiště, směrem k jezeru. Míjíme schody, kde jsme viděli Jirku naposledy. Najednou volá Jirka Honzovi, že se sejdeme v pivovaru. Procházíme kolem hřbitova směrem k hostivařské přehradě a lesoparku. Svítí sluníčko a bude se Adámek mazat? Zatím prý postačí klobouček…ten ale není, a tak se bude nakonec stejně mazat. Jana točí Kožušníky při náročnějším výstupu do kopce i s kočárem.

Jana: „Chci ukázat, že i Giro je dřina.

Andy: „Letos je to extra turistické Giro!“

Halt! Jsme daleko, měli jsme zabočit níže, ale nevadí, ještě si t dojdeme kousek výše a letní cestou si to zase zkrátíme. Zkratkou lesem se za tónů cikánských rytmů balkánské dechovky prodíráme i s kočárem. Adámek si to v kočáru spokojeně drkotá. Cesta podél hradiště míří přímo do pivovaru, dobrá zpráva! Ocitáme se na hrázi rybníka Botiče, jehož sypaná přehrada byla postavena v r. 1958 – krásné prostředí, jen ta voda je nějaká zelená. Jana s Irčou se fotí. Došli jsme na hradiště Šance na Kozinci. Je to místo, jež bylo osídleno už před 3000 lety, první osídlení se tedy datuje do období pozdní doby kamenné. Našly se zde pozůstatky z doby bronzové i železné (Halštat), stejně jako z období lidu Bylanské kultury. Vlastní hradiště bylo vybudováno v 5. století př. n. l. a patrně vyhořelo v souvislosti s expanzí Keltů v době laténské. Objevily se zde stopy také po slovanském osídlení z 9. století. Přes všechnu bohatou historii areálu se zde nedochovalo více, než jen terénní situace. Fotíme si model hradiště v podobě keltské (4. etapa osídlení z 6.-5. stol. př. n. l.).

Honza: „Ruka domkaře zde zapůsobila jako největší erozní činitel.“

Podle stavu cesty půjdeme buď podél obvodu hradiště nebo upravenou značenou cestou. Honza nevěděl o skutečném stáří hradiště a je mile překvapen.

Andy: „Nenechej tady Želv z toho milého překvapení.“

Nafotili jsme si informační tabuli s textem, popisky a fotkami nálezů a zastavujeme se u zarostlého, přesto nejlépe dochovaného severního valu. Adámek usnul a zase to celé prospí. Cestou z hradiště do pivovaru plánujeme budoucí formu našich Giro stránek a řešíme deníky i videa, včetně designu stránek. Jsme u Hostivařského pivovaru a setkáváme se s Jirkou v Giro tričku.

„Čau limetko!“

Limetkové tričko si oblékám já i s Irčou a Janou.

A už si objednáváme:

I. kolo:

Honza s Andy: malá světlá 13° (výborná)

Jirka: H-ALE 15° (chutný čistý Ale)

Irča a Petr: malá polotmavá 12° (velmi dobrá)

Jirka si prošel hostivařský hřbitov a zjistil, že je zde pohřben i F. X. Šalda (skromná a nenápadná hrobka) a Antonín Švehla (monumentální hrobka s obeliskem). Andy volá na Koločavku do pivovaru a zajišťuje stůl pro 8 lidí na 19 hodin (počítáme s Billem a Lenkou). Následně volá Andy do penzionu na zítřejší ubytování na jednu noc pro 5 osob s Adámkem (bez Janči) v Zadní Třebáni u Berounky. Příjezd je plánován na 18-19 hodin. A aby toho nebylo málo, Andy volá ještě Billovi ohledně našeho setkání. Po návštěvě pivovaru se půjdeme s Jirkou podívat na Vítkovský vysílač a pomník s Žižkovou jezdeckou sochou, holky, zase navštíví Anežský klášter. Etapa se následně završí v pivovaru Loď. Irča má kvůli ortéze problém s nakrájením klobásky a tak jí pomáhám s krájením. Chleba je jako příloha vynikající, Jirka si spokojeně mlaská (po minulém Giru už dobře víme, že se dokáže po dobrém čerstvém chlebu utlouct) a tak objednáváme ještě nějaký ten krajíc. Jirka si koupil dokonce půlkilový bochník chleba se sušenými rajčaty, který zakrojí na večer k salámku.

II. kolo:

Honza: H-ALE 15°

Jirka: malá světlá 13°

Petr: H-ALE 15°

Adámek si baští gulášovku s kváskovým chlebem a náramně mu chutná.

Irča k Adámkovi: „Máš štěstí, že tu není strejda, snědl by ti všechen chleba.“

Najezení a napití jsme nyní více než spokojení, máme postgastrální demenci a nějak se nám momentálně nic nechce.

Jana: „Nejzvrhlejší je lajkovat si vlastní selfí.“

Jirka zaplatil a jel na studio pro svou knížku o vývoji bydlení, nábytku a designu, kterou slíbil Billovi. Následně nás dožene a společně se setkáme na Vítkově u pomníku. Irča šla ještě s Aďuchem na nedaleké hřiště, aby se malý (nebo Irča?) náležitě vyblbnul, než se pustíme na cesty. Já si koupil na večer pivko, světlou 13°, v extra designovém „butelka tvaru“. Jana zase vzala pro Milana světlou 11°. Už je to tu zase, Adámek udělal čuri do gatí!

Honza: „Šmarja, člověk tě chvilku nehlídá a…“

Adámek se převléká a teď vypadá jako ten správný polonahý Adamita. Je nám dobře a uleháme na příjemnou travičku. Svítičko sluní a pranic se nám nechce. Na trávě trávíme asi 10 minut… je čas se zvednout, jít pořídit zásoby do Lidlu a pak se vydat směrem na Vítkov, kde se setkáme s Jirkou. V Lidlu jsme si řádně nakoupili, já si zabavil další salám, tentokrát půlkilovou vysočinu XXL v akci. Obří rozměry uzeniny ohromily všechny okolo. Sami s Honzou a Adámkem míříme na Vítkov. Jedeme autobusem (č. 183) na zastávku Nádraží Hostivař. Čeká nás Vítkovský památník (Jirka by nás tam měl čekat), možná půjdeme i dovnitř, uvidíme. V plánu máme ještě obchůzku experimentálního sídliště z cca 70. let (zajímavý sociální experiment bydlení, infrastruktury a kulturního vyžití obyvatel sídliště). Teď ale jdeme na zastávku „K Žižkovu“. Cestou jsme potkali početnou skupinu švédského týmu florbalistů. Před samotným památníkem ještě navštěvujeme dětské hřiště, kde se může Adámek ještě dodatečně vyřádit a my s Honzou si dopřejeme výborného salámku. Adámek si ale chtěl dát s námi, tak jsme mu tay dopřáli – je to ale jedlík! Neodoláme a sami dovádíme na průlizkách a houpačkách a jsme všichni náramně spokojeni. Voláme Jirkovi, který je ještě u Tomáše v Malvazinkách, dal si sprchu a už vyjíždí za námi. Taky se už zvedáme a s Adámkem jdeme dobýt Vítkov. Míjíme krásný výhled na Žižkovský vysílač a pomalu přicházíme k národnímu památníku na Vítkově. Jirka volá, že jde z Florence pěšky, ať na něj tedy posečkáme. Vlastní památník je pozoruhodná dominanta, které vévodí nadživotní jezdecká socha Jana Žižky – pozoruhodná záležitost. Z architektury je jasně cítit období 30. let. Vstupní alegorická vrata však už obsahují socialistické výjevy. Adámek se několikrát dere objevitelsky dovnitř objektu a Honzovi neustále utíká… je opakovaně vyvádět ven a začíná se vztekat. Setkáváme se s Jirkou. Společně ještě chvíli obdivujeme monumentální sochařství Bohumila Kafky a pomalu vrážíme zpátky. Scházíme k tunelu pod Vítkovem Jirka bere Adámka na ramena a Honza zase snáší kočár.

Jirka k Adámkovi na ramenou: „Hlavně se nepočůrej.“ Jsme u tunelu. Procházíme 300 metrů dlouhou podzemní stavbou a při východu nás trkla do očí cedule pivovaru Kocour s aktuální nabídkou nám známého Sumečka. Musíme však odolat, neboť kde je Kocour, tam bolí hlava. S úžasem koukáme na 2 autovraky na ulici – „Ekologická likvidace vraku zdarma“. Auta mají botičku, propíchané gumy a vysátý benzín… ulice působí tímto „zátiším“ jako pohřebiště vraků.

Dnes už máme Giro tikoty všichni! Tři limetky s dítětem čekají na tramvaj (č. 3) a vystupovat budeme na zastávce Invalidovna. Odsud se vydáme směrem k experimentálnímu sídlišti. Dojeli jsme na místo a začínáme mapovat funkcionalistickou sorelu. Počátek vzniku sídliště i s celým zázemím se datuje už na konci 50. let s dozvukem bruselského stylu. Typově zdejší paneláky (bloky bytovek v jedné linii) de facto kopírují Le Corbusierovské budovy, ale jakkoliv se jednalo o ambiciózní projekt, výsledek nenaplnil očekávání. Unifikované byty se zahrádkami na střechách ale nejsou nijak velké. Přestože je už kolem sídliště novější zástavba (včetně výstavby stanice metra), zůstává tento projekt jedním z našich nejstarších sídlišť. Po sorele už zde propukla internacionální panelová éra naplno. Na zastávce Invalidovna čekáme na tramvaj (č. 3) a pojedeme směrem k Anežskému klášteru, kde nás čeká pivovar Loď a Bill s Lenkou. Kopírujeme trasu loňského „Girometra“, kdy jsme si okolí invalidovny už svého času prošli.

Jirka zaměstnává Adámka, aby se uklidnil a nezačal opět jančit, ten je ale pět rozjařený, ba přímo rozežraný. Vystupujeme na Náměstí republiky a jdeme k nábřeží. Jsme ve spojení s Andy, která nás naviguje. Míjíme loď Albatros. Při hledání pivovaru jsme ale udělali strategickou chybu. Šli jsme kolem dětského hřiště, což neušlo Adámkově pozornosti. Honza s ním tak musel chvíli na hřišti zůstat a následně nás dojít. Už vidíme Andy. Čeká nás na můstku pivovaru Loď. Jsme na lodi a moc se nám líbí zdejší originální atmosféra. Zdravíme se s Billem a Lenkou! Příjemné setkání! Dobrá nálada a zábava jsou v plném proudu. Sledujeme zajímavý efekt hladiny řeky, která sahá do úrovně našich hlav, no a to hned každý pivovar nenabídne.

Bill k Andy: „Jak to, že nemáš tričko? Vony se nedělaj trička s boulí?“

Bill: „Já byl na Vítkově, ještě když tam byl Gottwald!“

Andy: „Soudruh trošku zavání.“

Bill: „Velká matka fotí.“

Objednáváme si piva, je tady I. kolo:

Petr s Andy: malá Republika 12°

Jirka: malá Praga 17°

Bill: velká Republika 12°

Lenka: velká Monarchie

Ha, přichází Honza, s kočárek, ale bez dítěte – si nechám Adámka na hřišti.

Jirka: „Je to silné pivo, už mě z něho začíná bolet palec.“

Nejspíše to musel být Bill a jeho humor, jenž nás zasáhl svým typickým způsobem: „Kdo vymyslel prezervativ jako první? Arabové, kteří skočili do střívka. Po nich přišli Britové, kteří to střívko vyjmuli z ovce.“

Nálada je výborná, bavme se skvěle, popojedem!

II. kolo:

Jirka a Honza: malá Republika 12°

Bill: malá Republika 12°

Bill: „Kde je ten Adámek?“

Honza: „Vedle.“

Bill: „A tys ho tam nechal samotnýho?“

Andy: „Jó, on se tam houpe… a tam je paní u vchodu.“

Bill: „Tak aby se vám za moment nehoupal na kotvě.“

S Billem nastřelujeme podzimní Kersko a v úvahu připadají následující termíny: pátek 6. 10. – neděle 8. 10. V sobotu bychom mohli navíc s Billem využít jedinečnou příležitost návštěvy nedaleké střelnice, no a to se nám zamlouvá velice! Takže uvidíme.

Dnes máme na 19 hodin zamluvenou rezervaci v Libeňském pivovaru. Zatím to ale dle vývoje dne příliš nestíháme. Bumbáme si na lodi a hypnotizuji hladinu v úrovní očí. Je tu příjemný chládek a skvělá atmosféra. Jirkovi se ještě já a Jana skládáme na benzín do Prahy, přispíváme každý 300,-Kč. Vycházíme z lodi a máme namířeno pro změnu do Libeňského pivovaru. Jirka ale volá do pivovaru, že budeme mít lehké zdržení a přijedeme asi o čtvrt hodiny později. Jirka informuje Billa, že bude na zahradě přestavovat uzák.

Jirka k Billovi: „Bille, budu na zahradě přestavovat uzák.“

Bill: „Co?“

Jirka: „Uzák!“

Bill: „Cože?“

Jirka: „Tam, kde se udí!“

Bill: „Jó, ty myslíš udírnu! Aha, my tomu říkáme udírna a vy v Ostravě uzák.“

Adámek cpal salám s rohlíkem skoro celou cestu a teď má žízeň.

Andy: „Adámku vydrž, dáme si v pivovaru.“

Jsme v Kolčavě, konečně zase pivovar. Honzík atakuje sousední hosty u stolu věšákem a Adámek kdesi běhá po zemi, v mžiku i od stolem. Na nic nečekáme a objednáváme si z aktuální nabídky.

I. kolo:

Petr, Jirka a Honza: malá černá Kolčavka Summer Ale 13°

Lenka: malá Pšenice 12°

Bill: velká Kolčavka 11°

Jana: malá Kolčavka 11°

Adámek je stále pod stolem. Jirku ale v nabídce zlákal pivní set za 80,-Kč a jde do toho!

Pivní set (ochutnávka 5 piv):

Summer Ale 13°

Zrzka 16°

IPA 15°

Vídeň ležák 12°

Gingi 14°

Jirka si objednává set. Servírka mezi tím donesla jednoho Summer Ale navíc, to nevadí, já se rád obětuju. Ale nejen pivem živ je člověk a začínáme kukat do jídelního lístku – ha! Mají gulášek i koleno! Tady si dá dneska někdo do nosu! Adámek ještě nevylezl zpod stolu. Putuje si po zemi a občas vykukuje u jednotlivých Giráků, je to teda nezbeda. Jirka hodnotí pivní set:

Jirka: „Nakonec byla nejlepší ta 11°! Kde je chyba? Oni to tu asi neumí dělat.“

Na světě je přeci krásně – guláše a kolínka jsou tu! Odmlčím se, povinnost volá.

Bill dojedl koleno: „Byla to sice jen koroptvička, ale dobrá. Bylo to hladové koleno.“

Já a Jirka jsme si dopřáli guláše a ten byl teda vynikající (Jirka by jen uvítal klasický houskový knedlík který by sice špatný nebyl, ale zas to bylo něco jiného, a to se taky počítá). Jana byla se svými chalapeňos taky spokojená. BIll nás demoralizoval, právě nás s Honzou zlákal na jednu nikotinovou! Sodoma Gomor! Na Giru se nekouří a nikdy nekouřilo, 6 ročníků jsem to vydržel a ten 7. pokušení podlehl…pche ale nějak mi to momentálně vůbec nevadí a Honza se taky zrovna pohoršeně netváří! Bill je rebel a děkujeme za něj. Po chvíli nás Andy s Honzou opouštějí a míří s Adámkem domů na Smíchov, zatímco si Bill s Jirkou vyměňují zkušenosti stran svých dcer.

II. kolo:

Jirka: IPA 15°

Petr: IPA 15° (výborná Ipička!)

Petr: světlá 12°

Lenka: Gingi 14°

Konverzace neutichá, už se dlouho nerýplo do Irči.

Jirka: „Irča je jen drzá.“

Irča: „Já jsem jen asertivní.“

Jirka: „Irča je nasertivní.“

Irča k Billovi (plánovaný pobyt v Kersku): „Ty nám budeš měsíc vařit?“

Bill: „Na hobita jsi odvážná!“

Sedí se nám tu tak dobře a nechce se zvedat. S Billem je velká legrace, vzduchem letí témata imaginární mapy Vietnamu, Vladivostoku i designu.

Jirka: „Já mám rád, když se snoubí oblé tvary.“

Bill: „Začínáš mě vzrušovat.“

Čas se nachýlil, zvedáme se… ale najednou se před námi zjevil nečekaný pivovar Palmovka! Jirka má ostříží zrak, zatím co já mám zrak kalný a záklopku k tomu. Kouzlo nechtěného, nečekaný bonus – ale proč nakonec ne. Irča s Janou už v pivní krasojízdě pokračovat nechtějí a jak praví, solidárně s Andy se vrací na studio. Jirka nás nadšeně zverboval a s Billem a Lenkou míříme na Palmovku. Jako když proutkem mávne, postupně mi slehlo a nabírám síly – objednáváme si.

Petr: malý Jantar 13°

Jirka: malý Ale

Bill: velká světlá 11°

Lenka: malý Jantar 13°

Poseděli jsme a velmi příjemně poklábosili o věcech vezdejších. Pomalu se zvedáme Míjíme ještě hudební klub Rikatado, na který Bill nostalgicky vzpomíná. Loučíme s Billem a Lenkou vracíme se na studio. Po půlnoci přijíždíme za ostatními. Giráci kromě Andy a Adámka koukají na loňské video Gira 2016. Já si dal ještě očistnou sprchu a podívali jsme se na video společně všichni. Byla to roztomilá a místy úsměvná vzpomínka. Pak už šli ostatní spát a já si s Jirkou ještě debužíroval. Podával se sýr, salám a hostivařská 13°, kterou jsem dnes dopoledne koupil v pivovaru. Pustili jsme si na mé přání ještě předposlední 15. díl 1. série seriálu Cizinka, který už sice Jirka viděl, ale já ne a moc jsem se těšil, jak se zajímavý děj vyvine. Jirka na svém nafukovacím loži spokojeně usnul, což vůbec nevadilo (i přes počínající chrápání), ale co jsem nečekal, byla vybitá baterka v notebooku a zrovna v té nejvypjatější chvíli děje! Počítač se prostě vypnul! Grrrrr! To je prostě zákon schválnosti. Ale dám-li si do souvislosti s Jirkou veškerou elektroniku, pak mě nemůže nečekané vybití baterky vlastně vůbec překvapit. Musím se tomu jen zasmát, neboť ať se jedná o baterii do foťáku, notebooku nebo mobilu, stále je to jen baterka, kterou je potřeba dobíjet. To však s osobou našeho Jirky jednoduše není kompatibilní. Nevadí, dodívám se na seriál v pohodlí a klidu doma. Teď už je ale opravdu na čase jít spát.


Pokračování...