GIRO DI BIRRA 2017 aneb "V srdci Evropy"

2. „Kunratická aneb Magická Šárka“ etapa expedice středa 12. 7. 2017

Je ráno. Budíček u Toma byl pro různé členy Gira různý. Třeba já se v noci moc nevyspal, ve 4 ráno mi nebylo zrovna nejlépe a tak jsem se z hlavní „ložnice“ přestěhoval do kuchyně, která je blíže záchodku. Tam měl ovšem sídlo Jirka (v kuchyni, pozn. red.). Jedno utrpení se rázem zdvojnásobilo – monumentálně chrápající tvor na monumentálním lehátku (nechápu, že si jej byl schopný Jirka po návratu ze Zlých časů ještě sám nafoukat). Já jsem to nakonec ustál a nějak to celé zaspal, ale Jirka se opravdu vytáhnul, byl jsem svědkem jeho dosavadního chrápajícího rekordu (bohužel jen já sám). Včera večer jsme šli po Zlých časech pěšky na „Ďurku“, nic už nejelo a tak nám byly zakoupené „třídenky“ k ničemu. Sice jsme se částečně přiblížili MHD, ale i tak jsem si na studio pokračkali nějaký ten kilometr. Přecházeli jsme vyšehradský železniční most přes nábřeží pod Vyšehradem a byli jsme v tu noční hodinu svědky až surreálního výjevu plujících labutí a kachen. Ta bílá zvolna se pohybující těla zářila do tmy jako nějaké tiché bochánky. Celá scéna ptačího sněmu v tom nočním světle působila až mysticky. Zima nám nebyla tak se šlo vcelku příjemně.

Teď, po ránu, Andy volá na zamluvení prohlídky kostela na další den (kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hostivaři), ale zatím se nedovolala. Zatímco my poklidně snídáme, Jana dnes jako prví samostatně vyrazila do ulic, neboť si potřebovala vyřídit vízum na kubánskou ambasádu kvůli plánované dovolené. Program dnešní etapy se bude odvíjet v samostatné režii jednotlivých supin. Irča s Andreou a Adámkem pojedou do Kunratic, kde navštíví tamní kostel, zámek a park s hrádkem. My se s Jirkou asi nakonec přidáme a Honza? Honza prohlásil, že by se nejraději povaloval…tiše s ním tuto myšlenku momentálně sdílím i já. Po Kunraticích hodlám s Jirkou navštívit velkou zajímavost (Jirka je obzvlášť natěšen) a tou je proslulý Langweilův model města Prahy. To vypadá opravdu zajímavě a tak se začínám na dnešní den skutečně těšit.

Andy se kunratickému faráři právě dovolala a setkání je naplánováno na 10:30 h. v Hostivaři. Jsme po snídani a není nač čekat, vyrážíme. Cestou na zastávku jsme svědky přestavby krásné funkcionalistické vily v moderní „cosi“. Čekáme na autobus (č. 137), pojedeme na Knížecí a odtamtud tramvají (č. 7) na nádraží Vršovice. Tam bychom měli přestoupit na autobus do Kunratic (vystoupíme na zastávce Kunratická škola). Pohromadě vypadáme asi jako Homolkovi, Giro rodina na vycházce s tetou i strejdy, kočárem a malým Adámkem. Už čekáme na tramvaj a ta jede vzorně na čas. Sedíme si a je nám příjemně, ani vedro, ani zima. Prý má dnes ale bouřit a ochladit se až na nějakých 18-20°C, ale to je spíše dobrá zpráva. Míjíme včerejší „labutí most“, který za dne působí zase úplně jinak, než si jej pamatujeme z našeho nočního špacíru. Andy dneska velí, včera v hospodě nebyla, tak musíme poslouchat! Uffff…málem jsme nestihli bus do Kunratic (č. 193)! Běželi jsme přes parčík přímo za autobusem v dáli – i s kočárkem a těhotnou Andy, na nás tedy musel být zajímavý pohled!

Autobus jsme stihli. Adámek začíná zlobit, je to raubíř, prostě to pravé batolecí období vzdoru! Irča opět hraje na mobilu, poté, co si popsala se svým drahým t.č. v Pákistánu. Tomáš, který volal Jirkovi, byl trochu zklamaný, že jsme na něj před odjezdem nepočkali. V jeho hlase prý byla znát jistá výčitka. Dojeli jsme do Kunratic! Je zataženo, ale stále příjemně. Dáváme si velmi dobrou zmrzlinu (černý rybíz, vanilka a míchaná).

„Hraboš mění salám za zmrzlinu!“

Jirka šel obhlédnout terén, kde se co nachází, k nedaleké mapě i s foťákem.

Barokní kostel Stětí sv. Jakuba Staršího je zavřený. Raně gotická stavba s pozdější barokizací má sice menší objem, ale z to bohatý interiér. Má se jednat o nástěnné malby ze 14. století a bohatou řezbářskou výzdobu. Kostel má zachovaný původní presbytář (dnes zákristie) a křížovou klenbu. Kunratice nabízí také zajímavý pevnostní komplex, původní tvrzi s hospodářskými budovami (dnes je areál přeměněn na jakési „obchodní náměstí“, resp. rozlehlý prostor s mnoha obchody a obchůdky, svou dispozicí přirozeně utvářející náměstní).

Jdeme na příjemnou procházku lesem směrem na Hrádek (asi 2 km cesty). Cestu fotíme areál bývalého mlýna i s kačenami. Ocitáme se u dřevěného mostu, ale torzo původního hradu se nedochovalo a jeho vizualizace je představena pouze na informační tabule. Dozvídáme se, že hrad byl obléhán a dobyt roku 1421. Namístě se dochovaly pouze zbytky odkrytých základů stavby.

Posvačili jsme a scházíme kamenitými stezkami i s kočárkem, který Jirka s Honzou pracně snášejí z kopce dolů. Andy si u ruiny zapomněla batoh a tak ro něj skočila duchapřítomná Irča.

S Jirkou jdeme na pivo do pivovaru „Na tý louce zelený“ na Kunratického Muflona, kde na nás má čekat Jana. Už čekala uvnitř a my se občerstvovali venku pod slunečníkem. Důležité je, že Jana vízum bez problémů obdržela a může tak s klidem odjet na dovolenou. S Jirkou si dáváme jen jednoho velkého Muflona, výbornou osvěžující Ipu, která nám teď maximálně sedne. Já si ještě dávám kafe, pořádného turka, protože jsem bez kofeinu jen poloviční Hraboš. Čekáme ještě na Andreu s Aďuchem, ale nakonec s Jirkou vyrážíme dříve, abychom ještě stihli Tomáše před odjezdem do Ostravy. Chceme s ním ještě pokecat, vyjasnit nepříjemné nedorozumění a pozvat jej na kafe. Sluníčko příjemně svítí a vyrážíme za Tomem (ze zastávky Iem autobusem dojedeme na metro a na Florenci vystoupíme). Začíná být poněkud dusno a jde na mě nějaká únava…a to jsem měl právě kafe. S Tomášem jsme se nakonec nesetkali a tak navštěvujeme další cíl naší etapy a tím je Muzeum hlavního města Prahy. Těšíme se, neboť bude jistě na co koukat. Začínáme v interaktivní hravé středověké místnosti (kuchyň, síň, komora, světnice i prevét). Je zde i slabikář návštěvníků památek, zajímavé! Před vstupem do vlastí expozice ale s Jirkou budeme chtít absolvovat 3D prezentaci proslulého Lengweilova modelu Prahy ve stereo kinosále. Máme ale ještě trochu času a tak nakoukneme alespoň do začátku „Prahy v pravěku“. Expozice i sbírky jsou bohaté a ukázky velmi zajímavé. Vyhovuje nám i způsob a vizualizace textových polí a obrazových panelů. Vystaveny jsou vedle typů keramiky také ukázky idolů, kamenné i bronzové nástroje a je tu dokonce i reprodukce Burianova neolitického sídliště(!). Prima, přišel jsem si taky na své! Čas prohlídky se ale přiblížil a my se tak z pravěké Prahy rychle přesouváme do kinosálu, kde si s nasazenými 3D brýlemi vychutnáváme vynikající virtuální prohlídku modelem dobové Prahy.

A už nás v muzeu dostihli také ostatní Giráci. Také si navštívili virtuální prohlídku v kinosále a společně si procházíme expozici Prahy v historii od pravěku po současnost. Asi nejzajímavější byla Praha v pravěku, kde jsme mohli vidět noho zajímavostí od artefaktů po zmenšené trojrozměrné modely kůlových domů, polozemnic apod. Mezi atraktivní prvky expozice rozhodně patřila i rekonstrukce odpadní jámy Knovízské kultury. Velké množství vystavených předmětů denní potřeby (břitva, kostěné hřebeny, spony). Velká Morava nás ovšem rovněž nezklamala, stejně jako středověká Praha (model románského domu z poloviny 12. století, románská dlaždice, oblast řemesel a cechů, dále oddělení věnované právu a samosprávě či kulturnímu životu a zábavě s ukázkami hracích karet, dětských hraček, nebo prsten či dýmky), nemohli jsme minout ani období renesance (zajímavý model renesanční věže s domem, ale také keramika tehdejší domácnosti nebo předměty z lékárny). Barokní Prahu reprezentovaly vedle jiného také velmi působivé expozice se zbraněmi z doby bělohorské, ale i ukázky mistrných prací zlatnického řemesla (stříbro-zlaté monstrance s drahými kameny), Bible, kalendáře a herbáře, ale taky vděčné příklady velkých polychromovaných soch (Anděl strážný či Archanděl Rafael). Za záznam rozhodně stojí také Škrétovo portrétní umění (portrét děvčátka, 1660). Paralelní výstava byla věnovaná porodnímu a babickému umění se vzácnými exponáty literatury a porodních nástrojů. Samostatná místnost byla věnovaná očekávanému Langweilovu modelu Prahy – rozsáhlé rekonstrukci modelu Pražského města, jenž byl tvořen v letech 1826-1837. Tento v pravdě světový unikát zachycuje na 200 budov historického jádra Prahy v dokonalém realistickém provedení, včetně stavebních a zdobných detailů fasád domů. Model je tvořen z papírové lepenky na dřevěné konstrukci. Uměleckým vrcholem prohlídky byla závěrečná výstava Vladimíra Boudníka, představující různé typy grafických technik a postupů (dřevořezy, lepty, aktivní i strukturální grafika i akvatinta), ale také kresby, portréty a fotografie. Boudníkovy experimenty s grafikou v průběhu let obsahuje vývoj od figurálních témat až p surrealistické záležitosti. Magický zážitek podtrhly několikeré ukázky působivých miniatur a zejména „stopy materiálu“, abstraktní grafické experimenty se záznamy otisků nejrůznějších nástrojů a materiálů. Silné a působivé práce.

Návštěva všech expozic si ale v závěru vybírá u některých z nás svou daň. Prohlídka rozsáhlých a hutných expozic byla poměrně náročná a vyčerpávající. Přesto jsme byli velice spokojeni. Už se těšíme, až spočineme u dobrého piva. Z muzea míříme na metro a přesouváme se do Břevnovského pivovaru. Poprvé prší, když čekáme na autobus (zastávka Vltavská). Adámek se nám probral a poblíž nás skáčou mladí kluci parkur na betonovém masivu s graffiti výzdobou. Je před námi 20 minut cesty tramvají (č. 25) na Břevnovský klášter. Adámkovi se ale opět něco nelíbí, začíná svůj koncert brekotu na celou tramvaj, neboť chce sedět místo Andy…nic nebude!

Adámek: „Mami, ja…mami, ja…“

Andy: „Žádné takové, ustupovat se nebude!“

Adámek si ale za každou cenu chce prosadit svou a jeho vztekání se postupně stává skoro nesnesitelným. Když zjistil, že se mu neustoupí, tak se počůral a to byla poslední kapka. Teď už si nesedne vůbec. První období vzdoru má smůlu. Andy Adámka se převléká na zastávce, poté, co dostal pořádný výprask.

Andy: „Však já tě zkrotím, smrade.“

No a jako když luskne, už si spokojeně medí v kočárku a je konečně klidný:

Adámek: „Hají, ja…“

Je tady krásně, pěkné prostředí se stromy a rybníkem vyloženě uklidňuje. Jdeme k šenku cestičkou kolem rybníků, ale zašli jsme si špatně a musíme se kousek vrátit. Jira jde na červenou a pak přes trávu a celé „Giro stádo“ svého alfa samce slepě následuje. Hledáme tu správnou cestu, mapa na mobilu nás správně navádí a tak si brzy konečně dáme vytoužené orosené! Venku začalo pršet a my se do šenku dostali za pět dvanáct. Hned z kraje jsme svědky lehkého komunikačního šumu mezi Honzou a výčepním, jak rychle nedorozumění vzplálo, tak i odeznělo. Honzík má hlad a je unavený. Teď už ale sedíme a můžeme si vybrat z nabídky jídel…jídla ale psát nebudu (většinou polévky), pivní nabídka je ovšem samozřejmostí:

Honza: velký Benedikt 11°, černé (moc nám nechutná)

Jirka: malý Benedikt IPA 15°

Petr: malý Benedikt IPA 15° (výborné)

Jana: malý Klášter 11°

Irča: malý Benedikt 11°, černé

Andy: malý Benedikt IPA 15°

„Venku lije a tak to tady přečkáme, bo my deštník nemáme!“

Budu-li citovat klasika, Aďuch je i dnes pěkná vysírka… pršet už přestává a tak zaplatíme a půjdeme zas o pivovar dál. Míříme na Divokou Šárku, čekáme na tramvaj (č. 25) na Vypich, pokračujeme autobusem (č. 191) na Divokou Šárku. Pršet přestalo a sluníčko opět provází naše kroky. Jsme na místě a jdeme do Libockého pivovaru na Divoké Šárce. Je krásná duha a výhled na horizont Divoké Šárky je v té atmosféře jedinečný. Zvláštní kouzlo Šárky v dáli nás láká a přitahuje naše pohledy. Co kdybychom si po pivu na Divokou Šárku vyšli?! Zní to jako dobrý plán. Dorazili jsme do pivovaru s pěkným interiérem (velká plenta v zadní části místnosti evidentně skrývá nepořádek, ale sedí se nám tu i tak velmi příjemně). Ochutnáváme následující piva:

I. kolo:

Petr: velký Ctirad 12°

Jirka: malý Ctirad 12°

Irča: malá Šárka

Honza: velká IPA, Robert 11,8°

Andy: malá IPA, Robert 11,8°

Jana: malá Šárka (výborná)

Chceme si dát náš pivní rituálek. Honza vytáčí olympijské kruhy a nedívá se do očí… nacvičujeme znovu a vrchní nás následně naostro vyfotil. Rituál se povedl a máme dobrý záznam!

Jirka:

„To už není rituál, to je divadlo.“

II. kolo:

Jirka: malá IPA, Robert 11,8°

Honza: malá IPA, Robert 11,8°

III. kolo:

Jirka: malý Rychtář 11° → chyba, šlo o nám známé pivo a ne místní novinku

Já už mám záklopku, zatím jedno velké pivo stačí. Honza si objednaný hamburger pochvaloval, ale Jirka nebyl s tvarůžkovým tatarákem nakonec vůbec spokojený…Irča hraje portály.

Honza: „Adámku, budem valit dušenou mrkvičku a kapustičky?“

Adámek: „Ne, ne, ne.“

Adámek si až moc oblíbil paní u cizího stolu, několikrát ji navštívil a paní už je z našeho batolete lehce nervózní. Po pivku hodláme jen my dva s Jirkou vystoupit na Divokou Šárku, máme očekávání magické atmosféry a jsme na výstup Šárky velmi natěšeni. Cítíme, že je to místo, které nás už z dálky jaksi uhranulo… navíc já, pln příběhu ze seriálu Cizinka (Outlender), jsem snad v ještě větším očekávání. Nakonec vyrážíme na Šárku skutečně jen my dva s Jirkou. Udělalo se krásně a my nemáme nač čekat. Zbytek Giráků se vrací na „Ďurku“.

S Jirkou jdeme a pomalu se propracováváme až na vrchol Šárky – je to magie! S Jirkou se na kopci fotíme a vychutnáváme si výhledy po krajině. Toto místo má velmi silného genia loci. Scházíme níže a usedáme ke srázu rozlehlého údolí a proti sobě vidíme nalevo i po pravici 2 lidi – společně tvoříme pomyslný trojúhelní, jenž uzavíráme my dva s Jirkou. Vnímáme jen ticho, vítr a magii tohoto silného místa. Mraky sestupují, zvlněný vyvýšený reliéf Divoké Šárky nás nenechává v poklidu. Romantika! Škoda, že nepřišli i ostatní. Andrejka by však měla s výstupem problém, stejně jako Honza s kočárkem). Nevadí, teď máme to místo jen pro sebe, ale musíme jej doporučit všem, až se vrátíme na studio. Poté, co jsme se pokochali tímto jedinečným místem, scházíme dolů a jdeme na tramvaj (č. 20). Jedeme zpět na Knížecí a pak už přímo na studio. Máme chuť umocnit své dojmy z Divoké Šárky ještě seriálem Merlin, který má Jirka na počítači stažený. Tak uvidíme, jaká bude nálada v táboře.

Dnes jsem byl jediným „limeťákem“, ostatní si nová expediční trička buď nevzali s sebou, nebo jej už z batohu nakonec nevytáhli. Jsme v Ďurce ještě před 22. hodinou. Všude klid a ticho. Honza už spí, stejně jako Andy s malým. Jen Irča a Jana jsou vzhůru a v klidovém režimu. Jirka se šel koupat, já je záhy střídám. Po sprše jsem jako vyměněný, asi dáme toho Merlina! Irči s Janou jsme líčili své dojmy z Šárky, ale Jana už toto místo znala z dřívějších let. Irča si jej ale pod vlivem našeho vyprávění v budoucnu nenechá ujít.

Ráno se raději přivlečeme, neboť se má ochladit – takže boty, kalhoty, ponožky, mikiny a příp. bundy s deštníkem se stanou více než vhodnými atributy. Koukáme s Jirkou na Merlina a bohatě si debužírujeme. Bože, to je taková blbina! Teanegerovský seriál s mluvícím drakem…máme jasno, na to koukat nebudeme. Jirka to zabalil a v okamžiku usíná… já dojídám a jdu spát taky.


Pokračování...