GIRO DI BIRRA 2017 aneb "V srdci Evropy"

A je to tady zase! Dlouho očekávaný konec školního roku otevírá bránu k nejkrásnějším dvěma měsícům v roce. Dobře víme, co nás čeká a moc se těšíme na to naše tradiční prázdninové odstřihnutí. Letos to už bude ve znamení 7. ročníku expedice Giro di birra 2017.

A jaká že bude letošní režie expedice? Vzhledem k pokročilému těhotenství zakládající členky Andy jsme pro letošek nevolili náročnější ráz expedice, ale zůstali jsme u volnějšího pojetí, od čehož se odvíjel jak delší pobyt v Praze, tak i ubytování. Otevřen zůstal také celkový počet dní a datum zakončení letošního Gira. Bohatý program, množství památek a pivovarů ovšem i tentokrát zaručovaly kvalitní a hutnou akci. Jako vždy se vše zaznamenávalo do expedičního deníku. Všeobecně jsme se shodli, že budu psát deník v ich formě, a tak čtenáře provedu letošní expedicí v žádoucím osobnějším duchu.

Auta byla opět dvě, se sedmičlennou posádkou. Do expedice se sice aktivně nezapojil Tomáš, ale poskytl nám v Praze přepychové ubytování ve svém studiu (sám ale bude u sebe na Václavce). Mezi standardními členy nechyběli Jirka, Andrea s Honzou a malým Adámkem, Irča s Janou a moje maličkost. Začátek Gira byl stanoven jako loni na druhý prázdninový červencový týden.

1. „Kunštátská aneb v Časech zlejch“ etapa expedice Úterý 11. 7. 2017 (ujeto 407 km)

A jedeeem! Giro je konečně tu! Je úterý 11. července a Jirka mě nabírá před domem mého nového bydliště v 9 hodin ráno. Poprchává – jak příznačné… s Jirkou jedeme nakoupit do Decatlonu nafukovací lehátko, neboť se bude většinu dní Gira spát u Tomáše ve studiu v Praze. Lůžkovin se u Tomáše nedostává a ze spaní na podlaze by bolela záda (Jirkovým namoženým zádům z jeho stavebního počinu na zahradě by zcela jistě tvrdá zem nesvědčila – mi to snad tolik vadit nebude, neb ten, kdo každoročně přespává na tvrdých prknech muzea ve Štramberku, toho podlaha zaskočit nemůže). V hlavě máme stále Jirkovu stavbu na zahradě, rozebíráme nejvhodnější postup a další fáze budování „chrámu“ v Hůrce 20. Cílem je kolaudace na podzim, nejlépe ještě v září.

Já jsem, jako obvykle, vybaven množstvím papírů na deník a salámem. Pro začátek jsem zvolil štangle hned dvě, neboť salámová dieta je na Giru ta nejlepší! Jako zákus nesmí chybět 20 rohlíků a voda. Má vysočina ale nevyrazila celá, včera večer jsem to už nevydržel a v cestovní horečce jsem před spaním musel zakrojit! Nesmí ovšem chybět můj věrný přítel kinedril který už sice omezuji, ale na dlouhé cesty a četné zákruty musí být člověk připraven, to se jinak nedá (Jana mi dá jistě za pravdu). V Ostravě stále prší, ale není zima, a tak se to dá snést. Jirka už má lehátko i s pumpičkou a teď můžeme ze schopping parku dojet nazpět Jirkovi, kde přijedou Kožušníci i s Janou. Novou informací ale je, že se k nám Anička s Šárkou na konci Gira nepřipojí. Andy máme opět těhotnou, a to v pokročilém stádiu(!), tak snad proběhne celá akce bez jakýchkoliv komplikací. O zábavu se nám bude starat taky malý Adámek, který už je zase o rok větší.

Máme rovněž aktuální expediční trička, letos v barvě limetky a se symbolickým potiskem stylizované mapy Prahy vepředu (mapa trasy na zádech byla vynechána kvůli charakteru Gira).

Jirka: „Letos je to udržovací ročník.

Kožuši jsou tu a Jana s nimi. Prší a Jirka nuluje tachometr. Jana pojede letos na Kubu, proto bude její účast na Giru zkrácena o jeden den. Na Kubu pojede sama, ale nebojí se, že by na 15 dní neměla společnost, je to družný a komunikativní tvor, jak o sobě sama prohlašuje. Ten déšť už mi začíná vadit…

Vyjeli jsme na expedici! Máme za sebou 7 km a já už pociťuju první náznaky hladu…že by? Zakrojil jsem salám! To je bašta, panečku! Jirka měl před výjezdem v nádrži naftu na 200 km, a tak vzal nový diesel za 1428,-Kč. Potřebuju kafeee! Musím však počkat až do Prostějova, kde se dočkáme jak vytouženého kafíčka, tak prvního piva! Prostějovský pivovar má otevřeno od 11 hodin. Ještě 9 km a dostanu své kafe, už abychom tam byli. Blížíme se k Prostějovu, Andy s Honzou už jsou na místě a momentálně nakupují v Tescu, byli prostě rychlejší. Dorazili jsme na místo určení i my a stejně jako Kožušníci míříme na nákup nezbytných poživatin. V Tescu se u pokladen potkáváme s Irčou (ta má dlahu, neboť hrála šikovně na školním výletě přehazovanou a volejbal). Spokojeni, zásobeni a v plném počtu plánujeme oběd. Já už tedy spořádal 6 rohlíků a tři čtvrtě prvního salámu a teď se půjde konečně jíst! Hurá! Cestou míjíme prostějovský zámek a Kotěrovu stavbu.

A jsme v prvním letošním pivovaru – prostějovském pivovaru Koliba, s teráskou.

Jak vidno, v druhém voze je s Adámkem asi o zábavu postaráno.

Andy: „Ty, dneska jsi už ale fakt extrémní vysírka!“

V pivovaru si dáváme polévky (kyselica) a tolik očekáváná první piva:

Petr: velká Vídeň 11°

Honza: Lobkovic – birel

Andy: malá Vídeň, polotmavá 11°

Jana: malá pšeničná 13°

Irča: malá Vídeň, polotmavá 11°

Jirka: kafe

Petr: „Jirka řídí, Jirka suší…“

U jídla plánujeme večerní pivovar a začneme asi zostra – v očekávání jsou proslulé Zlý časy! Jirka volá ohledně rezervace na večer. Povedlo se a zamluvený stůl máme ve Zlých časech ve spodní části, prima, tam to žije. Domluva je následovná, Já s Andy, Irčou a Janou budeme ve Zlých časech první a počkáme n Jirku s Honzou, kteří zavezou auta a přijedou za námi. Píše nám Bill, že by se s námi mohl sejít ve čtvrtek. Výborně, budeme tak o dalšího kumpána početnější. V Praze si koupíme tří denní jízdenky a budeme tak mít cestování po městě zajištěno bez problémů.

Adámek tu mezi námi poletuje, zkoumá, leze, vykukává, ale je už celkem unavený, šel pozdě spát a brzy vstával. Adámek chce pití a ne pivo…ještě hodně vody uteče, aby chtěl pivo a ne pití.

Konečně si dávám první kafe…jaká radost ze života! Lungo Espresso a bez mlíka – tak t má být, bo tak je to správné!

Platíme, jsme spokojeni a přestalo pršet. Účty jsou splaceny, trička se Jirkovi a Andy zaplatila, stejně jako příspěvek na Giro doménu Honzovi.

„Máme vlastně Giro metro v hlavní sezónu!“

Díky pochopitelné improvizaci se tak odvíjel i design letošních triček – logo s kresbou stylizované mapou Prahy a také bez jmenného seznamu členů na zádech. Už je zase hezky, neprší a teplota stoupá.

Míjíme Stínavu, Žďárnou a sluníčko nám svítí. Stavíme na benzínce, Jana má čurpauzu. Vyjíždíme ze Sebranic ve směru na Kunštát. V Kunštátu nám opět kazí dojem četná mračna na obloze, ale snad jsem si už pro dnešek déšť vybrali. Jedeme na zámek (kde byli mj. před 20 lety Jirka s Janou a Petrem holým v rámci dějin umění). Vykecáváme se a právě jsme minuli odbočku na zámek, tak se vracíme a míříme tím správným směrem. To by nebyl ani Jirka, kdyby v něm nepropukla vášeň památkového dokumentaristy – fotí statek, panský dvůr s hospodářským zázemím z 18. století i s pozdější klasicistní přestavbou. Ostatní spíše zaujalo půvabné prostředí rybníka s pěkným ochozem a s můstkem k ostrůvku. Cesta k zámku je lemovaná alejemi, krásným výhledem do okolí se sady. Kdosi pronáší zajímavou myšlenku – možná se pojede i do Nepomuku, navštívit nám dobře známé pivní slavnosti…nuže, uvidíme.

Areál zámku je pěkný, zaujalo nás vedle jiného i románské okénko, první románský prvek expedice. Dají se čekat tedy vedle gotických také románské detaily(!). Máme zamluvenou prohlídku zámku a čekáme tedy na nádvoří. Vstup je 66,-Kč. Jana už udělala tradiční „nájezd“ na místní zdroj propagačních materiálů.

Jirka: „Zámek mě nezajímá, to jsou samé ****“, „Ale to tam nepublikuj!“

Petr: „Škrtá se jen na trase, nikoliv v deníku.“

Andy „s bubnem“ bere Aďucha na záda a jde se, prohlídka může začít. Průvodce je velmi příjemný, působí fundovaně a zároveň pohodově. Všímá si mých vpisků do deníku a poznamenává:

„Tak vidím, že si budete i zapisovat.“

Ano, budeme, my grafomani to už jinak ani neumíme.

Takže, původní Kunštátský hrad byl založen okolo r. 1250, na což odkazují zjištěné dendro vzorky. Nádvoří obsahuje staré raně gotické průčelí, odkryté při rekonstrukci. Vidíme pozdně románská okénka a raně gotický vstup. Jedná se o nejstarší kamennou šlechtickou stavbu na Moravě. Z nádvoří pokračujeme do původně branské věže (s později přistavěným výtahem). Zajímavostí je odkrytá sonda s fragmentem zbytku dřevěného prevétu (brovicová výsernice ze 13. století). Díky barokizaci mezipatra přišel areál hned o dvě původní gotické klenby. Jsou zde odhaleny hned 3 vrstvy omítek (13. století, renesanční a barokní). Dochovala se také část původní podlahy z 18. století. Působivý byl také model rekonstrukce podoby hradu ze 2. poloviny 16. století. Dozvídáme se, že zámek, jenž je citlivě posazený do krajiny, prošel zajímavým historickým vývojem. Na jeho podobě se příliš nepodepsaly ani pozdější úpravy, které tak uchovaly původní výraz stavby. Průvodce je skutečný nadšenec se zápalem pro věc, má skvělé znalosti a ty nám taky hodlal náležitě zprostředkovat. Vrcholem našeho kunštátského exkurzu bylo shlédnutí místnosti s odkryvem cca 50% původní malby (ne fresky) z let okolo roku 1340. Podle charakteru malby šlo o světský a ne sakrální prostor, neboť zde nejde o duchovní motivy, ani tématiku s vazbou na majitele. Bližší identifikaci a výklad maleb ve třech pásech však znesnadňuje fakt absence textu i heraldiky. Mohlo se jednat o bitevní výjevy z války? Nebo snad o popis rytířských ctností či málo známou rytířskou legendu? Jasné ale je, že jsou výjevy inspirovány francouzským prostředím, načež poukazují soudobé reálie, módní prvky odění zobrazených postav.

Kvalitní expozice s odborným výkladem byla velmi zajímavá, přesto už ke konci poměrně náročná (a to nejen pro Adámka). Každopádně to byl velmi slušný začátek expedice a památkově je tak naše první etapa velmi plodně zahájena. Loučíme se s průvodcem a míříme k autům.

Máme za sebou 2 hodiny opravdu výživného středověku, ale teď už se těšíme za Tomášem do Prahy. Zlý časy čekají! Za necelé 3 hodiny bychom měli dojet do Prahy. Nasedáme a míříme ve směru Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Havlíčkův Brod a Humpolec. Honza zastavil. Co se děje? Jirka vystupuje a jde zkontrolovat situaci. Záhy se vrací a z auta bere nářadí. Honza má něco s čelním plastem pod přední maskou. Možná to vyřeší stahovací řemínek? Ten je ale krátký! Oba řidiči na zemi koukají na podvozek a kutí, jak situaci vyřešit. Snaží se v leže opravit poškozený plast, který Honzovi drhnutím o zem komplikoval jízdu. Nabíráme zpoždění. Jirka ovšem prasklý plast bez úchytu „šalamounsky zarektifikoval“, ten nakonec solidně drží a můžeme jet dál. Opravář Jirka přebírá kormidlo a jede v čele Giro kolony.

Musíme stihnout Zlý časy v čas! Rezervaci máme na 20:00 h. (na Jirkovo jméno), připozdívá se a tak začínáme s plánem improvizovat. Aktuálně to vypadá, že se vysadím já s Andy a pohlídáme zamluvený stůl my dva, zatímco se půjdou ostatní vybalit. Risku obsazených míst se chceme vyhnout

Hraje Kryl! „…a jaro karty míchá…“. Ztratili jsme Honzu! Určitě jeli na smírčák v Hodoníně…ale taky nám mohli dát vědět. Přijeli jsme k místu s křížem. Smírčí kříž měla paní přímo na zahradě, snad bude pravý. Tak a máme první letošní smírčák! Po nafocení pokračujeme v cestě, opět hraje náš Krylíček a jako bychom měli času nazbyt, zpomaluje nás nějaký „buzuluck s tahačem“…co víc si přát. Projíždíme obcí Štěpánov nad Svratkou.

Jirka: „Sedmdesátka! No konečně zas jednou obec, která nebazíruje na detailech!“

Cesta do Prahy se ale komplikuje. Na Žďár nad Sázavou je bohužel trasa zavřená. Jedeme oklikou. Honza je z dohledu, asi taky bloudí…křižujeme Kotěhůlky jako Rodkov, Horní Rožínka, Zvole, Křídla… směřujeme do Nového Města na Moravě. Trasa Havlíčkův Brod-Humpolec-Praha je daná, ale všude jsou uzávěry úseků i mostů a tak nabíráme velké časové prodlevy. Improvizace s mapou nevyšla. Druhou variantou je směr na Nové Veselí, tak jako místní domorodci…uvidíme, zda bude toto ta správná cesta. Jsme ve Žďáru nad Sázavou. Bloudíme, jako včelky v lese. Opouštíme toto uzavřené město a jedeme na Jihlavu přes Nové Veselí, Bohdalov, Stáj, Zhoř a Jemné. Naším cílem je Exit 119 Velký Beranov ve směru na Prahu. Polná je taky uzavřená! To je neskutečné… A minuli jsme další odbočku, stále bloudíme a vymýšlíme echt zkratky. Atmosféra houstne. Už jsme na dálnici, na výpadovce z Jihlavy. No neví, jak stihneme Zlý časy. Regulérně nestíháme, a proto jsme s Jirkou posunuli pro jistotu rezervačku na 20:30 h. A na zadním sedadle pořád spí! Normálně si spokojeně bucá a přichází o veškeré „emoční dění v autě“.

Jsme v Praze… nakonec jsme se dostali do Zlých časů tak tak, ale ještě na čas. Do hospody jsme nakonec jako první předvoj dorazili já s Tomem a Jirkou a čekáme na ostatní, až přijedou s Honzou za námi. Andy ale zůstala na studiu s Adámkem. Konečně sedíme a můžeme vydechnout. Máme i wi-fi heslo, tak můžeme i plánovat další etapy nebo dávat fotky na FB. Máme hlad a žízeň – jídelňák seeeem! Výběr je bohatý a tak si dáme, co se do nás vejde! Honza už je s ostatními zpět, je čas hodovat, jíst a pít:

1. kolo:

Tomáš: Falkenštejn 12° 0,4l

Petr: malý Tambor 11°

Jirka: Falkenštejn 12° 0,4l

Irča: Matuška Námořník

Honza: Falkenštejn 12° 0,4l

Jana: malý Tambor 11°

2. kolo:

Petr: Falkenštejn 12° 0,4l

Jirka: malý Bad flash, prostě ležák (ve stylové designové sklenici a servírka má Bad flash

zástěru! to by byl suvenýr!)

Honza: malý Bad flash, prostě ležák

3. kolo:

Petr: malý Bad flash, prostě ležák

Jirka: Matuška El Dorado Ale 0,4l

Honza: Matuška El Dorado Ale 0,4l

Matuška je ovšem silné pivo, degustujem a mlaskáme si:

Jirka: „To je přesně to pivo, ze kterého ráno bolí hlava!“

Zapisuju do deníku, pivo se nosí jedno za druhým, servírka si půjčuje mou prupisku na účetní čárky a Irča pořád hraje Ingres hru „portály“(!) – ve Zlých časech jsou prý dva… má sice trošku problém s rukou v sádře, prý s překrvením své „sádropacky“…dokonce tady má na sádru i fén, světe div se!

No ona pořád hraje na mobilu!

Petr: „Styď se limetková Irčo!“

Ale pozor, pokládá mobil, že by si už spokojeně dohrála? Prima…ale telefon pokládá s naivní otázkou:

Irča: „Tak kluci, kde to jsme?“

Jirka: „V Praze, Irčo, v Praze, máš to na tričku!“

4. kolo:

Petr: Matuška Námořník

Petr: Unětický světlý ležák

Tomáš: Matuška El Dorado Ale 0,4l

Honza: malý Bad flash, prostě ležák

Další kola už se z technických důvodů nezaznamenávají… objednávky si žijou vlastním životem. S Jirkou a Irčou jsme byli na chvíli ven na vzduch a hlavně na kebab…

Jirka polil pivem Janu! Ta to ovšem těžce nesla…to je tak, když si voltáž vybere svou daň. Tomáš se toho chytá a dává dobru Jirkovu „rakouskou story“, o které nikdo nikdy z nás neslyšel…sranda, co se ještě nedozvíme!

Nálada je povolná až ležérní, čekají nás poslední objednávky a zavíráme…je nám čím dál veseleji a trička působí nejen na nás, ale i na okolní stoly…

Irča: „My jsme takový zářící stůl!“

Taktně mlčím, neb se debata odvíjí nejrůznějšími směry… a kurde, dopisuje mi…právě dopsala moje oblíbená prupiska – to je znamení, konec zápisu, pokračování zítra:o)


Pokračování...