GIRO DI BIRRA 2016 aneb Zpátky ke kořenům

8. „Závěrečná-Rybí/Aichelova“ etapa expedice, neděle 17. 7. 2016 (ujeto 538 km) (za celou expedici ujeto celkem 1966 km)

Dneska jsme si dopřáli a pospali si po včerejšku déle, než obvykle. Je po čtvrt na 10 a probrali jsme se v kempu, vzdáleném 4 km od Nepomuku. Jirka už je na nohou a poněkolikáté po sobě dává na vědomí:

Jirka: „Mi kassa su kassa.“

Jirka i Andy foukají a měří si promile:

  • Jirka: 0,2°/ₒₒ → 0,013°/ₒₒ (cca po půlhodině)
  • Andy: 0,05°/ₒₒ

Honza po zhlédnutí nadýchaného zbytkáče Andy: „Z toho našeho Aďucha intelektuál nebude.“

Jirka si bere dva prášky hned po ránu, jsou nutné, aby se dostal opět do formy + sprcha a nezbytná snídaně s kafem, osvědčená receptura po ránu… Jdeme na snídani, ta stála za to. Petr si s Jirkou dopřává hemenex, Jirka kapučíno a Petr své tradiční preso bez mléka. Brzy přijde jistě i zbytek, aby okusil, jak dobře se dá v kempu nasnídat.

Připomeňme však ještě ty nejdůležitější momenty včerejšího večera ke konci slavností a odchodu do kempu:

Trochu vázla komunikace při odchodu po půlnoci z centra Nepomuku. Andy nechtěla čekat na taxík, Aďuch nejspíše taky ne a ne usnout (ohňostroj Adámka probudil a probrání mimča v 23 h. v noci, při všem tom kraválu, vyvolalo přirozený pláč) a dojezd taxíku s následným vyzvednutím Giráků taky nebyl v danou chvíli upřesněn zrovna na minuty. Andy tak s Adámkem, Honzou a Irčou vyrazila pěšky s kočárem do kempu, oděni do reflexních vestiček. Na taxík trojice rezignovala a tak chvíli na to taxikář pobral, co tam zbylo, tedy Jirku a Petra s Tomem.

Petr: „Tento způsob Gira zdá se mi poněkud nešťastným.“

Naložené auto po cestě prakticky v naprosté tmě potkává poutníky nepomuckou nocí. Jirka s Petrem tak gentlemansky uvolnili místa v autě a s Giráky se prohodili. Taxík odjel do kempu a Petr s Jirkou kráčí luxusní teplou nocí, jelikož začalo zlehka pokrapávat, deštník měl Jirka připraven, ale nebylo jej nakonec potřeba. Moc příjemná procházka, docela i střízlivěcí. V kempu ovšem měla záhy začít afterparty svého druhu nevídaná.

Pokračujeme v Jirkově autě! Nepomuk nekončí, pokračuje dál – zakoupené petky různých akurátních piv a Kryl až do půl třetí rána společnost dělá nám. Jirka se rázem po celé etapě propil do čela peletonu v nadstandardní jízdě skvělé komorní „auto party“ – Honza, Petr, Tomáš, Irča, na chvíli Andy a Jirka v kufru naskládán dřistají a pijí, až to hezké není… minimálně v momentu, kdy černý mok skrápí Petrovo žluté expediční tričko a mapu na něm zanechává, doufejme, že vypratelnou… Naskládaní v skromných podmínkách expedičního vozu družíme se a rozebíráme Nepomuk. Zanedlouho, v momentu, kdy Kryl éterem kulminoval, uvědomila si Andy, že nepřišla poslouchat Kryla a šla spát. Škoda… Když se Jirka s Petrem ze své „pěší túry“ vrátili do kempu, přišlo v poměrně nešťastný okamžik na placení za taxík:

Honza: „Jirko, dlužíš mi za taxík!“… věta, která by šla vždycky lépe načasovat, nežli chvíli po návratu…

Jirka: „Já za taxík nedám ani korunu!“

Ale vše se s vychladlými hlavami dobře srovnalo a na druhý den už nebylo po nějakém sporu o taxík ani památky. Férově se vše proplatilo a zavládl opět klid a spokojenost.

Jsme u snídaně na druhý den ráno. Dokonce se ještě dodatečně, a zřejmě ne zrovna příliš objektivně, hodnotí včerejší piva do Petrovy tabulky (Andy: Příšov – 7, Irča: Příšov – 5). Petr si s Jirkou dopřáli vynikající a notně posilňující hemenex. Na Petrovo doporučení si ale hemenex ke snídani objednali i další Giráci:

  • Petr: hemenex a preso bez mléka
  • Jirka: hemenex a kapučíno
  • Andy: hemenex a zelený čaj
  • Honza: hemenex a kofola
  • Irča: hemenex a zelený čaj
  • Tomáš: párek s hořčicí

U snídaně máme možnost přečíst si i noviny a tak zjišťujeme novinky ze světa. Dočítáme se o nezdařeném politickém puči v Turecku, usilujícím o převzetí moci po dobu nepřítomnosti prezidenta Erdogana v zemi. Napětí a masová nevole v Ankaře a Istanbulu, o které se píše, je hned z kraje poměrně intenzivní. Lid šel do ulic a potlačil puč a následují čistky v armádě i mezi soudci a prokuraturou, včetně lynčování vojáků, kteří se o neúspěšný puč pokusili. Média hlásí četné oběti na životech… v Turecku je dnes opravdu rušno a tento týden přinesl vedle těchto událostí také teroristický útok ve francouzské Nice, Evropa dostává zabrat… Člověk je týden pryč, odříznutý od informací a pak se nestačí divit, co se zase všechno neudálo. Při tom se v současnosti dějí opravdu důležité události a zvraty.

Ale zpět do kempu. Tomáš jede po Dívce Blesku a vtipech, zatímco Adámek „hraje automaty“. Tomáš se prý přímo vznáší, jak má nafouknuté břicho. Došlo i na inkriminované placení taxíku, ve kterém se, až na Tomáše, svezli všichni jenom kousek. Honza dostává férově zaplaceno. Koumáme osu dnešní závěrečné etapy. Jirka určitě s Petrem a Tomášem pojedou do Plzně, kde si Tom vyzvedne své auto a pojede dál, zatímco Jirka pojede s Petrem ještě do Olomouce vyzvednout Vojtu a následně už pojednou všichni rovnou na Ostravu. Andy s Honzou a Irčou pojedou z Nepomuku asi ještě na Zelenou horu u Žďáru nad Sázavou a navštíví Santiniho perlu, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého.

V kempu se pomalu chystáme na odjezd. Nutná sprcha a záchod, následně balíme stany, připravují se auta, vracíme klíče a štítky od stanu. Jirka ještě úplně bez zbytkáče není a před odjezdem si ještě možná zakopeme s Adámkovým balonem, aby to rychle vyprchalo. Nakonec ale z „fotbálku“ sešlo. Po snídani už nabýváme dojmu, že něco intenzivního končí, cítíme, že Giro letos strašně rychle uteklo… je čas vyrazit a protože zde obě auta společnou jízdu končí, je čas rozloučit se s Kožuchy. Objímačka a poslední placák s Aďuchem… Co se dá dělat, všichni se vzájemně objali a nostalgicky si s díkem popřáli šťastnou cestu a s vědomím, že se zase brzy uvidíme, rozcházíme se s úsměvem na tváři. Až se vrátíme z dovolených, musíme dát pivo! Adámek se ještě naposledy zvěčnil do Petrova deníku a už nám ni nebrání, abychom vyrazili z kempu, tentokráte již odděleně, každý svými směry.

Honza: „Po Giru by se měly dělat ozdravné pobyty, nutná očista těla!“

Jirka: „No, břicho narostlo. Období baroka je za námi a jak známo, baroko střídá klasicismus – teď to bude radikální řez.“

Je to takové smutné, končí 6. ročník našeho tradičního Gira… Ale toto bylo pořádné Giro! Pravověrná expedice, jak má být. Z kempu vyjíždíme v 11:30. S Jirkou jedeme na Plzeň přes Měcholupy, Zhůř a Choenice, Kotousov a Chocenskou Lhotu. Odtud směřujeme na Chvalenice, Losinu a Černice. Z Černic přijíždíme do Plzně.

Jsme u ubytovny a Tomášovo auto tam stále stojí. Loučíme se s Tomem a už jsme zase jen Petr s Jirkou, tak, jak jsme na Giro před týdnem ze Zábřehu vyjížděli. Míříme na Prahu. Zkusíme jeden tip – rádi bychom zajeli a dali si primový oběd v jedné vyhlášené rybárně, kterou Jirka vřele doporučuje. To zní jako plán a velmi dobrý nápad. Dost bylo vysočin, rybičky, těšte se! Jedná se o lokalitu okolí Sázavy, poblíž exitu Hvězdonice 29. To by byla krásná kulinářská tečka za Girem 2016!

Jedeme na dálnici, směr Exit 29. Není vedro, ale pod mrakem, neprší a cestuje se velmi dobře. Blížíme se k Berounce. Na mostě přes řeku protínáme Berounku, která se pod námi klikatí v krajině. Dálnice je na mnoha místech uzavřena a tak částečně improvizujeme.

Na 42. km je v opačném směru ona rybárna, otáčíme tedy auto na Exitu 56 Soutice a vracíme se po směru k rybárně. Jirka nelhal, když Petra vnadil. Rybárna motorest „U rybiček“ je pojata formou bufetu a oči z pestré nabídky až přeházejí. Takový „rybí fast food“ nabízí libovolnou rybí pochutinu s libovolnou přílohou…sliny se sbíhají! Giro di birra 2016 je tak důstojně zakončeno.

Dopřáváme si luxusní rybiny:

  • Petr: uzený sumec s lososem + pečený tuňák s česnekem a paprikou + příloha rybí salát speciál-pikant. K pití Kozel 11° (malý)
  • Jirka: smažená chobotnice s opékaným bramborem. K pití 3dcl kofoly

Z piv zde nabízeli Krušovice, o což jsme opravdu nestáli, ale naštěstí byl dnes na čepu Kozel 11° a tak nebylo o čem přemýšlet. Dopřáli jsme si super kulinářský zážitek a ode dneška víme, že pokud rybu, tak tady! Propříště jsme rovněž chytřejší i v ohledu dopravy do motorestu, ideální je odbočení na Český Šternberk.

Z rybárny ještě píšeme Honzovi zprávu, doplněnou Jirkovým dovětkem – Aichelovskou hádankou… odpověď ale nepřichází. Čeká nás ještě Olomouc a přibrání Vojty. Do Ostravy zbývá 340 km a do cíle tak dorazíme přibližně okolo 18 hodin. Před Olomoucem ještě nabíráme naftu na plnou nádrž, Jirkovi tak zbude ještě i do Říma, kam se chystá s rodinou prakticky na druhý den po návratu z Gira. Srovnává se s Petrem a jedeme pro Vojtu.

Jsme v Olomouci, zdravíme se s Jirkovým taťkou a Vojtou, ten nasedá a hurá na Ostravu. Ohledně nákladů na cestu vyhodnocujeme cestou, jak vyšla finančně jedna osoba v autě: po propočtu je to 1150,- Kč/osoba za celou expedici tam i zpět. Jana měla méně (760,- Kč, neboť měla pobyt na Giru kratší a z Plzně odjela po své ose). Toto resumé udává poměrně slušnou bilanci, uvědomíme-li si, že se za celou expedici ujelo bezmála 2000 km.

Ještě pár slov k Petrově osobní bilanci. Letošní Giro bylo pro Petra zdravotně nejpohodovější. Díky maximálnímu dopingu 5 velkými salámy snášel pivní expedic mimořádně dobře (oproti předchozím asi nejlépe ze všech). Ani jednou nebylo Petrovi zle (ostatně prakticky nikomu během celého týdne, vyjma Janiny ojedinělé zdravotní indispozice, způsobené náročnou jízdou směrem do Kynšperku), všichni zdárně přežili i Kocura, což bývá vždy s otazníkem a Petr nebyl nucen ani jedinkrát použít svou KPZtku, vybavenou mátou a třemi druhy prášků proti bolesti. Dávku kinedrilu snížil na čtvrtinu tabletky a bez problému mohl v expedici pokračovat dál, v nastoleném pivně-žracím tempu. Tak to má být, bo tak je to správné!

Ohledně letošní pravověrnosti celé expedice nelze pohybovat, což je ostatně z mnoha stran deníku jasně patrné. Giro bylo letos opravdu našlapané a to jak množstvím navštívených pivovarů a zdegustovaných piv, tak i počtem navštívených a zdokumentovaných památek všeho druhu. Nechyběly kostely, kláštery, hrady i pevnosti, zámky nebo smírčí kříže. Celková atmosféra a komunikace byla až na ojedinělé momenty mezi námi všemi myslím si výborná, o zážitky a legraci nouze nebyla, průšvih se žádný nekonal. Jestliže po loňském wellness Giru panovaly řekněme částečně oprávněné obavy, naplněny nebyly a Giro di birra se opět navrátilo do starých dobrých kolejí a nejpodstatnější idea byla zachována – Giro di birra 2016 aneb zpátky ke kořenům tak jistě s posvěcením všech členů expedice může oprávněně figurovat v úvodním názvu Petrova deníku.

Přijíždíme do Ostravy-Zábřehu v 18:30 a Jirka Petra přivezl až k jeho domu. Loučíme se a teprve nyní Petrovi, jenž byl jako každý rok částečně zajat ve spárech svého deníku, dochází, že je opravdu konec další Girácké expedice. Tak zase za rok…

Petr Hrabovský


Vynechané památky v expedici, které budeme chtít navštívit v průběhu následujících expedic:

  • Bílina
  • Údlice (románský kostel a smírčí kříž)
  • Petrovice
  • Mázlovy (gotický kostel)