GIRO DI BIRRA 2016 aneb Zpátky ke kořenům

7. „Královská-Šumavská-Nepomucká“ etapa expedice, sobota 16. 7. 2016 (ujeto 139 km)

Je po 8. ráno v kempu Jitřenka a nemilosrdný budíček nás tahá z postele. Probudili jsme se do krásného slunného rána. Krásně Sušické ráno kouzlí úsměv na tvář kronikáře Petra. Azuro na obloze věstí luxusní etapu, alespoň co se počasí týče.

Včera večer jsme skončili dneska ráno. Na kutě jsme se uložili něco po 2. hodině a tak se přirozeně příliš vstávat nikomu nechtělo. Včera jsme společně seděli na chatce č. 77 (kde byli ubytováni Petr a Tomášem), dopíjeli petoně, živili se salámem a okurkami a v družné zábavě se probírala nejrůznější témata. Bylo veselo, hlášky padaly jedna za druhou, ale Petr na psaní rezignoval a deník hodil do kouta. Jirka usnul jako první v prapodivné pozici na Petrově posteli, aby se necelou půlhodinu vzbudil a záhy jej vystřídal Honza, který zabral rovnou vsedě.

Je čas na nějakou tu hygienu, slyšeli jsme cosi o záchodech a sprchách, ale po vzoru zdejších chatek si o stavu sociálního zařízení příliš naděje neděláme. Nu, pánské záchody jsou tedy při vší úctě slušné retro, na které nebyli někteří z nás dost dobře připraveni. Na pánech se dochovalo dokonce legendární „korýtko“ a to už skutečně k vidění ve 21. století není. O papíru tady evidentně neslyšeli… Projevili jsme společně zájem také o sprchy, ale ty jsme jednoduše nenašli, jsme tedy nuceni na výše uvedené rezignovat. Sprchu si dopřejeme až v Nepomuku. Tady se jednoduše zastavil čas o pěkných pár let nazpátek. Tomáš tvrdí, že sprchy tu nakonec nejsou vůbec a ubytování ani nelze nazvat ubytováním, s čímž nelze než souhlasit. Obě chatky už jsou vzhůru a začínají ožívat. Dnes se schyluje na krásný a teplý den, což by tradici krásného počasí na pivních slavnostech v Nepomuku jen tradičně potvrdilo.

Jirka spal i přes zaplacenou chatku v autě, to už začíná být jeho sport. Každopádně se spokojeně vyspal. Fouká do alko-testru a má 0,1°/ₒₒ! Nutné jsou maximálně 0,04°/ₒₒ, aby se mohlo vyjet.

Petr: „Já jdu ještě sepsat nějaké dojmy ze včerejšího večera, dokud to mám ještě v hlavě.“

Já: „No já mám taky v hlavě.“

Za celé letošní Giro jsme doposud ujeli 1289 km a ještě máme kus cesty před sebou. Aďuch, stále silně fixovaný na Andy se domáhá svého. Je to náš malý ubrečený savec. Přesunuli jsme se na posezení k „bufetu“ a snídáme. Pan domácí nám dokonce udělal bezva kafe – poctivého turka za 20,-, jak jinak, nežli do luxusních retro skleniček, které snad mají ještě někteří z našich rodičů možná už jen na chatě. Někteří volí raději čaj za 15,-. Irča netuší, co znamená polské slovo „Smacznego“, tak si ji lehce dobíráme, ze kterého to vlastně kraje pochází a je veselo. Jirka fouká po druhé a nadýchal 0,035°/ₒₒ a to už je dobré znamení. Jirka si dopřává a debužíruje si malé okurčičky, pikantní potvůrky, které spolu se sýrem a schwarzwaldskou šunkou žaludek pohladí – Lidl je dobrý! Jíme si pravou snídani králů. Adámek zase brečí, ale Andy se s ním necrcá a jde pryč, ať se pan Želv vyřve. Tak se to má dělat. Přesto, že si Adámek „občas pořve“, snáší tuto již druhou expedici nadstandardně dobře! Už je to cvičený chlapák! Kafíčko nás postavilo na nohy. Rozhlédne-li se ale člověk po okolí, je to skutečně doslova vylidněný kemp, což například o sousedním vodáckém kempu rozhodně říct nelze.

Adámek se natáhnul „fouknul“ (plivnul) Tomovi do čaje. Aby toho ale nebylo málo, Andy plivnul do čaje taky. Je to prostě naše vychované plivátko.

Honza: „Tenhle kemp je adeptem na památkovou rezervaci. Má náběh přímo na kulturní památku!“

Andy: „Tak co, jedem?“

Petr: „Mi je dobře, myslím, že můžem.“

Vyjíždíme ze Sušického kempu Jitřenka do Petrovic. Projíždíme Františkovou Vsí v Petrovicích. Jsme na místě a dokumentujeme gotický kostelík s renesanční věží. Jedná se o kostel sv. Petra a Pavla ze 13. století. Kostel je opevněn hradební zdí (ve 14. století zde stál hrad), je zde také pozdně gotická středověká fara (dnes penzion). Jirka se ze svého večerního poslechu Kryla v autě nakazil a neustále si pobroukává „Z rozmlácenýho kostela…“, jak příznačné! V Petrovicích se ještě fotíme u malovaného „Krtka s lahváčem“, což není ni jiného, než dřevěný kmen s malbou Krtečka a Ferdy Mravence, svérázný poutač pro hosty zdejší hospody U Luhanů.

Máme vyfoceno, nasedáme a ujíždíme dál. Jedeme přes vísky Loučová, chlum, Hartmanice a Nové Městečko. Jedeme podél řeky Otavy a směřujeme na Perštejn přes Čeňkovu pilu, romantickým krajem vodáckých kempů. Dorazili jsme do Srní, parkujeme (platí se tu). Hodláme se vypravit do zdejšího pivovaru Srní. Jirkovi ovšem není příliš dobře, kafíčko v kempu asi samotné nestačilo. Honza jede jako první. Cestou míjíme tři historické vozy z doby první republiky. Ze Srní směřujeme na Srní - Mechov, kde navštívíme pivovar. Dojeli jsme k Penzionu U Zlatého srnce. Otevírají za 5 minut, už se těšíme na dnešní pivko! Vdechneme jen jedno malé a jedeme dál. Mají zde stylové a vkusné pivní sklo a vlastním logem, ze kterého se hned lépe pije:

  • Tomáš + Irča: Zlatý srneček 11° (malý)
  • Petr + Andy: Zlatý srnec 12° (malý a velký)
  • Honza: malinovka ze Srní
  • Jirka: preso a lívanečky
  • Tomáš: lívanečky

Adámek si při vstupu do místnosti ihned všiml krásného dřevěného soukolí na stěně výčepu, neváhá a pouští se do roztáčení různě velkých ozubených kol. Adámek zkouší strkat prstíky mezi kola a jen lehce pronese své oblíbené „auvá“. Je to prý vděčný dětský prstolap, údajně už tu děti s brekem a zlomenými prstíky vezli k doktorovi.

Andy: „To je bezva, dítě se hned zabaví. To by měli mít v každé reštyce!“

Ale společenské zábavě stále není konec, objevili jsme legendární a nostalgické „mikádo“ – barevné tyčinky, se kterými si snad každý hrál jako dítě, minimálně ve školce. A už se hrají „špilky“ – pohla se? Nepohla? ...Pohlááá!... a zase pohlááá… dýchá? Nedýchá? Máme o zábavu postaráno. Ale Aďuch taky – má vymalováno a jde se pro kakáč. Irča zatím vede, má nejvíc tyčinek, zato Jirka ani jednu, je rozhozený, už ho to nebaví. Šel totiž po bílé, nejcennější tyčince a ta byla překrytá jinými, zela vespod. Smůla…

Zaujal nás ale taky vtipný nápis na stěně:

„Každý chléb je tragickým příběhem obilí, které se mohlo stát pivem, ale nevyšlo to.“

Své pivo si vaří přímo ve sklepě, kde mají varnu i měděné spilky, mohou se pochlubit nejmenší nerez varnou v republice (obsah 100 l.). Paní nám nabídla exkurzi, nedá nám to a s chutí jdeme. To je přímo mikro pivovar! Můžeme dokonce i fotit, skvělá reklama. Je zde varna na míru, mrazírna a místnůstka, kde pivo zraje. Ochutnáváme ječmen a máme o příjemný zážitek víc. Sládek Miroslav Houdek je z dokonce Plzně. Vodu jako základ pro pivo mají přímo ze studánky, takže o kvalitu je zde svědomitě postaráno. Děkujeme za prohlídku i výklad, platíme a jedeme zas dál. Cestou k autům nás přepadají nadšenecké úvahy o vaření vlastního piva – první neopakovatelné samosery! Třeba jednou…

Vyrážíme. Honzovo auto nemá dovřený kufr? Ne, kufr byl úplně otevřený! Proto lehké opoždění v Giro koloně. Míříme do Modravy a následně na Kvildu, fičáto na sever, do Kašperských hor. Téma hovoru se sexualizuje, čehož důsledkem vzniká 2. přikázání expedice:

Nezprzníš člena v pokrevní linii bratra svého v Giru!“

Tomáš k Jirkovi: „Já bych tě dal do závěti, kdybys mi dal dceru.“

Andy: „…a po kom jde?“

Jedeme na Modravu a nastal čas zahryznout zase kus vysočiny – mňam! Tomáš ze zadních sedadel poznává kouzlo Gira:

Tomáš: „Je 11 hodin a 1. pivko, super!“

Po cestě se udělalo krásně a zpod mraků vysvitlo sluníčko. Jsme v Modravě, máme parking na hodinu a mezi tři Giráky to hodí 7,- Kč na osobu. Chceme však jen ochutnat, nelze zůstat déle, čas nás tlačí a do Nepomuku ještě daleko. Anička nás zdraví, že prý nám počasí k wellnessu moc nepřeje, tak si máme užít pravověrné Giro.

Jirka: „Letos je to pravověrné Giro!“

Andy: „O tom žádná!“

Jirka: „Tím, že mě bolí nohy, pata, mám rozhozený imunitní i žaludeční systém, tak je to pravověrné!“

Ohladilo se a nadáváme na zimu:

Petr: „Adámku, teď neposlouchej, bude se klít.“

Andy: „WTF!“

Cestou do pivovaru Lyer Jirka s Honzou neodolali a zahráli si venku jednu partii kuželek. Ocitli jsme se v krásné romantické krajině, údolí Rokytského potoka, jsme v pravém srdci Šumavy. Nádherná horská příroda vytváří podmanivou atmosféru, kterou jsme na letošním Giru ještě nezažili. Fotíme se pod cedulí pivovaru Lyer, al. „U tří zmrzlých“. Dřevěný interiér pivovaru je velice pěkný. Líbí se nám tu a tak si rádi dopřejeme občerstvení. Petr je sice najezený, ale možná dělá chybu, že si neobjednal prý vynikající bramboračku, kterou si ostatní nemůžou vynachválit…

  • Jirka + Irča + Honza + Andy: bramboračka
  • Ceny piva jsou docela vysoké (malé pivo á 39,- Kč). Pivní nabídka je následující:
  • světlá výčepní 10°
  • světlý ležák 11°
  • Andy + Petr + Tomáš: světlý ležák 12°
  • Irča: tmavý ležák 11°
  • ALE 13° – bohužel není na čepu (sezónní pivo)

Adámek se rozvykládal, dělá kravál s keramickými tácky a cukruje příbor, zatímco si Jirka s Honzou posílají jeho bagr po stole… no comment. Oba se spolu následně baví o běhání, tréninkových plánech a závodech:

Honza: „Eliška není dostatečně velký robotek.“

Platíme a jedeme na Kvildu, místo rekordně nízkých teplot. Andy se s Petrem shodují, že se Irča rozhodně nestydí, a když něco chce, tak si po tom jde. Dostaneme se tak díky ní na další zajímavá a jinak zapovězená místa, stejně jako na Andreinu průkazku NPÚ. Zdravá asertivita (nebo snad i drzost?) otevírá dveře tam, kde by jinak zůstaly zamčeny.

Míjíme Filipovu huť (kde se v době baroka vyrábělo sklo) a brzy vjedeme do Jihočeského kraje. Jsme na Kvildě a hledáme pivovar U Galapetra. Jsme na místě, příjemný interiér dalšího z šumavských pivovarů a na čepu mají velmi zajímavou nabídku:

  • Všichni: světlý ležák 12° (malý) – vynikající! Asi nejlepší z nabídky
  • Tomáš: světlá 10° (malá) – velmi dobrá
  • Petr: polotmavý Gala Petr 14° (malý) – bezvadné!
  • Andy: jantarový kvasnicový speciál Divočák 13° (malý)
  • Irča: černý Rankl sepp 16° (malý)
  • Irča: zázvorový Lišák 10° (malý – degustují všichni)
  • aktuálně není na čepu: granátová Královna Šumavy 15° – je velmi oblíbená a rychle mizí

Ze Zázvoru máme pocit osvěžující žluté citronové vody á la Radler, ale v létě proč by ne. Adámek máčí prstíky v zázvorové pěně a Andy je pečlivě olizuje. Od majitele, jehož syn je mj. sládek, se dozvídáme, že svrchně kvašené pivo tady vařit nechtějí, neboť nemají oddělené spilky a pokud by přeskočily bakterie, tak by se mohlo 450 litrů rovnou vyhodit. To je vcelku výmluvný argument a tak nemáme co namítnout. Na Kvildě mají vynikající vodu, což jim prokázala uvařená výčepní 10°. Jaká je 10°, taková je celá várka piva. Z velké 12° ale máme nejlepší zážitek a tak si s ní Petr, Andy, Irča i Tomáš musí vyloženě plácnout!

Petr vyškemral od prima výčepního jeden originální podtácek a druhý vyškemrala Irča. Petr s Andy mají sbírku podtácků, většinou se shodnou, ale některé mají každý po jednom, aby si udržel každý z nich jistou exkluzivitu. Tak se zdá, že pivovarem dnešní etapy bude Galapetr na Kvildě! Jsme maximálně spokojeni.

Jirka zkouší dýchnout do testeru a má 0,08°/ₒₒ, Tomáš nefouká a je ve stavu:

Tomáš: Ty vole, já jsem hotovej.“

Petr: „Děcka, Tomáš prozřel! Vítej na Giru!“

Irča: „Andy je jak Madona ve skalách – pije a kojí současně.“

Honza: „Kde je Aďuch?“

Andy: „Řádí s bagrem.“

Honza: „A kde je Jirka?“

Andy: „Nevím, za Jirku nemám odpovědnost.“

Irča i Tom jsou ve stavu, pomalu to jde i poznat, těžko říct, kdo je výmluvnější, asi budou ve stejném stavu. Teď je to opravdu ortodoxní Giro! Kdo by to byl loni řekl… Kvilda je pro dnešek The Best a nedáme na ni dopustit!

Matka Gira Andy pronáší: „Tady bylo tak dobře, to byl pivní orgasmus!“

Tomáš při nastupování do auta odřel Jirkovými dveřmi Honzův lak, naštěstí ale pouze ušpinil, jak je z blízka vidět, takže žádná škoda nenastala. Honza se s Jirkou pře o starý škrábanec na Mondíkovi:

Jirka: „To je od novoty (myšleno od koupě)…“

Honza: „Není!“

Jirka: „Jeee!“

Honza: „No není, Jirko!“

Holky koupily celý bochník kvilďáckého chleba a místní koláč. Máme tak už 3. letošní „chlebovou etapu“.

Z Kvildy jedeme na Horskou Kvildu, ve směru na Sušice, Plánice a Nepomuk. Míjíme Svojše a Rejštejn. Hraje Kryl a autem zní jeho píseň „Hospůdka“ (č. 138), ale pozor, to není Krylova originální píseň, ale převzatá odjinud. Kryl je ďábel, my fičíme na Sušice a Tomáš nelituje, že se vrátil na Giro. Tomáš naviguje, Jirka to žene, prostřelil Mondíka lesem po asfaltu (120 km/h) a Honzovi jsme ujeli. Ještě chvíli a auto se vznese…

Dojeli jsme do Kašperských hor, na náměstí hraje dechovka – zážitek jen pro otrlé, konají se zde totiž Poutní slavnosti Panny Marie Sněžné. Na náměstí mapujeme arcidiecézní Kostel sv. Markéty, gotickou trojlodní baziliku z poloviny 16. století. Obsahuje barokní oltář, boční oltáře v presbytáři, stejně jako barokní kazatelnu a gotikou polygonní křtitelnici. Interiér je zdoben výmalbou na klenbách, sloupech a na mezilodních stěnách. Součástí jsou i barevná vitrážová okna. Ta dechovka je ale šílená a ohlas místních je nečekaný. Najednou Tomáš zbystřil varnu (!) a Andy taky! Jirka do toho protestuje, že se to zase protahuje a není čas, touží po odpočinku v kempu. Ale skutečně a nečekaně objevuje Tom zcela nový pivovar na náměstí: Kašperskohorský pivovar (KHP) – to je jeho mega zářez a dvojnásobný, neboť dnešního dne, 16. 7. 2016 právě poprvé otevírají! Giro je u otvíračky minipivovaru! To se tedy ještě nestalo! Jsme mezi prvními zákazníky, to se musí zaznamenat. Zdejší minipivovary rostou, jak houby po dešti, uvidíme, jak se situace bude v tomto kraji měnit i do budoucna.

Andy: „Co dědina, to pivovar! To je Girácké peklo!“

Jdeme dovnitř a mapujeme situaci. Dozvídáme se, co mají na čepu, co tu ještě chybí a jaké mají plány. Pivovar je stále ještě nedokončený, otevírá se za pochodu, kdy ještě nejsou všechny práce dodělány. Dáváme si na ochutnání jejich originální pivo:

  • Andy + Petr + Irča: polotmavá Cikánka 13°
  • Irča + Tomáš: utopenec

Tohle je prostě senzační etapa, ovšem času se nám nedostává a Jirka nervózně čeká, až se dojí a dopije… nakonec šel prodloužit parkování na 15:17h.

Andy: „My jsme teďkom v plné síle!“

Tomáš: „Kurva hoši, pijem!“

Jirka: „Celkem trpíme, když je vidíme…“

Honza: „To je celkem sranda je vidět.“

Andy: „Dneska jsme jak buřty na pivu, než utopenci.“

Petr: „Tahleta vražená kašperská hudba, a odzbrojující dechule na námku, ta mě zabíjí!“

Už je ale nejvyšší čas vyrazit. Jedeme na Sušice, přes Kolinec na Plánici, kde si vyfotíme smírčí kříž a pak už rovnou do Nepomuku. Dneska je to etapa pivní, památky válcujeme v krajním nepoměru k pivním štacím… a ten smírčák už to nespasí. Jirku už ani ty památky nebaví, když vidí, jak si chlastáme a žerem.

Tomáš ve stavu: ,,Jitko, dělej mi řidiče, jestli sloužíš státu, nebo mi, to už máš jedno.“

Jsme v Sušicích. Směřujeme na Plánici přes obce Hrádek u Sušice, Kašovice, Pazderna a Kolinec. Projíždíme Plánicí a podle knihy má být smírčí kříž na JV konci obce, naproti poslední stodole. S Jirkou však smírčák nenacházíme a pokračujeme na Nepomuk. Andy s Honzou ještě hledají na vlastní pěst. My pokračujeme v cestě, do Nepomuku míříme po následující trase: Červený mlýn, Kvasetice, Lovčice, Bližanovy, Cikánka, Neurazy, Klikařov, Vojovice a Žinkovy. Máme namířeno do kempu Nový rybník. Druhý vůz dojede později. Ujeto máme už 1427 km.

Už jsme všichni spolu a v kempu se jdeme ubytovat. Majitel tady dnes není a zastupuje jej paní, se kterou budeme jednat dnes a zítra ohledně ubytování, parkování, žetonů apod. Petr platí kemp (230,- za noc/osoba), s Jirkou a Tomem se finance za ubytování a naftu vyrovnají později.

Chceme někde vhodně zaparkovat, Petr dostává svolení od paní na recepci, že můžeme rozbít stany a zaparkovat na krásné travnaté ploše u vody. Tak jsme i učinili, ale vyjela po nás nějaká baba, suverénní a namistrovaná, co si to dovolujeme parkovat a stanovat zrovna tady! To je tady zakázáno a nikdo se na toto místo nedere. Ona je tu skoro jako rodina a za 30 let nic podobného nepamatuje. Vyhnala nás a nerudně se odporoučela s tím, že nám to Ivan (nepřítomný majitel kempu) nemohl povolit. Z neznalosti jsme se tedy sbalili o kousek dál a na ještě lepší místo, blíže sprch a záchodů, dále od přímého dění. Paní na recepci je v tom nevinně, za dobrotu na žebrotu si asi něco od baby vyslechla, ale snad se zase tolik nestalo. Myslíme si svoje a dále to už neřešíme.

Andy: „To je nějaká zdejší kapo tuti di kapi!“

Ještě si prozřetelně zakupujeme žetony do sprch na ráno (20,- Kč/kus) a neriskujeme, že by na nás ráno žetony nezůstaly. Kdo je připraven, není překvapen. Dohodli jsme se, že Honza odveze všechny autem do Nepomuku na 2x. V první várce pojede Tomáš, Jirka a Petr a následně dorazí Honza, Andy a Irča. Zjišťujeme si číslo na taxíka a Jirka předem zamlouvá možnost odvozu taxíkem (s důrazem na dětskou sedačku a kočárek) z pivních slavností do kempu. Ještě se nutně všichni převlékáme do našich svítivých žlutých triček. Zdá se, že je všechno vyřešeno a zajištěno a můžeme se těšit na Nepomucké vyvrcholení expedice.

První část Giráků už dorazila do Nepomuku a směřuje si to na náměstí, kde už to plně žije.

Tomáš naráží na sladění pánské trojice ve žlutém a s příruční kabelou jednoho z nás: „Ty jo, my vypadáme, jak bysme šli opravovat plyn!“

Jsme na náměstí a degustace může začít! Petr sepisuje tradiční degustační tabulku, kde jsou uvedeny názvy a voltáže piv a k nim jsou přiřazena jména všech hodnotících kvalitu a chuť piva (0-10, tedy od nejhoršího po nejlepší).

Degustační tabulka XXIV. ročníku Nepomuckých pivních slavností 2016

JIRKA PETR HONZA ANDY TOMÁŠ IRČA
Richard IPA 15°nefiltr, nepasterizované 8 7 - - 6 -
Krčín IPA 12°Sedlčany 6 6 - 7 5 -
Letiny IPA 14° 9 6 - - 6 -
Příšov IPA 14° 8,5 5 - 7 7 5
Sorachi IPA Radouš 7 4 - 2 4 1
Americký ALE 13°Zhůřák, Světlý speciálSmoke citra blast Ale 8 6 - - 6 -
Albrecht IPA 18°Frýdlant 9 8 5 8 7 7
Raven summer Ale 10° 6 5 - 6 9 5
Albrecht Ale 8°Frýdlant 4 3 9 6 9,5 7
Raven blond IPA 14° 9,5 7 - 5 6 4
Purkmistr Brown 13°Plzeň, polotmavé 5 5 6 5 6 6
U Stočesů Ale 12° 5 6 4 2 7 4
Prostějov 12°polotmavé 6 7 - 5 - 9
Zhůřák IPA 15°/16° 9 7 9 8 6 5
IPA 15°Rychnov nad Kněžnou 8,5 7 7 7 6 7
Cream Porter 13°černý 5 6 - 7 6 6
Zlíchovec Ale 12° 7 7 8 7 9 7
Teplická Světlá 12° 6 7 - - 7 6
Teplická IPA 14° 7 7 - 7 0 5
U Stočesů Vídeň 8 8 - - - -
Sexy Saison 13° 5 4 - 6 8 8
Dobršany DPH 13° 8 7,5 - 5 8 5
U Tří králů speciál 13° 0 2 - - 6,34 5
Permon Hopper Galena IPA 15° 9,2 9 9 4 10 5
Antoš IPA double 20° 9,1 - - 3 10 2
Nupaky 12° 8 7 6 8 9 8
Vítek z Prčice 12°-13°Vídeň 8 8 8 6 10 7
Raven Sky Apa 12° 7,5 8 - 8 10 5
Bizon Klíšťák 14°Čižice - - - - 2 3
Albrecht 17° Frýdlant 9,2 8 8 - - 6
Eden IPA 15° - - 8,5 - - -
Matuška Raptor IPA 8,9 - - - - -


V mezidobí degustačního večera si každý hodoval dle svého, Jirka, Tomáš a Petr nedegustovali na lačno, ale dopřáli si guláš… Tabulka není úplná vzhledem k absenci některých při degustacích, stejně jako vynechání některých piv. Místy docházelo i k ojedinělým snahám o bojkot (viz Tomášovy samé desítky, udělené za Cider – nebylo do tabulky nezaznamenáno).

V průběhu večera jsme se seznámili s vedle sedící partou mladých lidí z různých koutů Čech (Praha, Plzeň, Liberec, Chomutov). Velmi družná a veselá to skupina. Tahle „česká směska“ už tu sedí od 14 hodin, už 5. rok po sobě se účastní zdejších pivních slavností a vypěstovali si tak každoroční tradici, spojenou s pivem. Zejména Petr a Jirka se družili s Hankou (socioložka při Ak. věd) a Kristýnou, ze které se vyklubala vystudovaná grafoložka a amatérská psycholožka, které tento obor nepraktikuje, ale vděčně jsme se pobavili při rozboru Jirkovy osobnosti na základě jeho sepsaného textu, jenž byl následně podroben analýze.

Kristýna k Jirkovi: „Lidi kolem tebe mají problém, Irča má problém.“

Irča: „Ty s ním za chvilku taky budeš mít problém.“

Kristýna: „Já už ho mám teď.“

Stejně tak neušel pozornosti a rozborům rukopis Petrova deníku. I naší známí z Čech si vedou degustační tabulku, rovnou předtištěnou a rozepsanými kategoriemi, které hodlají při ochutnávání jednotlivých piv hodnotit: pivovar, značka, voltáž/čápi, styl (např. ležák), cena, chuť, vzhled, bonus (vůně, barva) a celkem bodů. Zajímavé, zdánlivě propracovanější, což není špatné, ale…

Petr: „Ale my už to hodnotíme všechno najednou a to je to největší umění!“

Petr: „U stolu zasedá Sociálně humanitní sekce v rámci Nepomuckých pivních věd.“

Atmosféra byla výborná, hrála hudba, popíjelo se všudypřítomné pivo ve všech barvách, značkách a voltážích. Byli jsme pozváni na příští rok koupání v 18h. dole v nedaleké nádrži rybníka, což je tradicí našich nových známých při každoročních pivních slavností v Nepomuku. Letos však na koupání nedošlo, neboť nebylo dostatečně teplé počasí. U stolu se blbne, každý má už něco vypito a Petr přestává psát i hodnotit, degustace se stala neřízenou a setmělo se, na deník už není vidět. Končíme…

Svět je malý aneb památkáři sobě, dozvídáme se, že jeden z Čecháčků vedle nás zná šéfa NPÚ v Opavě a Praze. Zajímavé… Honza je unavený:

Kristýna nejspíše k Honzovi: „Co ty, ty seš vylitej jak váza.“

Výčepní: „Holky, vy jste sestry?“

Andy: „A kdysme byly, bylo by to levnější?“

Petr už rezignoval a schovává deník, psát už nemá smysl… večer je ještě před námi a jakési resumé ohledně Nepomuku snad hodí na papír až zítra. Jdeme pít!…


Pokračování...