Vyrážíme. Honzovo auto nemá dovřený kufr? Ne, kufr byl úplně otevřený! Proto lehké opoždění v Giro koloně. Míříme do Modravy a následně na Kvildu, fičáto na sever, do Kašperských hor. Téma hovoru se sexualizuje, čehož důsledkem vzniká 2. přikázání expedice:
„Nezprzníš člena v pokrevní linii bratra svého v Giru!“
Tomáš k Jirkovi: „Já bych tě dal do závěti, kdybys mi dal dceru.“
Andy: „…a po kom jde?“
Jedeme na Modravu a nastal čas zahryznout zase kus vysočiny – mňam! Tomáš ze zadních sedadel poznává kouzlo Gira:
Tomáš: „Je 11 hodin a 1. pivko, super!“
Po cestě se udělalo krásně a zpod mraků vysvitlo sluníčko. Jsme v Modravě, máme parking na hodinu a mezi tři Giráky to hodí 7,- Kč na osobu. Chceme však jen ochutnat, nelze zůstat déle, čas nás tlačí a do Nepomuku ještě daleko. Anička nás zdraví, že prý nám počasí k wellnessu moc nepřeje, tak si máme užít pravověrné Giro.
Jirka: „Letos je to pravověrné Giro!“
Andy: „O tom žádná!“
Jirka: „Tím, že mě bolí nohy, pata, mám rozhozený imunitní i žaludeční systém, tak je to pravověrné!“
Ohladilo se a nadáváme na zimu:
Petr: „Adámku, teď neposlouchej, bude se klít.“
Andy: „WTF!“
Cestou do pivovaru Lyer Jirka s Honzou neodolali a zahráli si venku jednu partii kuželek. Ocitli jsme se v krásné romantické krajině, údolí Rokytského potoka, jsme v pravém srdci Šumavy. Nádherná horská příroda vytváří podmanivou atmosféru, kterou jsme na letošním Giru ještě nezažili. Fotíme se pod cedulí pivovaru Lyer, al. „U tří zmrzlých“. Dřevěný interiér pivovaru je velice pěkný. Líbí se nám tu a tak si rádi dopřejeme občerstvení. Petr je sice najezený, ale možná dělá chybu, že si neobjednal prý vynikající bramboračku, kterou si ostatní nemůžou vynachválit…
- Jirka + Irča + Honza + Andy: bramboračka
- Ceny piva jsou docela vysoké (malé pivo á 39,- Kč). Pivní nabídka je následující:
- světlá výčepní 10°
- světlý ležák 11°
- Andy + Petr + Tomáš: světlý ležák 12°
- Irča: tmavý ležák 11°
- ALE 13° – bohužel není na čepu (sezónní pivo)
Adámek se rozvykládal, dělá kravál s keramickými tácky a cukruje příbor, zatímco si Jirka s Honzou posílají jeho bagr po stole… no comment. Oba se spolu následně baví o běhání, tréninkových plánech a závodech:
Honza: „Eliška není dostatečně velký robotek.“
Platíme a jedeme na Kvildu, místo rekordně nízkých teplot. Andy se s Petrem shodují, že se Irča rozhodně nestydí, a když něco chce, tak si po tom jde. Dostaneme se tak díky ní na další zajímavá a jinak zapovězená místa, stejně jako na Andreinu průkazku NPÚ. Zdravá asertivita (nebo snad i drzost?) otevírá dveře tam, kde by jinak zůstaly zamčeny.