Pomalu se probíráme, Petrovi zvonil na etapy budík už od 7:30. Sprcha v koupelně na fotobuňku je úžasný životabudič. Nejprve si žádoucí regeneraci dopřál Jirka, pak Honza a Petr až nakonec. Z internetu se dozvídáme o děsivém útoku Tunisana, který podle nejnovějších informací připravil jedoucím náklaďákem o život 84 lidí a dalších 100 je zraněných (!) Nakonec byl policií zastřelen… co dodat, to jsou zprávy k probuzení!
Ale k příjemnějším věcem. Čeká nás Řezno a další zajímavé památky a pivovary. Petr si dnes na sebe bere černého Kocoura. Taška s čistým prádlem se ztenčuje a ta se špinavým bobtná stále víc. Giro je už za svou polovinou, což se pozná právě díky špinavému prádlu. Nejspíše si dáme snídani hned, i když má za námi nazpátek dojet Tomáš (Šárka nás mj. zdraví z Coloursů). Pánské osazenstvo tak opět posílí o staronového člena!
Chystáme se do centra na snídani s kafem a taky na nákup. Z centra Plzně nás vyvede Jirka a pak přebere kormidlo expedice se svým vozem Honza, Petr si na navigaci netroufá. Tomáš už je tady! Zaparkoval a s Jirkou se společně domluvili, že v neděli po Nepomuku s Tomášem sjede pro auto zpátky do Plzně a pak už si pojedeme každý po svém.
Loučíme se s Janou už u hostelu, jedeme totiž opačným směrem, ani kolem náměstí nebo autobusáku… hm… je to trochu divné, nechat Janu s kufry uprostřed Plzně, což ji taky samotnou překvapilo, ale etapa je našlápnutá a časově exponovaná, že se nemůžeme zdržovat… naštěstí hned za hostelem vidíme při vyjíždění uličkami vlak, takže by nemělo být nádraží daleko.