GIRO DI BIRRA 2016 aneb Zpátky ke kořenům

Vstáváááát, je ráno, už je čas… dnes se opravdu z peřin nechtělo… aha, Sokolov, včera večer se sušilo, no, není o co stát a raději si odsud pomáháme. Na tuto destinaci v dobrém vzpomínat nebudeme, i když se nám zrovna tady zrovna dobře spalo. Plánujeme trasu na dnešní etapu:

Jirka: „Od dnešního dne rozhoduje rada starších.“

Včera měl Jirka jistý konflikt s Irčou, ale už si to vyříkali a je to vše ok. Do plánování na pokoji se přidává ještě příchozí Andy a už se rýsují pevné body dnešní etapy. Prvotní vize je následující: odjezd ze Sokolova, Dolní Nivy, Krušnohor (pivovar), Plavno, asi vynecháme Hof (Německo), Aš (jen krátce na náměstí), vynecháme Cheb, dále pojedeme do Kynšperku (pivovar), Kladruby (klášter, do 16h) a etapu zakončíme v Plzni (ubytovna River).

Po včerejším fraku nechceme dnes nic ponechat náhodě, a tak hledáme kontakty na plzeňské ubytovny:

1. ubytovna Nádražní, Plzeň 21, mob: 724 343 286

2. ubytovna Silenius, mob: 737 204 019

3. hostel River, mob: 774 082 790 – je nejblíže centra

Jirka volá do ubytoven hned z rána, aby bylo to nejdůležitější zajištěno neprodleně. Adámek se poprvé zvěčňuje Petrovi do rukopisu jeho deníku…

   ---------------------------

Petr ještě po ránu musí postihnout v několika řádcích včerejší martyrium, které členy Gira dostihlo:

Navečer, v Sokolově, jsme dorazili za holkami, byla možnost dát si teplou večeři, čehož Jirka, Petr a Honza rozhodně využili. Dali si řízek s bramborem a k tomu velkou Plzeň, ta nás ale neoslovila a v atmosféře celého večera nám ještě více zhořkla… Po jídle odjeli Šárka s Tomášem domů a vzali s sebou holky na ubytovnu. Kluci šli pěšky a hledali po cestě cokoliv, co voní pivem, ale pak už cokoliv, co zavání chlastem.

Honza: „Dneska s námi Tomáš nejede, tak si můžu dát mikinu kolem pasu.“

Jirka: „Jojo, módní guru odjel a je třeba schovat břicho.“

---------------------------

Vyrážíme na snídani do Penny, nakoupíme si zásoby a hurá na cesty. Petr si na sebe vzal nové triko z Kocoura (oranžovo šedé). Citelně se ohladilo a prší, je čas na mikinu, bundu a pevné boty. Nakoupili jsme si na snídani do auta, hezky po bufeťácku, ale tak to chutná bezvadně. Debužírujeme si v autě a za okny prší (Petr si dopřává Camembert, po ránu luxusní chuť). Pečivo, salám i sýry máme zajištěny, prší a prší, ale my si v autě pohodlně posnídali a můžeme jet.

Jirka volal do plzeňského hostelu River. Nabízí nám možnost dvou pokojů pro 3 osoby se společným sociálním zařízením, což vyhází na 350,- Kč/osoba. To je docela drahé, ale je to blízko do centra. Jirka volá ještě do ubytovny Silenius, kde to prozatím neberou. Za chvíli ale volají Jirkovi nazpátek z ubytovny River. Dohodli se, 6 lidí ve dvou pokojích po 3 za 350,- Kč na noc. Jirka chce do Plzně dorazit okolo 18. - 19. hodiny.

Vyjíždíme do města Kraslice. Jirka staví na benzínce pro naftu (nabral za 1700,- Kč, ujeto máme k dnešnímu dni celkem 843 km). Světe div se, na benzínce měli Permona v petlahvích! A my včera tak zbytečně sušili, to není fér, na sprosté pumpě mají Permona a hospody byly zavřené už v 5 odpoledne! Stačilo jen zajet na benzínku, neuvěřitelné… Co je to za kraj! Ale my si to hezky vynahradíme! Je čas na odplatu! Kupujeme si hned 4 petky (světlý Permon, polotmavý Permon (Petr, Andy), višňový a tmavý Stout (Jirka, Andy)). V novinách (MFD) mj. Petr objevil článek o K. Zemanovi, tak neváhal a zakoupil si jeden výtisk s příslibem, že mu Jirka věnuje i ten svůj, sbírat se dá i Giru! Dáváme si kafe a pokračujeme v cestě.

Jsme v Kraslicích a poblíž by snad někde měl být místní pivovar Krušnohor. Stále prší a prší čím dál více, stěrače stírají… letos si na Giru zažijeme vedle veder i pořádného deště, to jinak nejde. Honza trošku bloudí, musíme jet na Tisovou… ale alespoň se vyhneme centru. Mapa se Jirkovi za jízdy třepe, nemá z toho radost, ale je zvyklý spoléhat se i v navigaci raději sám na sebe. Jsme tady, trefili jsme a ani to tak dlouho netrvalo. Cestou sem to ale byla samá serpentýna a tak to odskákala Jana… vyběhla ven a zvracela. Petr je vybaven Kinedrilem a byť jen čtvrtinou, jeho žaludek je neprůstřelný, stále lačný piva a salámu.

Honza: ,,To je tak, jak se večer nepije, tak se ráno zvrací.“

Jdeme do pivovaru Krušnohor, prší, ale uvnitř je to zase jednou pastva pro oko a chutě. Vystavené lahváčky, propagační materiály, etiketky… správně řečný a přívětivý krušnohorský spolumajitel, s tím se ještě dáme do řeči.

Lahváče IPY 17° si dáváme hned před pivovarem z rána dokola, jako žádoucí ochutnávku přímo na místě – po včerejšku maximálně zasloužené a Sokolovu tímto dáváme frak!

Jirka navíc koupil celou luxusní sadu zdejších etiket pivovaru Krušnohor za 50,- Kč a jako bonus zjišťujeme od sládka pár zajímavostí, jako že v pustkovecké Kurnikšopě čepují Krušnohor jednou do měsíce. Navíc se dozvídáme, že se jejich pivo čepuje v Ostravě U Oráče v Hrabůvce (6 píp a 3 z nich budou krušnohorské! Aby toho nebylo málo, spolumajitel nám sdělil, že si k sobě přetáhli ostravského sládka! To jsou věci!

Krušnohorský spolumajitel: „Prosadit pivo v tomto kraji, to je děs a hrůza, tady jsou samí zazření géčkaři!“

Spolumajitel je prorok, neboť přesně tuto zkušenost už máme minimálně ze včerejška hezky hluboko pod kůží. Zažíváme blýskání na lepší časy aneb Giro opět na nohou! Loučíme se se spolumajitelem a jedeme do Reichu – na Plavno. V nadšené atmosféře se plánuje „Giro di Ova“, s tričky (s mapou městských čtvrtí na zádech), ubytko by bylo pochopitelně zajištěno a dnes už bychom měli v Ostravě luxusní pivní výběr! Je to lákavá představa.

Petr: „Ostrava vs. Sokolov? Proti včerejší sokolovské tryzně se Ostrava jeví jako progresivní město, pivně zaslíbená destinací s pivně kosmopolitním národem, jenž je otevřen stále novým možnostem.“

Pivovar Permon má pouze svou prodejnu a ne hospodu, ve které by své pivo čepovali, ne internetu je to ale zaznamenáno jinak. Z toho vyplývá, že jejich webovky nás těžce mystifikovaly.

A vyrážíme na Plavno – Němci střežte se Giro di birra 2016! Janča si cestou do Plavna vzadu raději opět zdřímla, schvalujeme. Jedno krušnohorské ráno se ukázalo plodnější než tři sokolovské večery! Optimistická nálada v autech přetrvává, plánuje se tištěná verze Petrova deníku letošní expedice, z pdf formátu, s textem doplněných o fotky a všechny nezbytné náležitosti (náhled triček, mapa trasy celé expedice, náhledy etiket navštívených pivovarů, pivními tácky apod.). Zvažujeme černobílou verzi pro členy expedice (barevná by se neúměrně prodražila) v plném a nekráceném změní textu, dokonce vhodně doplněnými o koláže s Janina „cestovního cancáku“, což se jeví jako velmi dobrý nápad. Jirka by k danému souboru provedl také jednotnou a stylově tématikou grafiku…Petr si z té představy jen mlaská…

Už jsme v Německu a snažíme se vymotat a najet na nejlepší možnou cestu na Plavno (Plauen). Přes hory nechceme jet, neboť je ze Zwoty na Schöneck uzávěrka. Je tu taky možnost hlavního, ale delšího tahu na Plauen. Jako možná je rovněž trasa ze Zwoty na Mark-Neukirchen a Oelshnit až do Plauen. Cesty tady mají hrozné, druhořadé silnice, to je úsek horší, než u nás a to je už co říct! Pověst německých silnic doznává povážlivých trhlin. Ještě že Jana stále spí, asi by jí terén příliš dobře neudělal. Jedem stále severní trasu na Schöneck, je to přeci jen kratší cesta. Jako staří husité, i my podnikáme rejsy, sice pivní, ale taky! Prší a dokonce se dělá mlha, ale pro zkušené řidiče jen lehká obtíž.

Jsme v Plavně, velkém německém městě s bohatou historií. Konečně přestává pršet. Hraje nám Krylíček (milovaná píseň Petra a Jirky: Jeřabiny jsou v albu pod číslem 68)… a zase se rozpršelo, to není možné – hromský mrak musí dostat frak!

Blížíme se k centru Plavna, hledáme vhodné parkování. Jedeme přistavit auta k našemu oblíbenému Lidlu a máme hodinu zdarma, což všichni kvitují. Je 12:15 hodin a snad stihneme v dobrém čase Kladruby, které v naší etapě nesmí chybět. Letos pořád nějak nestíháme a bojujeme s časem více, nežli v předchozích expedicích. Rádi bychom dorazili do Kladrub na 16 hodin, ale s tím zpožděním už to vidíme černě teď. V možné alternativě se tak rýsuje možnost výměny Kladrub za Františkovy lázně, ale to je ještě předčasné, budeme improvizovat za pochodu, až nastane čas.

Jana a Adámek mají stejnou lososovou barvu bundy s kapucí – jsou to naši „losíci“ aneb malý a velký Želv opět spolu. Stále se nechce udělat hezky, toto bude „Prochcaná etapa“.

Procházíme Plavnem a už vidíme zbytky městských hradeb, kostel sv. Johana, ve kterém je navíc mše nebo nějaký koncert (hraje flétna i varhany). Potichu vstupujeme dovnitř a jako správní nadšenci bez ostychu fotíme a zkoumáme materiály (všechny jsou zpoplatněny, navíc přirozeně v Eurech). Kostel je původně románskou bazilikou z r. 1230, jež byla goticky přestavěna ve 14. století (fotíme síťovou klenbu či pozdně gotický oltář Panny Marie…).

Na náměstí obdivujeme krásně zachovalou renesanční radnici s malým orlojem, částečně rekonstruovanou barokní fasádu, skvělé kamenné schodiště i s kamenickými detaily v jeho průčelí. Celé náměstí se nese v duchu čistě historickém, což umocňují všudypřítomné renesanční domy. Hledáme íčko na mapě (to je přímo v budově radnice). Následně se vydáváme ke druhému, tentokráte evangelickému kostelu. I přes ryzí historickou atmosféru centra města k naší nelibosti a zklamání nelze přehlédnout stejné, necitlivě zasazené „moderní hrůzy“, jaké najdeme u nás. Prostě jsme v bývalém Východním Německu a to hovoří za vše. V evangelickém kostele se nachází bohatý oltář, interiér má dost možná středověký základ a následně byl barokně přestavěn na centrálu. V 17. a 18. století byl kostel nově přebudován, navíc z venku jsou ve fasádě dochované fragmenty původního zdiva, překryté barokní omítkou z 18. století, což dokládá nenápadná sonda ve zdi. Tento luteránský kostel je druhým nejstarším v Plavně.

Adámek byl zlákán kašnou a nelibě, typicky po svém, nese odloučení od tekoucího úkazu. Holky si zašly na WC, ale DDroni chtějí za všechno platit! To je mi morálka! Naše české holky jim ale daly frak a suverénně neplatily při odchodu nic. Je pod mrakem, pofoukává a neprší a na památky je počasí skoro ideální. Františkovy lázně i Kladruby nejspíše vynecháme, Německo je vzácnější a tady se hned tak nepodíváme. Přecházíme řeku po starém mostě (z r. 1244), na druhém konci stojí při mostní bráně poštovní sloup z let 1725 - 32, udávající nápisy se vzdálenostmi k jednotlivým místům, jako pomoc pro pošťáky. Most má být údajně nejstarším, ovšem je zde spor o prvenství s historickým mostem v Řezně, ovšem měli bychom mít možnost oba mosty vidět přímo na letošní expedici a jejich stáří srovnat. Nyní se už vracíme k Lidlu na parkoviště.

Přehodnocujeme trasu a z Plavna a máme v plánu navštívit další německé město Hof. Předali jsme mapu Německa vedoucímu vozu (Honza) a na německé půdě posloucháme Kryla. Přejíždíme z DDR do NSR, jsme v Bavorsku. Hrají Krylovy „Lilie“, to si necháme s Jirkou líbit! „Než zavřel bránu, oděl se do occeli…“, krásné, to se ani po těch letech neoposlouchá… Do Hofu vydržela dojezdovka ze staré nádrže 950 km a od Hofu se už pojede na novou nádrž (po přepočtu dá každý v autě na 100 km 58,-Kč). Vjíždíme do Hofu, parkujeme za 1 Euro na hodinu. Míjeli jsme hradby a františkánský klášter…

Ani tady neprší, ale chladno je, bez bundy už ani ránu, teď už ale ani my nemusíme být ohaři, cítíme pivovarský slad všichni! Slastná to vůně!

Na náměstí stojí neogotický kostel z 19. století. Jiný gotický kostel sv. Michala s malou kaplí pro změnu pochází z r. 1230. Jirka fotí hezkou kašnu. Ale, Irča se nám našla! Někam zmizela a my ji chtěli pomalinku hledat… nakonec na nás čekala v kostele, o čemž jsme opravdu nevěděli.

Z německého Hofu vyrážíme do Aše, kde jen rychle vykoukneme na náměstí, vyfotíme nějaké zajímavosti a pojedeme dál. Z Aše budeme mít namířeno do Kynšperku, kde na nás čeká pivovar i hrad. Máme najeto 949,7 km a odtud si už do Plzně Jirka, Petr a Jana dělí ujeté kilometry na tři díly. Posloucháme Kryla, kterého mj. Jana ráda poslouchá. Ven je sice stále zataženo, ale neprší a snad se zase brzy vyčasí.

Jedeme do Rehau přes Neuhausen na hraniční přechod až do Aše. Opět se naše kola dotýkají naší mateřské půdy, vítej Giro opět v zemích Českých!

Aš je ale zvláštní město, nic pořádného tu není, není o co stát, do okolí není hezký pohled, je tu radnice a kostel – tolik k prohlídce Aše a nejspíše stačilo. Andy ale nehází flintu do žita, prý jsou tady v okolí smírčí kříže! Ty ale budou nejspíše přeneseny ke kostelu. V areálu zdejšího muzea Aš jsou hned tři kříže, jeden však nese datum 1997 a druhý je datován rokem 2007. To je podivné a tak se ptáme na důvod. Oba byly vytesány u konkrétních příležitostí, ten mladší v souvislosti s povodněmi a druhý u příležitosti 20. výročí. Muzeum je obehnáno velkou obvodovou zdí, která je doplněna na vnitřní straně celou řadou náhrobníků v nikách. Ty byly převezeny z okolních památek do areálu zahrady muzea. Ohledně původních smírčích křížů se dozvídáme, že stále stojí na původních místech.

Vyrážíme na Kynšperk, ten by měl být rozhodně zajímavější, než Aš. Nejprve máme v plánu jet na hrad a následně až dojet k pivovaru. Jana se při odjezdu dobývala do úplně jiného auta (Megan), stojícího opodál – bylo taky stříbrné.

Jedeme Hazlovem, kde měří policajti a Jana se opět přihlásila o Kryla! Směřujeme na Františkovy lázně. Máme ujeto 1008 km. Jsme v Kynšperku a zase začíná mrholit. Hrad nikde není, tak jedeme do pivovaru. Jirka jede první. Ptáme se na pivovar kolemjdoucí paní, která nás správně nasměrovala a záhy přijíždíme do cíle. Paní nám taky řekla, že tady hrad měli, ale už nemají – ha!

Jdeme do šenkovny. Ta je moc pěkná a uvnitř budou jistě dobře vařit, naví zde mají velmi zajímavý výběr, včetně domácí pivní zmrzliny!

V pivovarské hospodě Zajíc Jirka urputně sleduje cyklistické závody a strhává i ostatní, kromě Petra, kterého to opravdu nezajímá. Daleko zajímavějším se jeví celý areál pivovaru, včetně interiérů (zejména sklepení), výmalby, včetně interiérových doplňků a dekorací. Irča si nese ze sklepení několik knih a informuje ostatní. Můžeme si prý odnést, co chceme, knihy jsou k rozebrání zákazníky zdarma, tak toho náležité využíváme a s Janou jdeme na lov. Irča jen září, neboť má v rukou knihu, po níž toužila: Petráňová – Staroměstská exekuce. Nakonec si Irča s Petrem a Janou odnesli celou řadu knih, Petr si dokonce přišel na pěkného Buriana i Zemana.

Tohle Giro se mi opravdu zamlouvá! Po všech stránkách jsem velmi spokojeni a nedáme na zdejší dopustit. A to ani nebyl tento bod na trase původně v plánu. Srovnáme-li Zajíce se Sokolovem, zjišťujeme, že se jednoduše obě štace srovnat opravdu nedají! Dnes jsme měli pivní hody, ale závěrečný Nepomuk teprve čeká! Ráno se nám vydařilo v Permonovi, pak nás mile překvapil pivovar Krušnohor a teď jsme nadšení u Zajíce! To je Giro, panečku!

Z Kynšperku jedeme směrem na Mariánské lázně a Velkou Hleďsebe, Starou Vodu, Chodovou Planou, Planou, Těšov a Exit Bor. Cesta nám utíká a sluníčko zase svítí, co se však nezměnilo, je fakt, že opět a stále nestíháme držet náš časový plán. Petrova navigace opět selhává, tudy cesta nevede (při složitějších momentech nepovede), Honza jede dopředu a vede expedici. Projíždíme Chodovou Planou a nostalgické memento louskáčku z památné expedice visí ve vzduchu. Míjíme Exit 119 u Benešovic a Máme ujeto 1100 km, u Plzně už je to 1130 km. Petr s Janou dávají Jirkovi 110,- Kč na naftu.

Blížíme se k centru Plzně. Míjíme Exit 89 Plzeň-Západ a sjíždíme na Exit 80 Litice ve směru na Plzeň-Bory. Po straně se odkryla obecně známá věznice Plzeň-Bory. Jedem do centra, ale nejasné značení nás mate a občasně bloudíme. Jirka to však intuitivně zvládá na jedničku, má instinkt rodilého řidiče. Jirka nezklamal, je 18:58 a jsme před hostelem River! Neuvěřitelné, při výstupu z aut odbíjí 19. hodina, taková přesnost ani nesnese komentář. Platíme a jdeme se ubytovat. Pokoje jsou hezké, útulné a čisté, s přistýlkou. Hned z kraje jsme načali 1,5 l petku Kynšperského zajíce, polotmavé 12°.

Vyrážíme do centra. Trička máme všichni a jako žlutá pivní káčátka jdeme plzeňskému večeru v ústrety. Zima není, je pod mrakem, hezky pofoukává a časy subtropických večerů jsou ty tam. Za chvíli přiházíme do samého centra města, blízkost ubytovny je k nezaplacení. Dochází na 1. Giro přikázání:

„Neodporuj Jirkovi!“

To ale po chvíli přehodnocujeme a Honza přichází s úplnější a hlubší ideou:

„Nebudeš zle mluvit o bratru svém v Giru!“

Máme namířeno do plzeňského pivovaru Pašák, jenž má ve svém znaku psí hlavu, dorazili jsme před bránu a budeme se fotit. Cestou centrem jsme překvapení dominantou plzeňské židovské synagogy z 19. století, která svými rozměry právem drží primát v Čechách. Čekáme na Jirku a Andy už žízní motá:

Konečně si objednáváme pivo a na stůl nosí kriglíky, z nichž pěna stéká, a sliny přímo tečou.

Ťukáme si svůj tradiční rituálek na kameru.

Aďuch si hraje s bagříky na stole a brblá si pro sebe. Hodnotíme dosavadní etapy, památky a pivovary, snažíme se vybrat to nejlepší:

• nejlepší kostel: Vinec (románština)
• nejlepší město: Pirna
• nejlepší klášter: Osek
• nejlepší pivovar: Kynšperský Zajíc a Varnsdorfský Kocour

Petr se zakecal a nestíhá zapisovat do deníku, jako grafoman selhal:

Kdy už konečně přijde to jídlo! Uvidíme, kolik budou chtít za chleba (1 kus by měl stát 5,- Kč!). Nakonec jsme se velmi dobře najedli a míříme dál, vstříc dvěma dalším štacím. Proházíme náměstím kolem kouzelně nasvíceného kostela a moderní „trojkašny“: velbloud-pes-anděl. Plzeňské náměstí má atmosféru, čiší zde historie, tradice a taky peníze, neboť se nemůžeme nabažit bezvadné lávky se stylovým zábradlím směrem k pivovaru Na spilce. Procházka je to moc příjemná, ke Spilce jdeme přes náměstíčko, kde se odehrává koncert, opravdu krásný večer.

Jsme v pivovaru Na spilce! Přátelé, to je opravdový zážitek. Ohromila nás atmosféra rozsáhlého komplexu, hotového pivního města (!).

Sice budou zanedlouho zavírat, ale i tak si v této „pohanské svatyni“ dopřejeme nějakého toho originálního plzeňského škopku. Jirka je patrně natolik unesen, že komolí dnes posvátné slovo Plzeň na Przeň.

Srovnáme-li zdejší čepovanou Plzeň přímo z pivovarských trubek se sokolovským půllitrem z hospody na náměstí, tak se jedná o úplně jinou ligu, ne-li přímo sport! Máme tu čest okusit opravdovou ryzí Plzeň, řádně chmelenou, přesto lahodné chuti. Je vyvážená, nechutná ani kysele, hořce nebo nasládle, je to akurátní pivisko! Dokonce tady mají i dětský koutek – to je správná hospoda! Jakožto poutníci za pivem zažíváme výjimečný večer, na Spilku jsme se dostali krásným městem, po designově vychytané lávce, máme to i s koncertem a putování zakončíme v této svatyni – krásné.

Kladruby jsme tedy nakonec vynechali, někteří je neznají, ale na ty dojde v některé z příštích Giro expedic. Jana lituje, ale namísto Kladrub jsme si dali památkově luxusně pojaté Německo, což je myslíme si alternativní a ne špatná náhrada.

Probudivší se Ádě nám ve Spilce ožilo, ale jak rychle se náš Pan Želv probral, stejně tak i rychle usnul, pouze zkontroloval dění a průběh večerní etapy a odmlčel se. Jdeme ze spilky opět po parádní lávce, přeházíme cesty a cestičky všichni hezky diretisimo i s Želvem v kočárku. Vykračujeme si to noční Plzní, spát se nám nechce, všude plno podnětů. Docela se ochladilo, až je nám zima. Honzulínovi bychom měli správně udělit pořádkovou pokutu ve výši 2000,- Kč za močení na veřejnosti! Blížíme se k ubytovně a Adámek spinká.

Cestou k ubytovně potkáváme anglicky mluvící cizinku, která se ptá na cestu. Brzy zjišťujeme, že jdeme stejným směrem k hostelu River. Všechny cesty noční Plzní vedou do Riveru. Dorazili jsme na ubytovnu i s cizinkou, které se nakonec ujala dobrotivá Jana, složitě jí vykomunikovala ubytování – přespání na pokoji se dvěma cizími chlapy. Máme v plánu nechat tady cizinku v krajním případě někde solidárně přespat a myjeme si ruce.

S Janou je to dnes poslední večer, zítra ráno jede pryč a taky proto trávíme večer na pokoji i s holkami. Dopili jsme 3 načaté petoně, do kterých jsme se pustili ještě před cestou do pivovaru. Dopíjíme na pokoji zbylé pivo, mlaskáme si u vysočiny, kozího sýra a okurek.

Po chvíli se Jirka ledabyle a oblečen ukládá na postel a za moment usíná… Asi za dvacet minut se probouzí ve žlutém tričku a pronáší: „Hlavně nespat ve žlutém tričku!“ Na to se ve žlutém dresu oděný Honza vymrštil z postele a sundává si trikot… ještě chvíli kecáme, ale už půjdeme brzy spát…

Pokračování...