Venku to pomalu ožívá, Giráci se probouzí… snídá se na terase chaty s posezením. Andy s Honzou vytáhli od Janči termix pro Adámka. Pan Želv je najednou slyšet ze stanu – ha náš nejmladší „chrápalín“ vystrčil hlavu ze stanu a kouká, bez hnutí brvy jen rozespale a řádně naštvaně pozoruje okolí. Kouzelná podívaná na Adámkův strnulý napučený výraz ještě ne probraného batolete, nás opravdu rozesmála. Probudil se nejspíše naším halasem po ránu, nebo ve spánku uslyšel termix a probral se a mamina nikde? Pan Želv potřebuje usednout na trůn – takový kakáč v přírodě, to se neodmítá.
Giráci-debužíráci jsou po dobré snídani, balíme stany a pomalu se chystáme na odjezd. V 9h máme být v klášteru Osek a holky budou muset mít nohy zahaleny pod kolena, což je podmínkou klášterního řádu.
Vyjíždíme ovšem už v 8:45, neboť včera večer Jirka v Černém orlu zapomněl svůj deštník. Vracíme se do pivovaru a doufáme, že tam bude otevřeno. Mají otevřeno a Petr skočil pro deštník. Po chvíli se vrací a úspěšně mává Jirkovým deštníkem nad hlavou. Máme ho a už můžeme v poklidu pokračovat ke klášteru.
Jirka: „tak to jsem rád, to byl můj jediný deštník, ostatní jsem ztratil.“
Parkujeme u kláštera.
Jirka: „Tomáš parkuje jak Ostravák!“