Vyrážíme na Tisou, kde nás má čekat ozvláštnění a kulinářské zpestření etapy v podobě místní pekařské speciality. Jirka je chlebem poměrně nadšen, my jsme ale zvědavi taky. Z Tisé už to namíříme na kemp v Oseku.
Z Pirny máme bohaté zážitky, ale na celé město nezbylo bohužel dost času. Toto by bylo ideální realizovat zvlášť s řádnou pozorností a časovým prostorem, neboť se v tomto případě jedná o lokalitu na celý den. Proto taky vynecháváme plánované památky na německé straně.
Právě se pohybujeme po nejsevernější výspě Krušných Hor. Jedeme na Nový Dvůr a Rájec, hledáme pekárnu v Tisé. Místní chléb, který bychom rádi okusili, má být ryze zdejším produktem, kulatým/placatým pečivem, jehož receptura pochází až z ciziny. Ptáme se místní slečny na cestu, ta se vyzná, a navedla nás k cíli docela podrobně.
Vyjeli jsme na Nový Dvůr, ale to byla špatná cesta, vracíme se do Tisé a pekařství ještě po optání se jednoho z místních nakonec nacházíme. Začíná poprchávat.
Zvoníme u vrátek, vychází paní a mi jí sdělujeme cíl naší návštěvy. Jirka vysvětluje milé paní, že přijeli pro jejich chleba až z Ostravy… uctivě škemrá o kousek chleba - musíme se smát, jak mu to krásně jde. Paní je ale laskavá a má pro nás pochopení. Přesto máme docela smůlu, neboť téhož dne byl všechen chleba rychle rozprodán na farmářských trzích. Jirka se nevzdává:
"Aspoň kouseeeek"
"Víte, my jedeme náhodou kolem…“
Paní se umluvit nechala a kousek (zřejmě od snídaně) skutečně zabalený ve dvou druzích přináší. Vítězoslavně děkujeme!:
Petr: "Děkujeme, tak my jedeme zase do Ostravy."
Nasedáme do aut a vyrážíme do Oseku. Dnes můžeme hovořit o vpravdě zážitkové turistice pro všechny, žádoucímu oživení a narušení pivně-památkového stereotypu.
Jana: "Tak alespoň víme, co máme dělat, když dojdou prachy a budeme mít hlad."
Na zpáteční cestě jedeme kolem Hotelu Kamelot - ten je tedy příšernou bizarní stavbou…