Dojeli jsme k Panské skále, těšíme se na zpestření expedice v podobě vyvřelého čedičového masivu. Sice se za příjezd k této přírodní dominantě platí, ale Giráci jim dali frak a parkují u cesty! Zbývá už jen přejít frekventovanou silnici a kousíček pěšky k cíli.
Áďa zase brečí, ne však dlouho, Andy se nechala obměkčit a už se Pan Želv nese, jako malý klokánek. Jsme na místě a s námi spousta lidí, nicméně nelitujeme, podívaná na čedičové píšťaly je vskutku velkolepá! Ani jsme to nezaregistrovali a Jirka si vyšlápnul jednu vyvýšenou část masivu, hrdě se na špici vystavil jako Surma dobyvatel. Fotka nesmí chybět a už se všichni rozprcháváme poznávat toto unikátní místo z různých stran a pohledů. Atmosféru této lokality ještě umocňuje světlo, které v prutech čedičových píšťal efektně zdůrazňuje detail kresby celého masivu. Celý dojem kazí už jen malincí lidičkové, pobíhající jako mravenci v nejvyšších patrech skály.
Kamenický Šenov tak dostává 10/10. Adámek je při zpáteční cestě odřený, otlačený, s viditelnými škrábanci, ke kterým přišel ještě u Billa v Kersku, kdy se na schodech terasy pokoušel zkoumat terén z bezprostřední blízkosti, bobiš náš malý… ale je to chlap a to je hlavní! Doposud si na náročné poměry jednotlivých etap vede výborně! A proto mu porota uděluje 12/10 bodů…
Honza: „No Adámku, tebe bychom už nevyreklamovali.“
Ještě musíme najít smírčí kříž! Adresa je ul. Palackého, č. p. 40, s umístěním v zahradě soukromého pozemku.
Čekáme u auta na holky, Jana s Irčou to zase brzdí, pořád nejdou a zpoždění narůstá. Tak se Jirka naštval a odjeli jsme hledat smírčí kříž. Asi tuto etapu nazveme "Máchová - zdržovací"! Nalezený smírčí kříž je pěkný, má však ulomené pravé rameno.