GIRO DI BIRRA 2014

„Pražská“ 5. etapa expedice, neděle 6. 7. 2014 (ujeto 122 km, celkem 842 km)

Středa 2. 7.

Čtvrtek 3. 7.

Pátek 4. 7.

Sobota 5. 7.

Pondělí 7. 7.

Všechny ročníky expedic

 

Deník Gira od Petra Hrabovského

 

Je neděle 6. července, Petr se ještě válí, ale Jirka je vzhůru a má dlouhou chvíli. Janě se z brlohu zoufale nechce, ale je vedoucí dne a tak ji vykouřit ze stanu vykouřit nemůžeme. Janča si jako vedoucí dne chtěla prosadit budíček až v 9 hodin – neuspěla. Mj. Jirka budil Janu v 8 hodin a tvrdil, že je 9!

 

Honza: „Lež má krátké nohy.“

 

Následně chce sušit stan, aby nebyl mokrý a později nesmrděl. Netrpělivý Jirka situaci bagatelizuje.

 

Jirka: „Ale to je dobré!“

 

Nakonec přeci jen vyjíždíme na snídani do města a po ránu v Děčíně u kafe cizelujeme trasu dnešní etapy. Občerstveni vyrážíme k děčínskému zámku. Jsme na místě a někdejší nádherná dlažba je pokryta asfaltem…co dodat: „Spasiba bratja“.

 

Petr: „Giro je o památkách.“

Honza:  „My už jsme taky takové památky.“

 

S Honzou se Petr fotí jako černí rytíři, ale fotíme i jednoho z pávů, kterých je zde hned několik (pětice pávů byla darem z Doksanského kláštera). Čas se vleče a čekáme na prohlídku zámku, je to nekonečná doba a nutnost ranní kávy je čím dál neodbytnější.

 

Honza: „Jak říká Smrk – spěcháme, abychom čekali, čekáme, abychom spěchali.“

Andy: „Já chci tutáč, nebo padnu…“

 

Z Andy se stává „nerudná Jaryna“, ale to je nyní naprosto pochopitelné, neboť máme veliké prostoje a naprostá bezmoc frustruje. Vstupenky na výstavu středověkých gotických plastik jsou jen za 30,- Kč, tak si tyto skvosty nenecháme ujít a výstavu určitě navštívíme (Andy si kupuje katalog, stojí 200,- Kč). Čekání na snídani je nekonečně, otevírají až v 10 hodin!

Lístky máme koupeny a stále čekáme, až nás někdo pustí dál, je tu v organizaci zmatek a nesmí se ani fotit – grrrrr… Nu což, my si ale fotit budeme, protože jsme na památkové expedici a za ty prostoje to máme morálně zdůvodněno! Na chodbě procházíme zasklené tabule a dokumentujeme zajímavé fotografie a nákresy i s popisky, mapující okolní kostely: Velký Šenov, Jedlka, Česká Kamenice aj. Samotná výstava pak nabízí unikátní polychromované plastiky, piety a řezby světců a světic, ukřižovaných Kristů a Marií jako např. Ukřižovaného z Jedlky (Sasko, 1511-1520), sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory z Velkého Šenova, sv. Jan Křtitel nebo Panenka Marie s Ježíškem ze Šluknovského výběžku apod. Veliké množství polychromovaných plastik a piet pocházelo většinou z let 1360-1400, ty nejmladší až i období okolo 1600. Madony místy oslnivě nepůsobily, přesto se mezi nimi našly opravdu milé a hezké tváře.

Konečně sedíme na snídani po výstavě severočeské gotiky. Dáváme si palačinky a vytoužené kafe.

 

Honza + Jana – palačinky se špenátem

Petr – palačinky s marmeládou, ovocem a šlehačkou

Andy – Zikmundová palačinka (slanina, bylinky, česnek a smetanový zákys)

Jirka – Středomořská palačinka

 

Jirka si ale na svou „Středomořskou“ musel nějakou chvíli počkat, hladově klepe lžící do stolu a nerudně bručí: „No já si tam snad dojdu!“ V Děčíně všechno strašně trvá…

Andy: „Inu Děčín…“

 

Naše kulturní ráno nakonec i přes dlouhé čekání možno považovat za základ úspěšného dne – kafíčko, výborná snídaně a zhlédnutí kvalitní gotiky, to nám prostě musí konvenovat vždycky. Petr si na terase zapomněl batoh – letí pro něj zpátky… tato vložka nesmí chybět na žádném Giru. Už jsme Děčínem přesyceni a chceme pryč. Vyjíždíme z města, ale jak Děčínské ráno nakonec vypadalo tragicky a zdlouhavě, bohatá snídaně a kulturní vyplnění čekání nás přeci jen uspokojilo.

 

 

 

Děčín – náměstí

 

 

 

 

Zámek

 

 

 

 

    

A další atrakce…

 

 

 

Holky (přítelkyně s kamarádkou) si odpoledne zašly do Starbucksu na kafe, hodiny utíkají a my se už brzy setkáme. Plán v Praze se rýsuje následovně: ubytujeme se v Libni, navštívíme Muzeum Karla Zemana, Jirka se chce podívat na výstavu Rejnka, s přítelkyní se možná podíváme na výstavu a salón Blanky Matragi u Obecného domu. Následovat bude společná večeře v italském stylu (první alternativa připadala na smíchovskou pizzerii Karleone na 18:30h, nakonec jsme ale navštívili pizzerii Kmotra nedaleko Národního divadla) a závěr večera strávíme v legendární nuselské hospodě Zlý časy.

Jedeme na Veltrusy. Jirka volá Tomovi Havránkovi, ten to jako obvykle nebere, tak to zkouší alespoň do Zlých časů, je to ale ještě brzy. Nemáme pití a potřebujeme „nealko tutáče ze supráče“. Jedeme kolem Labe. Jsme v Ústí a směřujeme na Prahu. Druhý pokus volání do Zlých časů opět nevyšel. Pouští se opět Haussmanův „Mužský šovinismus“. Jsme v Lovosicích a směřujeme na Veltrusy, už se blížíme, ale je zde hlášena objížďka cca 6 km. Míjíme horu Říp.

Jsme na místě, platíme parking 20,- Kč a jdeme k zámku. Procházíme a fotíme si celý rozsáhlý zámecký komplex. Malebný areál zámku obklopen anglickým parkem se částečně rekonstruuje (pravděpodobně se může jednat o následek někdejších povodní, které se pokaždé v této oblasti neblaze projevily). Je dusno a dá se očekávat déšť. Prošli jsme si okolní oplocený, přesto poněkud zpustlý park a zanedlouho pokračujeme na Odolenou Vodu. Jirka se stále nemůže dovolat, snad mají otevřeno – to by byla teda mega pruda (ale je svátek…)!

 

Jirka: „V Časech to stále neberou…“

 

 

 

 

Veltrusy – zámek se členy expedice

 

 

 

      

A další fotografie z návštěvy…

 

 

 

Před Odolenou Vodou se stavujeme na něco malého do žaludku a nezbytné pití. Občerstveni přijíždíme do Odolené Vody a máme namířeno ke kostelu sv. Klimenta. Stavba, ukazující na uvolněnější baroko v podání Kiliána Ignáce Dientzenhofera, je opravena, příjemně působí také umělecká kovaná brána.

Vyjíždíme z Odolené Vody, v autě hraje pro některé poněkud psychicky náročný Jáchym Topol a jeho texty s hudebním doprovodem… Jirka se konečně dovolal Tomášovi Havránkovi.

 

 

Odolená Voda – kostel sv. Klimenta

 

 

 

Přijíždíme do Prahy a čekáme před ubytovnou, až nám paní laskavě otevře. Holky už na nás čekají. Jsme konečně ubytovaní, dopřáváme si kýženou sprchu a Petr jde navštívit svou milou na pokoj o patro níž. Vyrážíme do centra!

     Kupujeme lístky (zápasíme s výdejními automaty, holky si poradily lépe a pohodlně nakoupily jízdenky v trafice). Společně směřujeme do Muzea Karla Zemana u Karlova mostu (Jirka se od nás odpojuje dříve a směřuje po své trase na výstavu). Do muzea českého filmového mága nakonec šli pouze Petr, Jana a Andy s Honzou, kteří si expozici do sytosti vychutnali, Petrova láska zájem neprojevila a nechtěla utrácet (vstupné činilo 200,- Kč na osobu!), počkala na nás v Saském dvoře před muzeem. Po zhlédnutí a důkladném nafocení všech zajímavostí opouštíme muzeum a pokračujeme v individuálním programu.

     Jana a Andy s Honzou šli na lodičky a Petr s přítelkyní se vydali po stopách Blanky Matragi. Blančina výstava, o které se láska dočetla na internetu, se bohužel nekonala (otevřen byl pouze stálý salón). I když rozpáleným centrem plným cizinců, kde Čech češtinu neuslyší, přesto jsme se alespoň prošli krásným historickým centrem Prahy. V 18h se dvojice setkává u nábřeží s Andy, Honzou a Janou a společně míří do pizzerie Kmotra, kde se za nedlouho dostavuje Jirka.

     Dopřáváme si samé dobroty: Petr s láskou si společně objednali salát New York (vynikající), Jana si dopřává zapečeno chutnou cuketu a zeleninovou pizzu Primavera, Andy měla těstoviny s kozím sýrem a Honza pizzu Picanto. Jirka si objednal sýrovou Pizzu Quatro Formagi. K pití jsme si objednali karafu s vodou a Petr předražený Staropramen (0,3l přes 30,- Kč!). Nakonec se dostavil také Tomáš Havránek (Ivo Prokel však nikoliv). Upřímně se raduje s těhotenství Andy a od srdce gratuluje. Před svědky se Jirka s Tomášem dohodl, že může Tomovi vlepit facku, jestliže řekne „vokno“.

     Najezení platíme a míříme do Zlých časů. Jdeme pěšky na tramvaj – jedna dokonce Jirku málem zajela. Klimatizovaná tramvaj č. 18 od Národního divadla je pro všechny hotovým pohlazením po rozpáleném odpoledni v Praze! Po celou dobu večera komunikace mezi Petrem a jeho přítelkyní příliš neladí a místy viditelně hapruje, ale nakonec se vše utřepává a oba si užili relativně hezký večer v jinak příjemné společnosti ostatních. Konečně jsme ve Zlých časech! Obavy s místem se ukázaly jako zcela bezdůvodné, můžeme si přímo luxusně vybírat. Je horko a tak ještě rádi usedáme na terasu, přesto, že jsme původně plánovali sednout do spodní místnosti u samotných píp.

 

Výběr z pivní nabídky ve Zlých časech (tradičně degustujeme v malých pivech – 0,3l, pivo je bohužel zteplalé), 1. kolo:

Zachariáš – Petr

Zlatá labuť – Andy

Prácheňská perla – Jirka

 

Výběr z pivní nabídky 2. kolo:

Prácheňská perla – Petr

Matuška – Jirka

Bad flash… „To je jedno, prostě 4x.“…a Petr má své de ja vu! Ohledně obsahu alkoholu 1 velké pivo je rovno 1 panáku vodky.

 

Honza: „Bude-li to dobrá akce, Jirka tady usne!“

 

Výběr z pivní nabídky 3. kolo:

Prácheňská perla – Petr

Porter (tmavý) – Tomáš

Labuť – Tomáš

Falkon nightstaker – Honza (6,5% alkoholu)

Zvíkovský rarášek – Petr

 

Ke konci Zlých časů se Honza s Jirkou a pak i Tomem kamsi odmlčeli… vrací se a ještě mají šmak, ale jelikož je nahoře v „Časech“ nedýchatelno, už není v našich silách sednout opět ke stolu a ještě si objednat – zoufale nedýchatelný vzduch uvnitř místnosti a venkovní teplota definitivně ukončuje naši návštěvu pražské Mekky piva.

Tramvají jedeme ze Zlých časů zpět na ubytovnu. Tam si dáváme postupně sprchu a s vědomím, že další den je tím posledním expedičním, uleháme a kolem půlnoci již utichlo…

 

Co se týče resumé a subjektivně-objektivní zhodnocení pražského odpoledne a Zlých časů: nepříjemné vedro, pivo bylo spíše teplé, rekonstrukce ve Zlých časech a uzavřená spodní místnost a neshody mezi Petrem a jeho přítelkyní… Zlý časy tak v konečném pohledu spíše zklamaly.

 

Pokračování…

 

 

 

Praha – Muzeum K. Zemana

 

Na lodičkách pod Karlovým mostem

 

V pizzerii

 

 

Zlý časy

 

 

 

      

Obvyklé i neobvyklé momentky („Petrův svět)…