GIRO DI BIRRA 2014

„Alergická“ 3. etapa expedice, pátek 4. 7. 2014 (ujeto 165 km, celkem 511 km)

Středa 2. 7.

Čtvrtek 3. 7.

Sobota 5. 7.

Neděle 6. 7.

Pondělí 7. 7.

Všechny ročníky expedic

 

Deník Gira od Petra Hrabovského

 

     Budíček ve Vrchlabském kempu v 8 hodin ráno. Nejdou sprchy, což nám zrovna po chuti není.

 

     Jirka: „Půjdeme na hrochy, ubytovna to jistí.“

 

Vypadá to, že dnes bude krásně. Petrova drahá má dnes v Ostravě koupací den…taky bychom bazén uvítali. S Jirkou balíme stan, ostatní už jsou připraveni, Petr platí kemp (beze slevy 575,-Kč) a vyrážíme.

     Centrum Vrchlabí nabízí vcelku zajímavé památky. Město má krásnou radnici, hodně opravených a udržovaných lidových staveb, barokní klášter augusti-niánů a také neogotickou kapli.

 

     Klášter augustiniánů je významnou barokní památkou města. Založil jej v roce 1705 Maxmilián František Felix, hrabě Morzin a vystavěl rakouský stavitel Matyáš Auer. Klášter i s kostelem byly dostavěny v roce 1725 a téhož roku byl kostel vysvěcen. Po požáru v roce 1895 byl celý komplex opraven až roku 1904. Pozůstatkem původní městské zástavby jsou tři štítové domy v centru města. Lze je zařadit mezi nejstarší datované lidové stavby v Čechách. Zámek vystavěl v letech 1533-1546 Kryštof z Gensdorfu. Současnou podobu získal za Viléma Miřkovského ze Stropčic při pozdně renesanční přestavbě (1605–14) a při úpravách v 19. a 20. století. Novogotickou Černínskou kapli s hrobkou nechala postavit v letech 1887-1890 hraběnka Luisa Černínová, roz. Morzinová (projekt arch. Stephan Tragl).

 

     Ve Vrchlabí se chceme najíst a těšíme se na tolik potřebné kafe. Honza dělá rozpis dne. Nemůžeme si však nikam na snídani sednout a tak chodíme a hledáme vhodné místečko. Se snídaní je problém, ale nějak si poradíme a v jednom posezení u kafíčka „zobeme to svoje“ i přes zákaz konzumace vlastních potravin. Honza by si s Petrem moc rádi dali cigárko, ale nechtějí nabourat „nekuřáckou pietu“ Gira a sprostě smradit.

 

Petr: „V krakonošově se asi nesnídá.“

Petr: „Jana jde na Íčko, my zas na kafíčko.“

 

     Jana s Petrem a Andy s Honzou nakonec snídají na lavičce u tržiště a Jirka šel tradičně sólo na něco do pekárny. Honza měl chuť na nějaký croissant a asi proto si dal s Andělínem sekačku. Petr si dlabe klasicky svůj salám a k tomu přikusuje čerstvé pečivo a sýr. Scházíme se všichni u auta. Najezení a s kafem v sobě jedeme do Jilemnice.

 

 

 

Vrchlabí – lidová architektura (v pozadí kostel)

 

Klášter augustiniánů s kostelem

 

Kostel sv. Vavřince

 

 

 

     Jsme v Jilemnici. Náměstí je půvabné, je zde kašna, sochy světců, kostel sv. Vavřince, zámek i lidová architektura ve Zvědavé uličce. Vcházíme do Zvědavé uličky s „lidovkou“, fotíme částečně zděné a zčásti roubené chalupy, vč. občasných zajímavých kamenických detailů. Po nezbytné fotodokumentaci míříme do Harrachova.

 

 

Jilemnice – Zvědavá ulička se zvědavci

 

 

      

Parkování na náměstí a místní památky (kostel sv. Vavřince, zámek, radnice)

 

 

 

Jsme zvědavi na tamní pivovar, vedle obřího můstku a zubačky ovšem památkově od Harrachova neočekáváme prakticky nic. Skutečností je, že Giro di birra se v Krkonoších ještě nekonalo, pomyslně tak slavíme letošní premiéru. Z Harrachova budeme mít namířeno do Frýdlantu a případná zajímavá místa na trase navštívíme cestou. Ale nepředbíhejme. Zdejší krajina není tak malebná jako v okolí Pecky, ale Jizerské hory, přes které budeme přejíždět, budou nepochybně krásné. V autě Kryla vystřídala skupina Judas priest.

 

Jirka: „Co to tady ječí?:)“

Petr a Honza: „To je hudba!“

 

Cesta se brzdí semafory a vlečeme se. Zdlouhavé a únavné…zejména Andy nerudně snáší úmornou cestu s červenými semafory.

 

Andy: „No ty vole, to už je sedmý semafor!“

 

Aby toho nebylo málo, máme bagr v protisměru. Jirka tvrdí, že už nebude semafor (měl pravdu, sedmý semafor byl skutečně posledním na cestě).

 

Jirka: „Vůbec nejste optimisté.“

Honza: „Jirko, tos nás nakazil ty!“

 

Konečně jsme dojeli do Harrachova. Město ale není hezké, vůbec se nám nelíbí, už abychom odsud byli pryč. Jsme před Pivovarem Novosad (něm. Brauerei).

 

 

Koštujeme pivní nabídku:

Světlý František 12° (2x – nevýrazné, nezdá se nám ničím výjimečné, Janě ovšem velice chutná)

Tmavý Čerťák 12° (lepší než světlé)

+ řezané (nezkoušíme)

 

 

     Harrachovský pivovar je spojen s místními sklárnami, což se v tomto případě jeví jako skvělý, ale ne v dostatečně využitý nápad, spíše promarněná příležitost. Samotný pivovar nijak neoslovuje a soudíme, že potenciál minimálně v interiéru není v souvislosti se sklářskými prvky dostatečně využit a naplněn. Sympatické ale zase naopak je, že „pivní podšálky“ jsou právě originální sklářské. Dopíjíme a pokračujeme dál.

 

 

 

 

 

Harrachov – pivovar Novosad

 

 

      

Další fotografie z návštěvy…

 

 

 

     Další pivovar nás čeká až ve Frýdlantu v Jizerských horách. Cestou do Frýdlantu nabíráme naftu. Vjíždíme do Libereckého kraje. Míjíme přehradu Souš, kličkujeme lesními serpentýnami. Přijíždíme na místo určení, parkujeme a dále pokračujeme pěšky na Frýdlantský zámek, který je mj. druhým otevřeným zámkem na světě, hned po Louvru (!).

    

     Frýdlantský zámek je komplex, skládající se ze středověkého hradu a renesančního zámku. Stojí na mohutné čedičové skále nad řekou Smědá. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1278, kdy byl Přemyslem Otakarem II. odebrán údajně nepříliš loajálním, ale zato příliš mocným Ronovcům a prodán Rudolfovi „Rulkovi“ z Biberštejna. Jádrem hradu byl bergfrit přiléhající k severozápadnímu opevněnému paláci. Přístavby ve 14. až 16. století rozšířily opevnění a z hradu se stalo honosné renesanční sídlo Redernů.  Na místě původního gotického paláce a jeho přístaveb byla vystavěna nová budova (zvaná „horní zámek“), jejíž interiéry byly vyzdobeny štukem a jejíž okna a dveře dostaly renesanční ostění. K dalším úpravám pak došlo v letech 1598–1602, kdy byla vystavěna nová kaple sv. Anny. Nejznámější majitelem frýdlantského panství byl krátkou dobu i Albrecht z Valdštejna, po jeho smrti (1634) získali panství Gallasové. Za třicetileté války město bylo střídavě okupováno různými stranami konfliktu, v této době taky vyhořelo. Po Gallasech se pány okolních panství stali Clam-Gallasové. Ti zde vládli až do 20. století. Také za jejich dlouhého panování byl Frýdlant vystaven válečným útrapám za sedmileté války a v roce 1813, kdy jím táhla Napoleonova armáda.

 

Prohlídku zámku zde označují doslova jako „fyzicky náročnou“, na konci dáváme částečně za pravdu, prohlídku hradu a následně zámku lze pravděpodobně označit za nejdelší u nás. Nelitujeme, prohlídka byla vskutku bohatá a atraktivní (za prohlídku jsme všichni čtyři ušetřili celkem 600,- Kč a to díky Andy a její průkazky z NPÚ – díky!).

Jirka se prohlídky neúčastnil, neboť ji již v nedávné době sám absolvoval. Zatím co jsme se my kochali dobovými interiéry zámku, Jirka si to vyšlápl do místního pivovaru. Ten byl ovšem v rekonstrukci z popudu místního nadšence, jenž se neváhal pro svou myšlenku zadlužit a to nemalou částkou. Původní renesanční pivovar byl dřevěný a za Albrechta z Valdštejna doznal raně barokní úpravy. Pak následovaly ještě další přestavby. Jirka byl jako solitér osobně proveden interiéry samotným majitelem, který zasvěceně a nadšeně celým objektem našeho Giro člena prováděl. Jako přátelské gesto obdržel Jirka 1,5l petku jeho piva „Red ale“ (nepochybně patří dík také našemu Giro tričku, poutajícímu žádoucí pozornost).

     Jestliže Frýdlantské náměstí neoslnilo, kostel Nalezení sv. Kříže naopak velmi příjemně překvapil (renesanční kamenné náhrobky, kazatelna a slavná hrobka Redernů). Zcela nečekaně si Honza odnáší vizitku v podobě ptačího exkrementu, byla to snad osudová reflexe na Petrovu narážku, že letos ještě nikdo nevyšlápnul ono proslulé „Giro hovno“.

 

 

 

Frýdlant - pohled od zámku (v pravém dolním rohu je pivovar)

 

Sgrafita v zámku

 

 

 

Nadšený majitel pivovaru Novosad a záběry z prohlídky

 

 

        

Další fotografie (zámek, kostel Nalezení sv. Kříže a momentky z návštěvy)

 

 

 

 

Z Frýdlantu míříme do pivovaru v Krásné Studánce, budeme však muset vynechat Vratislavice (pivovar Konrád), neboť není čas ztrácet čas a stále zůstává ve vzduchu velký otazník zajížďky do velkého středověkého města Žitavy.

Krásná Studánka je součástí Liberce - ve městě tedy najdeme hned 3 pivovary. Jirka šel hledat pivovar, zeptal se a už má jasno, jde o soukromý počin dalšího z nadšenců. Nepřekvapí tedy, že Pivovar Studánka je zbudován v rámci soukromého domu.

 

 

Pivní nabídka:

Flik – polotmavý ležák (Petr – poměrně hořký)

Antal – světlá 10° (Andy)

Gallas - 12° ležák (Jana – příjemná sladká chuť)

16° sládkův speciál (Jirka)

 

Jídlo:

2x hermelín, 2x utopenec, 1x tyčinka

 

 

 

 

 

Minipivovar Krásná Studánka (Liberec)

 

 

 

Následně pokračujeme do pivovaru Vendelín v Harcově, kde se rozhodneme, zda se nakonec vyjede do saské Žitavy či nikoliv, vidíme to 50 na 50. Jirka, Petr a Andy Žitavu momentálně přehlasovali, Janě se to nelíbí a Honza by se tam podívat chtěl. Uvidíme a zhodnotíme situaci a časové možnosti v Harcově. Atmosféra houstne, Jirkovi není moc dobře a omezený čas tlačí. Jirka vysvětluje Janě, proč jet do Harcova a ne do Žitavy, jeho úsilí se se zlou potýká, jsou to náročné chvíle.

 

Jirka: „Andy, můžeš se soustředit na navigaci?“

Jirka: „Honzo, můžeš vypnout ten kravál?“

Honza: „Myslíš tu kvalitní hudbu, které nerozumíš?“

 

Jedeme na Jablonec, ve směru na Harcov. Nyní jsou už navigátoři dva – Jirka a Andy, ovšem Jirkovi se skutečně neudělalo dobře a alergie jej viditelně zmáhá, slzící a kýchající Jirka částečně vypadává z navigátorské role… chytá silný alergický záchvat, smrká, ale přesto se snaží koukat do mapy a ze zadních sedadel koordinovat trasu. Podrážděná nálada v autě by se dala krájet. Třetí den expedice bývá vskutku kritický… Jirka zjišťuje směr na pivovar Vendelín: „500 metrů nalevo a uvidíte terásku…“ Jsme na místě. Po prvním rozkoukání se s parkingem a nalezením výčepního okna (paní mohla být taky o něco příjemnější) si nelze nevšimnout super kýčovité výzdoby okolí s nespočtem malých i velkých pofiderních plastik zvířátek a postaviček…

 

 

Pivní nabídka „U Vendelína“:

Světlá 12° (velmi dobré)

Polotmavá 12° (rovněž chutná)

 

 

 

 

Minipivovar Vendelín v Harcově (Liberec)

 

 

 

Jana se snaží altruisticky Jirkovi usnadnit jeho alergickou reakci. Našla svůj sprej do nosu proti alergiím, toho využívá vedle Jirky také Honza a už se to pomalinku zlepšuje. Zřejmě musí něco dráždivého kvést. Rozhodujeme se nakonec Žitavu absolvovat, sjedeme tedy do Německa na otočku a pak už stočíme trasu na Varnsdorf, kde na nás čeká zamluvená ubytovna.

Jedeme na Žitavu, projíždíme trojmezím Polska, Česka a Německa – oblastní poněmčených Slovanů. Kopírujeme nejprve polskou a posléze německou hranici a konečně přijíždíme do Žitavy (Zittau). Vítá nás krásné a památkově bohaté středověké město s přemyslovskou gotikou.

 

Žitava leží v Žitavské pánvi na řece Mandavě pod severními svahy Lužických hor, zároveň na trojmezí České republiky, Německa a Polska. Ve středověku patřilo přímo k Českému království a plnilo úlohu spojnice mezi Čechami a Horní Lužicí. Vedla tudy obchodní stezka z Prahy do Horní Lužice. První písemná zmínka o Žitavě pochází z roku 1238, kdy se hovoří o pánech „de Sittavia", kteří patřili ke známému rozrodu Ronovců. Název města se odvozuje od slovanského označení pro „žito". Přemysl Otakar II. někdy po polovině 13. století (nejčastěji se uvádí rok 1255) povýšil Žitavu na město, nechal ji opevnit a zřídil zde dokonce mincovnu. Žitava se tak stala nejseverněji položeným královským městem Čech.  Druhá polovina 15. a zejména 16. století jsou obdobím dalšího hospodářského rozkvětu města. Žitavští bohatli nadále zejména z výroby sukna a stále více také z plátenictví, do něhož byla zapojena i celá řada vsí širokého okolí Žitavy. Roku 1757 město v důsledku bombardování rakouského vojska během sedmileté války vyhořelo. Jinak bylo ale 18. století dobou pokračujícího rozkvětu zejména textilního průmyslu a blahobyt města dále rostl také v 19. století.

K významným památkám města patří farní kostel sv. Jana Křtitele (klasicistní stavba z r. 1837 podle návrhů Karla Fridricha Schinkela) nebo kostel sv. Kříže z počátku 15. stol. (s nezvyklým půdorysem a hvězdovou klenbou na jediném dvanáctimetrovém středovém pilíři). Mimo historického středu je pozdně gotický katolický kostel P. Marie z let 1260-80 při dřívější johanitské komendě. Byl přestavěn koncem 16. století. Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven (tehdy za hradbami) v letech 1488-1500.

     Marktplatz, hlavní náměstí, obklopuje řada měšťanských domů zbudovaných v duchu českého baroka; renesanční Dornspachův dům na okraji náměstí (1553), kdysi obydlí purkmistra Dornspacha, má půvabné arkádové nádvoří. Radnice byla postavena v 19. století podle Schinkelových plánů v duchu italských paláců. Sedmipodlažní Solný dům pochází z roku 1511, později se zde nacházela maštale (Marstall). Vedle ní stojí stará městská kovárna. Ve městě se zachovalo i několik historických kašen: Rolandova kašna (1585), kašna Samaritánek (1679), Herkulova kašna (1708) a Labutí kašna (1710).  

 

Vše pečlivě dokumentujeme a je opravdu nač koukat. Kostel ze 14. století se zachovaným portálem a re-nesančními malbami je bohužel uzavřen a tak prakticky nevidíme dovnitř. Z nenadání Honza hezky po svém kýchá a naprosto nečekaně a vtipně přeje mezinárodní „na zdraví!“ malý kolemjdoucí Němeček: „Zum Wohl!“ Smějeme se a pokračujeme v prohlídce po městě.

Asi největší architektonické překvapení však nabízí postmoderně laděné bizarní reliéfně řešené fasády (rostlinný dekor) s vystupujícími plastikami kolmo přímo ze stěn, stejně jako specifické plastiky na stříškách vchodů do paneláků… „To je teda dobře švihlé.

Jirka si šel odskočit…nevrací se, nedal vědět nic bližšího a my po chvíli marného čekání směřujeme pomalu k za-parkovanému autu. Petra napadá skvělý fórek, jenž se mimořádně vděčným způsobem hodí do Janina videa z letošní expedice – a to bude překvapení. Nakonec se všichni setkáváme (Jirka si šel sólo fotit další z kostelů, myslel si ale, že na něj nečekáme a šel souběžnou cestou) a můžeme se vydat na zpáteční cestu.

Vyjíždíme z Žitavy a na silnici nás potkávají dopravní komplikace, patrně havárka a trasa je odkloněna. Chvíli ve výluce tápeme, bloudíme v uličkách a snažíme se z města vymotat. Sledujeme auta před námi, marně, neboť i samotní řidiči před námi vedou do slepých uliček… ale nakonec se nám povedlo a „Žitavskému bloudění“ jsme učinili konec.

 

Petr: „Das macht mir keinen Spass.“

 

 

 

„Giráci“ v Žitavě… (u františkánského kostela)

 

Špitální kostel sv. Jakuba

 

Solnice

 

Marktplatz s radnicí

 

„To je teda dobře švihlé.“

 

 

        

Na blbnutí je vždy čas (vzpomínka na 1. ročník Gira)… na památky o něco méně… (Johanniskirche, františkánský kostel, Schwanenbrunnen)

 

 

 

Směřujeme na Obersdorf a následně na Bertsdorf, Gross Schenau a konečně na Varnsdorf. Už jsme „doma“. Jaký to rozdíl na německé a následně na české straně… nesrovnatelné! „České šlápoty nás vítají, aneb prší a venku se setmělo.“

 

Jsme ve Varnsdorfu a jedeme se ubytovat. Konečně vybaleni, pokoj je vcelku hezký, jen by se hodila lednička. Jirka si po náročném „hroším“ dnu dává sprchu první, Petr rychle po něm a hurá do pivovaru! Tápeme a nikdo pořádně neví, jak se do pivovaru přesně dostat. Trháme se na dvě skupiny: Andrea s Honzou a Janou a druhou dvojici tvoří Jirka s Petrem. Jirka nesnáší, když neví, kam jde. Nekvalitní fotka mapy v malém rozlišení, spolu s Honzovou mylnou informací cílové ulice s pivovarem (Strakonická) Jirku s Petrem krajně a fatálně mystifikovala – oba si zašli zcela zbytečně nelichotivě dlouhou trasu špatným směrem. Zejména Jirka pořádně prskal… ale nakonec se zejména díky správnému navedení dobrým směrem místními dostavuje nakrknutá dvojice do pivovaru Varnsdorf.

Napětí zmírnilo vysvětlení, že jsme nebyli jediní dva, kteří bloudili, ale na rozdíl od nás zejména díky Jany a jejímu dotázání se na správný směr cesty byli v pivovaru asi
o dvacet minut dříve Jana s Andy a Honzou. Zdá se, že už je vše v pořádku a vyžízněný Jirka s Petrem si dopřávají prvních zasloužených doušků. Nutno podotknout, že se dnes Jirky na jeho zdravotním stavu mimořádně nepříznivě projevilo hned několik faktorů: průvan, klimatizace a pyly travin. Snad už to bude další etapy v pořádku. Celkově to však byl náročný den i večer.

 

Jirka: „Do pivního nebe vedla cesta pekla.“

 

V Kocourovi je veselo, neboť se zde slaví svatba. K pivovaru vede železnice a velice nápaditě je řešena zastávka „Pivovar“, inspirovaná pivními přepravkami. Kvitujeme originalitu, ale vyfotit se zde budeme chtít až další den za plného světla. Naši pozornost zaujaly také dva vyřazené vagóny, zrekonstruované do původní podoby, nyní sloužící jako ubytovna pro hosty – rovněž velmi originální a jistě lákavé. S nabídkou a celkovou atmosférou varnsdorfského pivního chrámu jsme opravdu velice spokojeni. Příjemně navíc působí také zdejší atraktivní obsluha.

 

Petr: „Jana říkala, že je zejména jedna servírka velice hezká a to v deníku být může.“

 

Pivní nabídka pivovaru Varnsdorf:

Cattfish-Sumeček 11° – Jana

American Pale Ale 11° – Andy 

Haka NZ lager 15° – Jirka + Honza + Petr (chmel z Nového Zélandu)

Quaterback 19° polotmavý speciál – Honza + Petr (hořčejší ocásek)

20° nakuřovaný speciál – Petr + Honza + 2x Jirka (americký chmel, nakuřovaný slad – výborný!)

Weizen Bock 16° polotmavý speciál – Honza + Jirka

 

Jídlo v pivovaru:

Jana – topinky (příliš nechutnaly)

Honza – tlačenka (dobrá)

Jirka + Petr – grilovaná uzená žebra (mimořádně chutná!, pro Jirku jsou to ta nejlepší, co jedl)

Andy – pivovarský salát

 

     Varnsdorfský pivovar Kocour nám nabídl ještě jednu příjemnost a to možnost koupit originální a vkusná trička zdejšího pivovaru. Upoutala nás jak barva, tak především vkusné a graficky zdařile řešené logo „Kocoura“. Trička objevily holky, koupily si je ve svých velikostech a za nedlouho se rozhoupal také Jirka s Petrem. Petr navíc pamatoval i na svou drahou polovičku a koupil tak dvě oranžová trička s kocourem. Jirka měl však nakonec problém s volbou vhodné velikosti a jak se na druhý den ráno ukázalo, koupil si nevědomky špatně vybranou velikost, načež se rozzlobený hodlal do pivovaru druhý den ráno vydat a buď tričko vyměnit za správné, nebo si nechat vrátit peníze (200,- Kč/kus). Mladý vrchní z nás již předešlý večer, ale zejména na druhý den ráno při Jirkově reklamaci, příliš veselou náladu neměl. Užil si s námi a naším nekonečným vybíráním do sytosti… a jak to celé dopadlo? Jirka s reklamací uspěl a peníze mu byly neochotně vráceny.

Pikantním zakončením Varnsdorfského večera byl odvoz členů Gira na ubytovnu taxíkem, čehož jsme rozhodně nelitovali a za solidní peníz jsme nemuseli po zavíračce řešit jinak komplikovaný návrat na ubytovnu.

V rámci konkrétnějšího návrhu následující etapy jsme se ještě večer ujednotili na vyškrtnutí plánované Krásné Lípy a upřednostnění Německa. Někteří tak budou muset řešit výměnu korun za Eura. Wechsellstube bude zítra nezbytná. Ještě máme na pokoji dopitnou… to zase bude ráno… Jirka usíná jako první…

 

Pokračování…

 

 

 

Varnsdorfský kostel

 

„Špatně určené místo pivovaru (aneb, kdo se dříve zeptá na správnou cestu)

 

 

 

Pivovar Kocour