GIRO DI BIRRA 2014

„Jesenická“ 1. etapa expedice, středa 2. 7. 2014 (ujeto 203 km)

Čtvrtek 3. 7.

Pátek 4. 7.

Sobota 5. 7.

Neděle 6. 7.

Pondělí 7. 7.

Všechny ročníky expedic

 

 

Deník Gira od Petra Hrabovského

 

Je středa 2. července před desátou hodinou a nabalený Petr čeká na Honzu s Andy. Poprvé jedeme jejich autem (namísto Jírkova Mondíka, který byl v opravě se spojkou a setrvačníkem). Letošním expedičním vozem tak je Toyota Avensis. Další premiérou bude fakt, že Petr bude po dobu expedice s největší pravděpodobně sedět vzadu (a s ním i jeho opravdový přítel kinedril). Novinkou také je, že časy „krtince“ pro letošek a další budoucí girácké expedice minuly, stan bere Jirka a tento přístřešek poskytne azyl právě jemu a Petrovi. O dalším a asi největším překvapení se pro letošek postarala Andy, která coby manželka a matka v očekávání spolu s Honzou vyjedou na jejich zatím poslední velké Giro (příští ročník bude muset naše maminka se svým malým potomkem vynechat). O poslední novince se však prozatím šířit nebudu. K této dojde až ke konci celé naší pivně-památkové akce. Auto je tady, nastane velký boj o sedadlo smrti? Bude Petr zvracet? Andy rodit? Nebo Jirka navigovat? Tradičního společníka památkové části Gira, neodmyslitelného Kuču, bere Jirka (i pro letošek zůstává kniha neobalena a tak bude nucena snášet i nadále příkoří nehostinných podmínek přepravy autem). Přehled možných památek máme první dva dny díky Andy skvěle naplánovány, osvědčený finanční dlužníček vede, jako již tradičně, Honza.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

S vyzvednutým Petrem vyjíždíme k Jirkovi, který bere do auta letošní expediční trička (celkem 900,- Kč). Kožušníkovci vzali stan navíc… možná se bude hodit, uvidíme. Andy kope v autě a hledá svetr.

 

Honza: „Andělinkoš, ještě jsme ani nevyjeli a už je rozkopaný kufr.“

Ozval se blíženec – Jirka: „Já nebudu vidět.“

Honza: „Jirko, to je o zkušenosti.“

 

Začíná lehce poprchávat… prší. Atmosféra osádky je skvělá, jede se za Janou. Přijíždíme do Přívozu a Jana není na místě srazu.

 

Jirka: „Ještě jsme nevyjeli a už dělá problémy.“

 

 

 

U Jirky

 

Nabíráme Janu a jedeme do Šunychlu. Cestou v autě se dozvídáme, že byli Andrea s Honzou na ultrazvuku – a čekají kluka! Příjemné překvapení navozuje nové téma v autě – řeší se jména pro prvorozeného. Nabízí se a vylu-čují různé varianty jmen:

 

     Honza: „A bude to Chesus!“

 

     Honzovi řvou pípáky na naše nedopnuté pásy, Honza roste a Andy nechápe jejich zapínání. Dříve než se zahájí vlastní program expedice, musí ještě Andrea navštívit v Šunychlu rekonstruovanou kapli, v rámci kontrolního dne (NPÚ).

     Kdo bude vedoucí expedice? Jirka? Ten chce být smírčím soudcem a prozatím se funkce vedoucího expedice vzdává. Jedeme na Bohumín. Jirka přebírá navigační zodpovědnost za Bohumínem. Petr se těší na první pivo a Jirka bude zvědav, jak ten letošní pivní nápor zvládne (předešlé roční-ky expedice vždy absolvoval jako řidič a pivní orgie „ne-prožíval naplno“).

 

     Honza: „Tohle ještě není Giro.“

     Jirka: „Giro je všude, kde je památka!“

 

     Jelikož jsme v Šunychlu v rámci kontrolního dne započali expedici první kaplí, což je první regulérní památka (kaple Jména Panny Marie Bolestné, cihlová neogotika, kvalitní stavba z doznívajícího historismu), Giro di birra 2014 tedy skutečně začalo. Andy v rámci kontroly musela vylézt na kostelní věž (bez vhodné obuvi, bez přilby a v jiném stavu) – Honzovi se to vůbec nelíbí a nervózně ji sleduje. Kontrola se protahuje a my už nervózně přešlapujeme na místě.

 

 

 

Parkujeme za kaplí v Šunychlu. Po sobě zanecháváme pěkný nepořádek.

 

 

Kontrolní den NPÚ

 

 

     Konečně se vše potřebné dořešilo a nyní již oficiálně vyrážíme na „plánované“ Giro. Směřujeme na Hlučín. Při cestě zjišťujeme, že směněná Eura mají pouze Jana a Jirkou (a ten ani moc utrácet nechce). Letos v rámci jedné z etap navštívíme také německou Míšeň (Meissen). Kvůli německé Míšni budeme na trase muset vyměnit potřebné množství peněz na Euro (čeká nás tam legendární pivovar a mimořádné památky). Jana vytahuje třešně, neboť jsme již pravděpodobně i loni řekli, „že se na třešně nezastavuje!“.

     Vjíždíme do Polska (Chalupky). „Pšonci jedni!“ Dnes spíme v Žamberku, kde nás čeká kemp a dva pivovary. V autě si pouštíme na mobilu video od Jany (loňská expedice s hymnou). Interiérem se rozléhají Tři sestry „Sedm piv a jednu zelenou“. Plánujeme vhodné typy na písně s pivní tématikou k letošnímu videu.

 

     Andy mimochodem pronáší: „První, co ti přijde, hned jak se narodíš, je poplatek za popelnice a za Giro di birra.“ (narážka na poplatky z plánovaného webu našich expedic).

 

     Jsme v Opavě a navštěvujeme Novou restauraci a minipivovar Sladovna. Pijeme naše první „Giro pivo“. Dáme rituálek? Dáme!

 

Pivní nabídka:

Opavský zlaťák 12° (0,3 l – Jirka) – nejlepší

Opavský škopek 10° (0,3 l – Jana a Andy) – nedosahuje 12°

Opavský čert 12° - tmavé (0,3 l – Petr) – velmi dobré

 

     Petr, Andy a šofér Honza si dávají jídlo a zatím je to spíše „Gero di birra“. Petra pořád tlumí kinedril, potřebuje kafe, ale má alespoň „kofein tričko“.

 

 

 

 

Opava – Nová sladovna, první pivovar

 

    

Opava – další záběry

 

 

 

     Pokračujeme v následující trase: Klepáčov (dřevěný barokní kostel) → Sobotín (pozdně renesanční kostel) → Loučná nad Desnou (pivovar). Hraboš zase jí! Jirka paradoxně hůře snáší Honzovu jízdu, nežli Kinedrilem nadopovaný Petr.

 

     Honza: „A co blinkáč?“

     Petr: „Ne, já jsem v klidu, uvažuju nad dalším chlebem.“

     Jirka: „No, já ne…“

 

     Projíždíme Bruntálem směrem na Rýmařov. Jana chce sdělit, že by se i vyčůrala, a tak následuje první neplánova-ná čurpauza anebo chcanec nečekanec poprvé. Do auta nás Anička nabalila buchtou na košt, byla senzační! Je pod mrakem, ale příjemně. Před námi zbrzďuje expediční tempo náklaďák, který Honza nakonec s průpovídkou předjíždí. Petr na moment usnul, kinedril je mocný ničitel. Vjíždíme do Klepáčova, ale minuli jsme zatáčku, Jirka prská… Vracíme se a vyhlížíme kostel. Jedná se o dřevěný pozdně barokní kostelík z 2. pol. 18. století,  krásně situovaný v útulné chatařské krajině. Vysedáme, fotíme a směřujeme dál na Sobotín.

 

 

 

Neplánovaná zastávka na trase

 

Klepáčov – dřevěný kostel

 

 

      

Klepáčov – památková fotodokumentace

 

 

 

     Andy s Honzou vedou žabomyší války na téma řízení. V Sobotíně nás čeká kostel svatého Vavřince, renesanční stavba z roku 1605.

     Jedná se o kulturní památku s drobnými pozdějšími úpravami. Patří ke skupině renesančních staveb kazatelského typu, nemá však oddělené presbyterium. Je to historicky významná stavba už z toho důvodu, že se právě zde počaly odehrávat vlastní čarodějnické procesy na Šumpersku (v roce 1678 zde byla přistižena žebračka při vyjmutí hostie z úst, což  se stalo záminkou ke spuštění neblaze proslulých čarodějnických procesů na Šumpersku).

     Legendu a historii zámku hledáme v Kučovi. Také letos tato kniha dostává zabrat – stále nemá obal a trpí…

 

     Andy: „Při stavu učebnice na konci roku by dostala za 3.“

 

     Opět se fotí z okna a při focení z auta Jirka zjišťuje, že mu dochází baterky ve foťáku. Petr potřebuje kafe čím dál víc! Řeč se stočila na téma školy a prázdnin.

 

     Jirka: „Učím kvůli těch prázdnin...“

     Jirka začíná objevovat nový rozměr Gira: „Kurnik, ono to má něco do sebe neřídit.“

 

 

 

Sobotín – kostel sv. Vavřince

 

Sobotín – naše děvčata na hřbitově u kostela

 

 

        

Sobotín – momentky a fotodokumentace (včetně upomínky na čarodějnické procesy)

 

 

 

     Další památkou je krásný dřevěný kostelík (nápaditě pruhovaný), jde o cenný renesanční kostel Sv. Michala (Maršíkov, obec Velké Losiny).

     Tato roubená stavba, pocházející z r. 1609 má status kulturní památky. I přes renesanční základ obsahuje pozdější barokní a rokokové úpravy. Interiér kostela je zachovaný v původní podobě, s řadou předmětů vnitřního vybavení.  Poněkud netradiční je kazetový strop lodi.

     Fotíme pouze exteriér, dovnitř jsme se nedostali.

 

 

 

Maršíkov – pohled na obec s dřevěným kostelem z jihu

 

 

      

Maršíkov – momentky (poněkud unavený řidič) a fotodokumentace dřevěného kostela

 

 

 

     Vyjíždíme z Maršíkova a pokračujeme do Loučné nad Desnou, kde nás čeká původně renesanční lovecký zámek s barokní kaplí, hrobkou rodu Kleinů na místním hřbitově a anglický park. Vysedáme a fotíme. V Loučné navštěvujeme restauraci a pivovar Na staré poště, kde čepují Kvasslav.

     Zámek obcházíme a při focení Honza zjišťuje nemilou skutečnost odkryvu původní fasády – s perlinkou! Památkáři pod vousy remcají a pokračují směr „Kvasslav“. Navštěvujeme hospodu Na staré poště: Restaurace je stylová, nabízí zajímavý pohled na monumentální zastřený prostor, tvořený autentickým dřevěným krovem (tento otevřený prostor sloužil k parkování poštovních vozů – tzv. podjezdová vozovna). Objednáváme si a začínáme koštovat zdejší piva, samozřejmě nezapomínáme na tradiční rituálek:

 

Pivní nabídka:

Polotmavý medový Kvasslav

Světlý Kvasslav

 

     Obě piva velmi dobrá a Petr s Janou si dávají kafe (to jim momentálně chutná stejně nejlépe – jaká to hereze!). Platíme a vyjíždíme směrem Branná, kde nás čeká další pivovar.

 

 

 

 

Loučná nad Desnou – pivovar Na staré poště

 

 

          

Loučná nad Desnou – zámek s anglickým parkem a bývalým skleníkem (dnes kulturní dům, což je docela zajímavé řešení obnovy památky); následující detaily ovšem odrazují (perlinka a příšerně ohraničené zbytky sgrafit); hřbitov

 

            

Momentky z návštěvy

 

 

 

     Branná a její okolí je krásný kraj, připadáme si jako „přátelé zeleného údolí“. Míříme do pivovaru a restaurace Kolštejn.

 

Pivní nabídka:

Vogtey světlá 10°

Bran světlý ležák 12°

 

     Obě piva ochutnáváme jako malá, jsou velice dobrá. Dáváme si jídlo.

 

Jídlo:

Petr – pivní vepřové maso

Andy a Honza – fazolačka

Jana – vývar

Jirka – pikantní utopenec

 

     Andy s Honzou berou jednu petku 12° s sebou. Platíme a vyrážíme na Hanušovice a Králíky.

 

     Petr: „Konečně nemám hlad!“

 

 

 

 

     Památková Branná nabízí kostel sv. Michaela, zříceninu hradu Kolštejna (částečně přestaven na zámek), renesanční radnici, stejně jako krásnou dispozici náměstí. Starý katolický dřevěný kostelík s farou byl zbourán v roce 1789. Zděný pozdně renesanční a původně evangelický kostel pochází z dob Pánů z Petřvaldu (1614). Po bitvě na Bílé hoře byl Lichtenšteiny předán katolíkům. Roku 1694 byl zvětšen, nicméně v roce 1906 vyhořel a musel být obnoven.     Nejznámější památkou obce je hrad Kolštejn, který historicky sahá až do roku 1325. Od severu k němu přiléhá rozsáhlý objekt renesančního zámku, jednoho z nejvýše položených v českých zemích vůbec. Později ho bohužel poškodily požáry.

 

 

 

 

 

Branná – pivovar v restauraci Kolštejn (vedle nové radnice)

 

Branná – kostel sv. Michaela

 

 

        

Branná – kostel sv. Michaela a stará radnice; zámek s mostem; momentky z návštěvy

 

 

 

     Po zhlédnutí a zdokumentování památek v Branné vyrážíme opět na cestu. V autě si Andy dobírá Jirku. Honza řeže zatáčky a Jirkovi to nedělá dobře. Petr jidášsky, ale upřímně, nabízí svému druhovi kinedril, který je však Jirkou hrdě a rezolutně odmítnut. Je pod mrakem, ale neprší. Jedeme přes Králíky – symbolicky tak protínáme bod na trase prvního Gira (2011). Letošní expedice je ostatně jako vždy protkána bizarními neologismy Andělína a Honzulína:

 

„tutáč“ (nealkoholické pití – pozn. red.)

„dupicák“ (budoucí potomek – pozn. red.)

 

     Míjíme Hedeč s poutním areálem na horizontu, napravo od nás jsou Králíky. Petr usnul. Přijíždíme do kempu v Žamberku, kde máme naplánováno ubytování. Na místě si oblékáme nové giro dresy, rozbíjíme stany a z tohoto malebného prostředí později vyrážíme do pivovaru. Velmi se nám líbí ubytování, je zde čisto, útulno, skvělé sociální zařízení (sprchy + WC) a celková pohoda v kempu jen umocňuje příjemné dojmy nás všech.

     Procházíme si ve svahu dobře disponované žamberské náměstí, nicméně jeho celkový ráz je narušen moderní zástavbou, místy necitlivou. Pořizujeme fotodokumentaci klasicistní radnice a barokního kostela sv. Václava. Kostel prošel barokizací v letech 1729 – 35. Najdeme zde několik kvalitních maleb, např. na hlavním oltáři: „Zavraždění sv. Václava“ od Franceska Trevisaniho z r. 1741 a na bočním oltáři obraz sv. Antonína Paduánského z r. 1730 od Petra Brandla. Příjemně překvapuje secesní vila z počátku století poblíž žamberského pivovaru. Za zmínku mezi památkami města stojí mj. také mariánský sloup na náměstí z konce 17. století, kaple sv. Anny z konce 18. stol. nebo kaple sv. Rosálie z roku 1681. Dále se zde nachází kostnice Panny Marie Bolestné, roubený rodný dům Prokopa Diviše (vynálezce bleskosvodu) či židovský hřbitov v těsné blízkosti žamberského pivovaru.

 

     Před vývěsní tabulí s logem Žamberského pivovaru Kanec pořizujeme společnou fotku v expedičních tričkách. Naproti pivovaru, hned přes cestu, máme výhled na zdejší muzeum.

 

Pivovarská nabídka:

Jirka – světlá 13° + hermelín

Petr – světlá 11° + hermelín

Jana – světlá 13°

Andy – polotmavá 11° „Sára“ (vynikající)

Honza – světlá 11° + buřty na pivu

 

     Petrův Hermelín je skvěle naložený, lahodná chuť, která snese srovnání s jinými v té nejvyšší kategorii nakládaných hermelínů!

 

Druhé pivní kolo:

Honza a Petr – světlá 13°

Jirka a Honza – polotmavá 11° „Sára“ (skvělá chuť)

Jirka – 16° (zajímavá lahodná chuť)

Následující neřízená degustace:

Andy – kofola

Jirka a Petr – řezaná 16° (báječná)

Honza – tmavá 16°

 

     Honza se už vpil do etapy, což Andy nenechává bez odezvy.

 

     Andy: „To je jako s Velichovem...“

 

     Sedíme ve venkovním krytém posezení, ochlazuje se a s klesající teplotou klesá také koordinace jemné motoriky – Jirka vylívá letošní „první Giro pivo“ – není jím žádný jiný škopek, nežli ona žamberská „11 stupňová Sára“, která zřejmě není vedoucímu expedice souzena. Venku začíná být opravdu chladno, ale Honzu neopouští nadhled.

 

     Honza: „Andreu hřeje malý dupicák.“

 

     Řeší se domluva ohledně objednávky reservace ve „Zlých časech“ a Andy pronáší: „Chesus má právo sedět!“

 

     Obecně se první etapa vydařila a spokojení členové expedice probírají etapu následující s konceptem relevantních památek. Jirka si v toku památkových myšlenek nemůže momentálně vzpomenout na zajímavou lokalitu s byzantskými malbami v Istambulu.

 

     Jirka: „Je to něco na M…ne je to na P…“ (nakonec se jednalo o istambulskou Choru).

 

     Platíme a směřujeme do kempu, možná na něco dobrého? Ještě se ale zastavujeme u vedlejšího židovského hřbitova, ten je však bohužel zavřený.

 

     Honza: „Přes zeď ale nelezu, i kdybys mně Jirko přemlouval!“

 

     Ještě před vlastním návratem se zastavujeme ve zdejší hospodě u kempu na „dopitnou“.

 

Jirka, Petr a Honza – 3x malá Holba 11° s tyčinkami (sýrové a bramborové)

 

     Malými pivy zapíjíme malého Chesuse-dupicáka, kterému zároveň s chutí vymýšlíme jména, a návrhů padá dostatek: David, Ivo, Lukáš, ale zdá se, že vše nasvědčuje pro Adama…

 

     Spontánně se určují „oficiální role“ členů expedice:

Andy – památkář a smírčí soudce

Honza – řidič

Jirka – navigátor a vedoucí expedice, duchovní otec Gira

Petr – kronikář

Jana – brzditel, narušitel a stínový oponent (bez poradního hlasu)

 

     Po čase se volnoběhem diskuse stáčí debata až k filosoficko-teologické problematice Božské trojice, načež dochází i k lehce „vyostřenější“ polemice Jirky vs. Andy s Honzou. Trocha gradace na obou stranách a Jirka debatu rázně utíná ve svém stanovisku nepochopen…Úhel pohledu? V kempu se ještě dopíjí petka světlého ležáka Bran 12° a pomalu se jde spát. Hodina již pokročila, je tma a chlad se citelně dostavuje, budeme spát ve stanech – teplé oblečení nezbytné, dobrou noc…

 

Pokračování…

 

 

 

Žamberk – v kempu stavíme stany

 

Areál zámku s původním pivovarem

 

 

„Hrátky“ na náměstí a kostel sv. Václava

 

 

 

Žamberský pivovar

 

 

          

Žamberk – některé památky (zámek a původní pivovar, secesní vila, zástavba pod náměstím, socha sv. Václava u kostela, Mariánský sloup na náměstí)

 

      

 

      

Další momentky