GIRO DI BIRRA 2014 |
||||
„Jesenická“ 1. etapa expedice, středa 2. 7. 2014 (ujeto 203 km) |
||||
Deník Gira od Petra Hrabovského
Je středa 2. července před desátou hodinou a nabalený Petr čeká na Honzu s Andy. Poprvé jedeme jejich autem (namísto Jírkova Mondíka, který byl v opravě se spojkou a setrvačníkem). Letošním expedičním vozem tak je Toyota Avensis. Další premiérou bude fakt, že Petr bude po dobu expedice s největší pravděpodobně sedět vzadu (a s ním i jeho opravdový přítel kinedril). Novinkou také je, že časy „krtince“ pro letošek a další budoucí girácké expedice minuly, stan bere Jirka a tento přístřešek poskytne azyl právě jemu a Petrovi. O dalším a asi největším překvapení se pro letošek postarala Andy, která coby manželka a matka v očekávání spolu s Honzou vyjedou na jejich zatím poslední velké Giro (příští ročník bude muset naše maminka se svým malým potomkem vynechat). O poslední novince se však prozatím šířit nebudu. K této dojde až ke konci celé naší pivně-památkové akce. Auto je tady, nastane velký boj o sedadlo smrti? Bude Petr zvracet? Andy rodit? Nebo Jirka navigovat? Tradičního společníka památkové části Gira, neodmyslitelného Kuču, bere Jirka (i pro letošek zůstává kniha neobalena a tak bude nucena snášet i nadále příkoří nehostinných podmínek přepravy autem). Přehled možných památek máme první dva dny díky Andy skvěle naplánovány, osvědčený finanční dlužníček vede, jako již tradičně, Honza.
|
|
|
||
|
||||
S vyzvednutým Petrem vyjíždíme k Jirkovi, který bere do auta letošní expediční trička (celkem 900,- Kč). Kožušníkovci vzali stan navíc… možná se bude hodit, uvidíme. Andy kope v autě a hledá svetr.
Honza: „Andělinkoš, ještě jsme ani nevyjeli a už je rozkopaný kufr.“ Ozval se blíženec – Jirka: „Já nebudu vidět.“ Honza: „Jirko, to je o zkušenosti.“
Začíná lehce poprchávat… prší. Atmosféra osádky je skvělá, jede se za Janou. Přijíždíme do Přívozu a Jana není na místě srazu.
Jirka: „Ještě jsme nevyjeli a už dělá problémy.“
|
|
U Jirky |
||
Nabíráme Janu a jedeme do Šunychlu. Cestou v autě se dozvídáme, že byli Andrea s Honzou na ultrazvuku – a čekají kluka! Příjemné překvapení navozuje nové téma v autě – řeší se jména pro prvorozeného. Nabízí se a vylu-čují různé varianty jmen:
Honza: „A bude to Chesus!“
Honzovi řvou pípáky na naše nedopnuté pásy, Honza roste a Andy nechápe jejich zapínání. Dříve než se zahájí vlastní program expedice, musí ještě Andrea navštívit v Šunychlu rekonstruovanou kapli, v rámci kontrolního dne (NPÚ). Kdo bude vedoucí expedice? Jirka? Ten chce být smírčím soudcem a prozatím se funkce vedoucího expedice vzdává. Jedeme na Bohumín. Jirka přebírá navigační zodpovědnost za Bohumínem. Petr se těší na první pivo a Jirka bude zvědav, jak ten letošní pivní nápor zvládne (předešlé roční-ky expedice vždy absolvoval jako řidič a pivní orgie „ne-prožíval naplno“).
Honza: „Tohle ještě není Giro.“ Jirka: „Giro je všude, kde je památka!“
Jelikož jsme v Šunychlu v rámci kontrolního dne započali expedici první kaplí, což je první regulérní památka (kaple Jména Panny Marie Bolestné, cihlová neogotika, kvalitní stavba z doznívajícího historismu), Giro di birra 2014 tedy skutečně začalo. Andy v rámci kontroly musela vylézt na kostelní věž (bez vhodné obuvi, bez přilby a v jiném stavu) – Honzovi se to vůbec nelíbí a nervózně ji sleduje. Kontrola se protahuje a my už nervózně přešlapujeme na místě.
|
|
Parkujeme za kaplí v Šunychlu. Po sobě zanecháváme pěkný nepořádek.
Kontrolní den NPÚ |
||
Konečně se vše potřebné dořešilo a nyní již oficiálně vyrážíme na „plánované“ Giro. Směřujeme na Hlučín. Při cestě zjišťujeme, že směněná Eura mají pouze Jana a Jirkou (a ten ani moc utrácet nechce). Letos v rámci jedné z etap navštívíme také německou Míšeň (Meissen). Kvůli německé Míšni budeme na trase muset vyměnit potřebné množství peněz na Euro (čeká nás tam legendární pivovar a mimořádné památky). Jana vytahuje třešně, neboť jsme již pravděpodobně i loni řekli, „že se na třešně nezastavuje!“. Vjíždíme do Polska (Chalupky). „Pšonci jedni!“ Dnes spíme v Žamberku, kde nás čeká kemp a dva pivovary. V autě si pouštíme na mobilu video od Jany (loňská expedice s hymnou). Interiérem se rozléhají Tři sestry „Sedm piv a jednu zelenou“. Plánujeme vhodné typy na písně s pivní tématikou k letošnímu videu.
Andy mimochodem pronáší: „První, co ti přijde, hned jak se narodíš, je poplatek za popelnice a za Giro di birra.“ (narážka na poplatky z plánovaného webu našich expedic).
Jsme v Opavě a navštěvujeme Novou restauraci a minipivovar Sladovna. Pijeme naše první „Giro pivo“. Dáme rituálek? Dáme!
Pivní nabídka: Opavský zlaťák 12° (0,3 l – Jirka) – nejlepší Opavský škopek 10° (0,3 l – Jana a Andy) – nedosahuje 12° Opavský čert 12° - tmavé (0,3 l – Petr) – velmi dobré
Petr, Andy a šofér Honza si dávají jídlo a zatím je to spíše „Gero di birra“. Petra pořád tlumí kinedril, potřebuje kafe, ale má alespoň „kofein tričko“.
|
|
Opava – Nová sladovna, první pivovar |
Opava – další záběry
|
Pokračujeme v následující trase: Klepáčov (dřevěný barokní kostel) → Sobotín (pozdně renesanční kostel) → Loučná nad Desnou (pivovar). Hraboš zase jí! Jirka paradoxně hůře snáší Honzovu jízdu, nežli Kinedrilem nadopovaný Petr.
Honza: „A co blinkáč?“ Petr: „Ne, já jsem v klidu, uvažuju nad dalším chlebem.“ Jirka: „No, já ne…“
Projíždíme Bruntálem směrem na Rýmařov. Jana chce sdělit, že by se i vyčůrala, a tak následuje první neplánova-ná čurpauza anebo chcanec nečekanec poprvé. Do auta nás Anička nabalila buchtou na košt, byla senzační! Je pod mrakem, ale příjemně. Před námi zbrzďuje expediční tempo náklaďák, který Honza nakonec s průpovídkou předjíždí. Petr na moment usnul, kinedril je mocný ničitel. Vjíždíme do Klepáčova, ale minuli jsme zatáčku, Jirka prská… Vracíme se a vyhlížíme kostel. Jedná se o dřevěný pozdně barokní kostelík z 2. pol. 18. století, krásně situovaný v útulné chatařské krajině. Vysedáme, fotíme a směřujeme dál na Sobotín.
|
|
Neplánovaná zastávka na trase
Klepáčov – dřevěný kostel
|
Klepáčov – památková fotodokumentace
|
Andy s Honzou vedou žabomyší války na téma řízení. V Sobotíně nás čeká kostel svatého Vavřince, renesanční stavba z roku 1605. Jedná se o kulturní památku s drobnými pozdějšími úpravami. Patří ke skupině renesančních staveb kazatelského typu, nemá však oddělené presbyterium. Je to historicky významná stavba už z toho důvodu, že se právě zde počaly odehrávat vlastní čarodějnické procesy na Šumpersku (v roce 1678 zde byla přistižena žebračka při vyjmutí hostie z úst, což se stalo záminkou ke spuštění neblaze proslulých čarodějnických procesů na Šumpersku). Legendu a historii zámku hledáme v Kučovi. Také letos tato kniha dostává zabrat – stále nemá obal a trpí…
Andy: „Při stavu učebnice na konci roku by dostala za 3.“
Opět se fotí z okna a při focení z auta Jirka zjišťuje, že mu dochází baterky ve foťáku. Petr potřebuje kafe čím dál víc! Řeč se stočila na téma školy a prázdnin.
Jirka: „Učím kvůli těch prázdnin...“ Jirka začíná objevovat nový rozměr Gira: „Kurnik, ono to má něco do sebe neřídit.“
|
|
Sobotín – kostel sv. Vavřince
Sobotín – naše děvčata na hřbitově u kostela
|
Sobotín – momentky a fotodokumentace (včetně upomínky na čarodějnické procesy)
|
Další památkou je krásný dřevěný kostelík (nápaditě pruhovaný), jde o cenný renesanční kostel Sv. Michala (Maršíkov, obec Velké Losiny). Tato roubená stavba, pocházející z r. 1609 má status kulturní památky. I přes renesanční základ obsahuje pozdější barokní a rokokové úpravy. Interiér kostela je zachovaný v původní podobě, s řadou předmětů vnitřního vybavení. Poněkud netradiční je kazetový strop lodi. Fotíme pouze exteriér, dovnitř jsme se nedostali.
|
|
Maršíkov – pohled na obec s dřevěným kostelem z jihu
|
Maršíkov – momentky (poněkud unavený řidič) a fotodokumentace dřevěného kostela
|
Vyjíždíme z Maršíkova a pokračujeme do Loučné nad Desnou, kde nás čeká původně renesanční lovecký zámek s barokní kaplí, hrobkou rodu Kleinů na místním hřbitově a anglický park. Vysedáme a fotíme. V Loučné navštěvujeme restauraci a pivovar Na staré poště, kde čepují Kvasslav. Zámek obcházíme a při focení Honza zjišťuje nemilou skutečnost odkryvu původní fasády – s perlinkou! Památkáři pod vousy remcají a pokračují směr „Kvasslav“. Navštěvujeme hospodu Na staré poště: Restaurace je stylová, nabízí zajímavý pohled na monumentální zastřený prostor, tvořený autentickým dřevěným krovem (tento otevřený prostor sloužil k parkování poštovních vozů – tzv. podjezdová vozovna). Objednáváme si a začínáme koštovat zdejší piva, samozřejmě nezapomínáme na tradiční rituálek:
Pivní nabídka: Polotmavý medový Kvasslav Světlý Kvasslav
Obě piva velmi dobrá a Petr s Janou si dávají kafe (to jim momentálně chutná stejně nejlépe – jaká to hereze!). Platíme a vyjíždíme směrem Branná, kde nás čeká další pivovar.
|
|
Loučná nad Desnou – pivovar Na staré poště
|
Loučná nad Desnou – zámek s anglickým parkem a bývalým skleníkem (dnes kulturní dům, což je docela zajímavé řešení obnovy památky); následující detaily ovšem odrazují (perlinka a příšerně ohraničené zbytky sgrafit); hřbitov
Momentky z návštěvy
|
Branná a její okolí je krásný kraj, připadáme si jako „přátelé zeleného údolí“. Míříme do pivovaru a restaurace Kolštejn.
Pivní nabídka: Vogtey světlá 10° Bran světlý ležák 12°
Obě piva ochutnáváme jako malá, jsou velice dobrá. Dáváme si jídlo.
Jídlo: Petr – pivní vepřové maso Andy a Honza – fazolačka Jana – vývar Jirka – pikantní utopenec
Andy s Honzou berou jednu petku 12° s sebou. Platíme a vyrážíme na Hanušovice a Králíky.
Petr: „Konečně nemám hlad!“
Památková Branná nabízí kostel sv. Michaela, zříceninu hradu Kolštejna (částečně přestaven na zámek), renesanční radnici, stejně jako krásnou dispozici náměstí. Starý katolický dřevěný kostelík s farou byl zbourán v roce 1789. Zděný pozdně renesanční a původně evangelický kostel pochází z dob Pánů z Petřvaldu (1614). Po bitvě na Bílé hoře byl Lichtenšteiny předán katolíkům. Roku 1694 byl zvětšen, nicméně v roce 1906 vyhořel a musel být obnoven. Nejznámější památkou obce je hrad Kolštejn, který historicky sahá až do roku 1325. Od severu k němu přiléhá rozsáhlý objekt renesančního zámku, jednoho z nejvýše položených v českých zemích vůbec. Později ho bohužel poškodily požáry.
|
|
Branná – pivovar v restauraci Kolštejn (vedle nové radnice)
Branná – kostel sv. Michaela
|
Branná – kostel sv. Michaela a stará radnice; zámek s mostem; momentky z návštěvy
|
Po zhlédnutí a zdokumentování památek v Branné vyrážíme opět na cestu. V autě si Andy dobírá Jirku. Honza řeže zatáčky a Jirkovi to nedělá dobře. Petr jidášsky, ale upřímně, nabízí svému druhovi kinedril, který je však Jirkou hrdě a rezolutně odmítnut. Je pod mrakem, ale neprší. Jedeme přes Králíky – symbolicky tak protínáme bod na trase prvního Gira (2011). Letošní expedice je ostatně jako vždy protkána bizarními neologismy Andělína a Honzulína:
„tutáč“ (nealkoholické pití – pozn. red.) „dupicák“ (budoucí potomek – pozn. red.)
Míjíme Hedeč s poutním areálem na horizontu, napravo od nás jsou Králíky. Petr usnul. Přijíždíme do kempu v Žamberku, kde máme naplánováno ubytování. Na místě si oblékáme nové giro dresy, rozbíjíme stany a z tohoto malebného prostředí později vyrážíme do pivovaru. Velmi se nám líbí ubytování, je zde čisto, útulno, skvělé sociální zařízení (sprchy + WC) a celková pohoda v kempu jen umocňuje příjemné dojmy nás všech. Procházíme si ve svahu dobře disponované žamberské náměstí, nicméně jeho celkový ráz je narušen moderní zástavbou, místy necitlivou. Pořizujeme fotodokumentaci klasicistní radnice a barokního kostela sv. Václava. Kostel prošel barokizací v letech 1729 – 35. Najdeme zde několik kvalitních maleb, např. na hlavním oltáři: „Zavraždění sv. Václava“ od Franceska Trevisaniho z r. 1741 a na bočním oltáři obraz sv. Antonína Paduánského z r. 1730 od Petra Brandla. Příjemně překvapuje secesní vila z počátku století poblíž žamberského pivovaru. Za zmínku mezi památkami města stojí mj. také mariánský sloup na náměstí z konce 17. století, kaple sv. Anny z konce 18. stol. nebo kaple sv. Rosálie z roku 1681. Dále se zde nachází kostnice Panny Marie Bolestné, roubený rodný dům Prokopa Diviše (vynálezce bleskosvodu) či židovský hřbitov v těsné blízkosti žamberského pivovaru.
Před vývěsní tabulí s logem Žamberského pivovaru Kanec pořizujeme společnou fotku v expedičních tričkách. Naproti pivovaru, hned přes cestu, máme výhled na zdejší muzeum.
Pivovarská nabídka: Jirka – světlá 13° + hermelín Petr – světlá 11° + hermelín Jana – světlá 13° Andy – polotmavá 11° „Sára“ (vynikající) Honza – světlá 11° + buřty na pivu
Petrův Hermelín je skvěle naložený, lahodná chuť, která snese srovnání s jinými v té nejvyšší kategorii nakládaných hermelínů!
Druhé pivní kolo: Honza a Petr – světlá 13° Jirka a Honza – polotmavá 11° „Sára“ (skvělá chuť) Jirka – 16° (zajímavá lahodná chuť) Následující neřízená degustace: Andy – kofola Jirka a Petr – řezaná 16° (báječná) Honza – tmavá 16°
Honza se už vpil do etapy, což Andy nenechává bez odezvy.
Andy: „To je jako s Velichovem...“
Sedíme ve venkovním krytém posezení, ochlazuje se a s klesající teplotou klesá také koordinace jemné motoriky – Jirka vylívá letošní „první Giro pivo“ – není jím žádný jiný škopek, nežli ona žamberská „11 stupňová Sára“, která zřejmě není vedoucímu expedice souzena. Venku začíná být opravdu chladno, ale Honzu neopouští nadhled.
Honza: „Andreu hřeje malý dupicák.“
Řeší se domluva ohledně objednávky reservace ve „Zlých časech“ a Andy pronáší: „Chesus má právo sedět!“
Obecně se první etapa vydařila a spokojení členové expedice probírají etapu následující s konceptem relevantních památek. Jirka si v toku památkových myšlenek nemůže momentálně vzpomenout na zajímavou lokalitu s byzantskými malbami v Istambulu.
Jirka: „Je to něco na M…ne je to na P…“ (nakonec se jednalo o istambulskou Choru).
Platíme a směřujeme do kempu, možná na něco dobrého? Ještě se ale zastavujeme u vedlejšího židovského hřbitova, ten je však bohužel zavřený.
Honza: „Přes zeď ale nelezu, i kdybys mně Jirko přemlouval!“
Ještě před vlastním návratem se zastavujeme ve zdejší hospodě u kempu na „dopitnou“.
Jirka, Petr a Honza – 3x malá Holba 11° s tyčinkami (sýrové a bramborové)
Malými pivy zapíjíme malého Chesuse-dupicáka, kterému zároveň s chutí vymýšlíme jména, a návrhů padá dostatek: David, Ivo, Lukáš, ale zdá se, že vše nasvědčuje pro Adama…
Spontánně se určují „oficiální role“ členů expedice: Andy – památkář a smírčí soudce Honza – řidič Jirka – navigátor a vedoucí expedice, duchovní otec Gira Petr – kronikář Jana – brzditel, narušitel a stínový oponent (bez poradního hlasu)
Po čase se volnoběhem diskuse stáčí debata až k filosoficko-teologické problematice Božské trojice, načež dochází i k lehce „vyostřenější“ polemice Jirky vs. Andy s Honzou. Trocha gradace na obou stranách a Jirka debatu rázně utíná ve svém stanovisku nepochopen…Úhel pohledu? V kempu se ještě dopíjí petka světlého ležáka Bran 12° a pomalu se jde spát. Hodina již pokročila, je tma a chlad se citelně dostavuje, budeme spát ve stanech – teplé oblečení nezbytné, dobrou noc…
|
|
Žamberk – v kempu stavíme stany
Areál zámku s původním pivovarem
„Hrátky“ na náměstí a kostel sv. Václava
Žamberský pivovar
|
Žamberk – některé památky (zámek a původní pivovar, secesní vila, zástavba pod náměstím, socha sv. Václava u kostela, Mariánský sloup na náměstí)
Další momentky
|