V podstatě se trasa nelišila od té minulé na loňské expedici. Šli jsme se projít k zámku Zelená hora a místnímu klášteru, který ještě Jana neviděla.
Po návratu jsme si u Radky ještě dali senzační zeleninovou polévku a někteří taky buřtguláš.
Po jídle se všichni sbalili, s Radkou se rozloučili a nyní nás již čekala poslední cesta autem, návrat domů, do Ostravy. Máme krásné počasí a taky spolehlivou klimatizaci (po které Petr ještě den pěkně chraptěl).
Na zpáteční cestě do Ostravy se jen na skok stavujeme do pivovaru Zvíkov, známý, kvalitní a také extra drahý svatostánek chmelového moku (jen etiketa stála 50-60,-Kč!). Jirka odmítá podporovat zlodějinu. Jana má dárek pro Milana, Jirka a Honza si koupili petlahve (1,5 a 2 l.) a etikety se tak nakonec k Jirkovi přeci jen dostanou.
V chodbě pivovaru nás ještě jako výtvarníky upoutala série zajímavých grafik linoryty a suché jehly od grafičky Janíčkové. Janě se však práce nelíbí, jsou pro ni nezajímavé a nudné, s čímž nesouhlasil ani Jirka ani Petr. Během jejich kochání linoryty a suchým jehlami si Andy s Honzou dali v pivovaru na stojáka malý Ale 15° a světlou 11°.
Po zastávce v pivovaru na Zvíkově směřujeme na Ostravu, ještě bereme naftu v Drhovicích a teď už „fičáto domů“. Nutno poznamenat, že po dobu celé expedice a zejména v jejím závěru v Nepomuku na slavnostech Jana velice slušně obstála v degustacích a její hranice (3 malá piva) byla jistě překonána (doufejme, že do budoucna!). Jakožto ne prioritní pivařka tedy obstála s úctou v našich očích.
Blížíme se k domovu a Jirka srší: „Začala D1, už jsem se nasral!“ U Humpolce policajti hlídají a jsou nějak aktivní, přesto německý Mercedes v klidu projíždí. Ale to už tak na našich dálnicích bývá. Blížíme se k Ostravě. Dochází nám, že je po expedici – letos byla opravdu krátká, ani jsme se nenadáli a už vidíme naše ostravské komíny a hutě.
Postupně Jirka rozváží jednotlivé členy expedice domů, první jsme vyložili Janu, pak Honzu a Andreu v Porubě. Do Zábřehu jsme s Jirkou jeli už jen my dva. Také Petra vysadil před domem, rozloučil se a tradá odvézt Vojtu na tábor.
Tak zase za rok!
