GIRO DI BIRRA 2012 aneb Putování za pivem

2. etapa expedice čtvrtek 5. 7. 2012 (ujeto 223 km)

Sbalili jsme stany (Petr ho nakonec jen zmuchlal a dal do auta, protože nemohl najít obal… ještě stačil zlomit náhradní hliníkový kolík). Cosi jsme na trávě a v autě improvizovaně pojedli. Na sprchy nedošlo, byly na žeton a bez žetonu voda neteče. Před odjezdem ještě Jirka s Andy v autě plánují trasu dnešní etapy s mapou a Kučou. Vyjeli jsme z kempu v Kácově, kde jsme si na Čecháčky udělali patřičný názor (utvrdili si své předsudky a stereotypy). Na počátku cesty ještě fotíme technicky unikátní most. Počasí nám přeje, máme krásně a etapa může začít.

Svou první zastávkou poctíme Podveky. Hned z kraje nás vítá pěkný smrádek z kejdy – vůně venkova. To co nás však zajímá ale není místní odér, ale původně středověký kostel (zbořen a později barokně přestavěn). Pořizují se nezbytné fotky a vyrážíme o vesnici dál. Zdejší kraj je samé kopčisko.

Druhou zastávkou jsou Otryby, kde na nás čeká raně gotický kostelík s apsidou a krásnými portály. Jde o přemyslovskou gotiku, která prošla v 19. století neogotizací (rozeta), z původního portálu zůstal pouze sokl. Nutno podotknout, že se Jana návštěvou zdejšího kraje vrací symbolicky na místo její poslední expedice. V Novém Dvoře u Otrub nás upoutala krásná sýpka a Jirka fotí přes okno auta. Postupně míjíme český hrad Šternberk (okres Benešov), kde právě probíhá oprava hradeb. Zámek Ječniště neřešíme a míjíme.

Naší třetí zastávkou je Měchnov (opět okres Benešov). Zde nás zajímal původně románský kostelík, silně barokně přestavěný. Apsida je románská, stará věž asi pozdně gotická – Kuča nic bližšího nepíše.

Projíždíme Divišovem, směrem na Jezero, Veřice, a jedeme do Okrouhlic. Zde stavíme a fotíme si gotický kostel svatého Martina, rovněž barokně přestavěn. Naší pozornosti neuniká ani fara se zachovanými dveřmi a zachovanou klikou. Z Okrouhlic vyrážíme na Benešov. Na cestě ještě stavíme na třešně, neboť Jana vyvolala davovou třešňománii. Jana, Honza a Andy se vrhají na strom a konzumují, Jirka s Petrem odolali – dobře znají svůj trávící systém.

Konečně Benešov. Zde hodláme navštívit jak místní pivovar, tak i prodejnu s pivními suvenýry. Ta je však bohužel díky svátku zavřená. Jirka vypadá zoufale. Shání totiž poslední etiketu i s pivem a bez D’Esteho neodjede. Na památky nehledíme, po pivu jdeme. A srdce pivařů zaplesala, k pivovaru nás jako maják navádí pivovarský komín – zrada – všecko zavřeno! Nemáme ani etikety, ani lahváče, ani petoně, ani Jirkův poslední chybějící kousek do sbírky etiket. „BC centrum“ nás možná zachrání. Sehnali jsme multipack sedmi piv na degustační večer. Koupili jsme ovšem také nezbytnou kofolu, něco slaného a wasabi, Petr s Honzou si zakoupili dva energy drinky (Petr poprvé v životě).

Směřujeme na Mrač. Ptáme se, hledáme most, jezdíme dokola a tvrz se nám nechce a nechce ukázat. Stále hledáme, nechceme to vzdát. Petr s Honzou jsou pro vytrvání hledat dále. Je tu! Jirka zmerčil hradisko ve stromech. Zastavujeme a s foťáky míříme k tvrzi. Památku chceme zdokumentovat, je však nepřístupná, areál je zavřen za vraty. Jde o příjemné místo, kde si ve stínku dáváme dnešní první ochutnávku Ferdinanda z multipacku. Jirka jen jemně koštnul. Dopili jsme a vyrážíme za románským kostelem v Poříčí nad Sázavou.

Románský kostel v Poříčí nad Sázavou je zachovalý – krásná kamenná dominanta. V okolí však stojí ještě druhý původně románský kostel, ten už již barokizovaný. Jde o kostel svatého Havla s krásným interiérem a nejcennější částí – bobulového vzoru na portálu. Spokojení pokračujeme na Pyšely.

Na pyšelskou loretu ovšem rezignujeme díky nepojízdnému terénu. Kostel je na kopci, pouze Jirka vybíhá a fotí, ostatní zůstávají v autě.

Projíždíme Velkými Popovicemi, stavíme však až ve Štíříně. Zde je pivovar a zámek.

V místním pivovaru – Štířínské stodole si dáváme jídlo

  • Andy: škvarkovou pomazánku
  • Petr: hermelín
  • Jana a Honza: špenát

Jirka: „Andy, srovnával jsem obě cesty, tu tvou horní a dolní a je tam 5km rozdíl.“

Andy: „Ty už mě sereš! Evidentně nemáš co dělat, měl bys začít chlastat.“

Naši pozornost zaujal „šílený“ dům ala Gaudí. U Štířínského golfového hřiště je postmoderní budova, pro Jirku krajně nevkusný projekt, Janě se ovšem líbil. Jedeme na Říčany.

Parkujeme na náměstí v Říčanech a pěšky hledáme římanský hrad. Zachovalou zříceninu hradu fotíme, Jirka ještě pochopitelně přidává kostel a radnici.

Mělník vypouštíme, nezbývá na něj čas. Jedeme na Hlavenec, kde jsme také zastavili. Dominantou v poli je zajímavý pomník Karla VI. (vede k němu i chodníček). Jedná se o monumentální záležitost sochaře Brauna, architekt pomníku je Kaňka. Pomník znázorňuje lovecký motiv – realizace výjevu vidění svatého Huberta.

Jedeme na mělnické Vtelno. Jirka fotí z auta oba kostely. Soustředíme se na pivovar, který nabízí pět druhů zdejšího piva. Jirka získává čtyři etikety, piva samozřejmě ochutnáváme, Jirka si dává i Matesa.

Vyrážíme na Liblici a opět hraje Kryl. V Liblici navštěvujeme rozsáhlý opravený zámecký areál s kaplí zbudovaném v období raného baroka (Aliprandi). Milan volá Janě. Počasí je příšerné, nesnesitelné dusno zmáhá všechny – velebíme Jirkovu klimatizaci. Projíždíme Mělníkem a směřujeme do Liběchova.

Andy: „Já jsem možná viděla zámek.“

Jirka: „Zámek? A kde?“

Andy: „Já nevím, mě to tady nezajímá.“

U Andy si dusno vybralo daň největší. Jirka šel hledat zámek – zrovna se rozpršelo. Zbytek členů zůstal v autě.

Honza: „Kde je zas ten Jiřin?“

Petr: „Šel hledat ten zámek.“

Honza: „Ty jo, že se na ten zámek nevysere.“

Zmoklý Jirka se vrátil a nelitoval, prý to stálo za to.

Jedeme směrem do Litoměřic. Cestou zakoušíme první vydatný déšť expedice. Tepelnou elektrárnu Mělník, obrovský mohykán podél cesty, nelez přehlédnout. Hraje Kryl: „Prší a venku se setmělo, …“ Jak příznačné. Blesky kolem nás jen lítaly. Rozpršelo se opravdu řádně. Teplota klesá – během šedesáti minut je rázem 12°C rozdíl! Venku už je jako v klimatizovaném autě. Přijíždíme k litoměřickému kempu. Stále vydatně prší, ale déšť postupně ustává.

Honza: „Tady je možnost, že nám poteče do stanů, ty budeme muset pořádně vypnout.“

Jirka: „Hm… To máte blbé.“

Usoudili jsme, že dnes to v kempu nepůjde. Hledáme penzion, lije jako z konve. Nedá se to a stěrače stírají (skoro nestíhají). Do kempu jsme se ani nedostali, pod průjezdovým mostem bylo tolik vody, že bychom ani neprojeli a situaci museli řešit hasiči, kteří pod mostem okamžitě začali odčerpávat vodu.

Díky internetu v mobilu jsme našli několik možností ubytování. Andy volá do nedaleké vojenské ubytovny – chyba lávky, Andy omylem volá na soukromý byt. Pobavená osádka auta se směje, Andy tlumočila odpověď majitele bytu: „Ledaže bych vás dal k manželce do ložnice.“ Andy se konečně dovolala na ubytovnu na ulici Purkyňova 1, zde byla i možnost parkování. Nocleh zde vyšel levně (170,-/osoba/noc). Těšíme se na sprchu. Přespání platí za všechny Jana, ta si tak srovnala dluh v Honzově účetnictví s Jirkou.

Honza: „Aspoň nebudeme muset stavět krtinec.“ Všichni si evidentně oddechli.

Konečně jsme na místě. Vojenská ubytovna splnila naše očekávání, konečně sprcha… a záchod bez klíče. Po vybalení a nezbytné očistě jsme nyní již za příjemného, deštěm pročištěného počasí, vyrazili do pivovaru Labuť.

Číšník znechuceně přišel ke stolu, nic pořádného nenabídl. Obsluha byla hrozná, zapomněli na nás i s jídlem. Po chvíli jim asi začalo být trapně, patrně slyšeli naše nevrlé řeči, a dodatečně si vzpomněli, že vlastně grilují (libé vůně dráždily naše nosy již nějakou dobu). Dostáváme vytoužený jídelní lístek a naše oči zřely soupis grilovaných specialit. Zlákala nás ryba. S vidinou grilovaného pstruha jsme se těšili na jídlo čím dál více.

Nadšení opět střídá zklamání. Pstruh se nekonal, měli pouze zmrzlou makrelu. Byli jsme opět nuceni přehodnotit naši objednávku. Krkovice byla vysušená. Petr ale opět volil správně, jeho ořechový hermelín byl vynikající. Ovšem to pivo… Degustovali jsme po malých pivech:

  • 1) 10°
  • 2) Ale „blejl“, poměrně netypický
  • 3) Polotmavé + světlý ležák + pšenice

Panáček poučuje Jirku, co je to Weissbier – to si dovolil hodně. My si zakusili prakticky u všech piv téměř totožnou chuť, de facto všechna piva byla sycená a nevýrazná.

Na cestě z pivovaru opět pršelo až slušně bouřilo. Prakticky všichni zmokli, Jirka, který byl nalehko (kraťasy a tričko), zmokl nejvíce. Petr nad počasím vyzrál, měl bundu s kapucí. Deštník neměl nikdo. Po příchodu na ubytovnu jsme se převlékli a začala naše tradiční debužírovací dopitná. Nenažerové jedni chytli mlnou a loudí po Petrovi salám.

Petr: „Můj salám vám nedám.“

Ostatní: „Vytáhni ten salám a nebuď labuť.“

Slovo labuť po dnešním večeru nabylo nového významu. Čím více se Petr vzpíral, tím více loudili, a odkazovali se na jakési podivné principy. Nakonec salám z Petra vytáhli. Všichni se shodli, salám byl skvělý, naprosto bodnul. K degustační vložce ochutnáváme piva z Jirkova multipacku: 7 kulí a D’Este. Jirka si může dát konečně do nosu. Asi bude řídit Honza…

 

Pokračování...