GIRO DI BIRRA 2012 aneb Putování za pivem

1. „Kácovská“ etapa expedice středa 4. 7. 2012 (ujeto 327 km)

Expedice právě začala. Počasí je hezké, docela horko – do čeho asi pojedeme? Déšť se nám snad bude letos vyhýbat. Ve 13:30 Jirka vyzvedl Petra v Zábřehu, hledali jsme po benzínkách pumpu, teprve až na 5. jsme dohustili kola a mohli vyrazit. Vyzvedli jsme Janu a následně v Porubě Andy a Honzu. Jirka proklíná novou plastovou láhev. Důležitý moment – Jana vzala kameru. Členové expedice jsou v loňských expedičních tričkách (Jirka a Petr v černých, Andy, Honza, Jana v zelených). Nové tričko pro letošní expedici je taktéž v barvě černé a bílém potisku, s upraveným logem. Tato si však budeme šetřit až na večery. Jedeme pro naftu na Mošnov. Jsme docela těžcí, ale Mondík si poradí. Očekávání je znatelné, ale Andy a Honza už do míst, kde bude letošní expedice probíhat, vyjeli už dříve na kolech – nebudou překvapeni.

Není nůž! Petr jako jediný má čajovou lžičku (vůbec nebyla použita), vidličku, nůž i kudlu (o té se myslelo, že byla zapomenuta, nakonec ji však Petr objevil po expedici v boční kapse batohu. Zakládá se účetnictví a Honza hledá dlužníček. Jak se později ukázalo v praxi, tenhle vychytaný software musel již někdo pro podobnou situaci cíleně vytvořit – ukázal se jako nezbytnou součástí naší expedice.

Jirku sere flaška.

Jana: „Jirko, ty jsi nějaký podrážděný.“

Jirka: „Já jsem v pohodě, ale toto mě sere.!“

Pro přehled dodáváme, že jsme tankovali 32,50/l v hodnotě 1672,-, což bylo následně rozpočteno mezi členy expedice. Dosavadní kilometráž byla vynulována, a od Mošnova se již počítá vlastní trase expedice.

Jirka: „Nefouká na vás vzadu?“

Honza: „Ne, my jsme jen připlácnuti na zadní okno, i s mouchou v zubech.“

Jana: „U nás je na dálnici 120km/h, ne?“

Všichni: „130km/h!“

Jana: „Tak proč to překračuješ?“

Andy: „Bo není čas!“

Konečně expediční hudba – Jirka pouští Kryla. Andy vrčí, že měli vzít jinou hudbu. Ukázalo se, že Jirka po cestě vhodně volil a skvěle rozhodl, že objedeme směrem na Rousínov nehodu na D1/218km – osudové rozhodnutí.

Petr poprvé vytahuje jídlo – lovečák a rohlíky. V daném momentu shodou okolností míjíme Kostelecké uzeniny. Stavíme na pumpě u Macdonaldu na občerstvení. Následně v autě Jirka pronesl, že se bojí „kloboučníků“ (řidičů s hučkou na hlavě).

Honza pronáší: „Kočky jsou škodná.“

Jirka odvetí: „Ale aspoň chodí na jedno místo.“

Andy dodává: „Něco ti posral?“

Jirka rezignovaně: „Všechno! On se chodí prostě vysral dovnitř.“

Přijíždíme do Želivu. Uvítal nás rozsáhlý barokní komplex i s obchůdkem s místními pivovarskými produkty (budovy jsou částečně restaurované se secesními úpravami). V nabídce je 6 druhů piv, neodoláme a poprvé na expedici zakoušíme:

Polotmavá 12° (velké + malé) a světlá 15° (velké + malé).

První z piv chutnalo více Honzovi, druhé silnější zase Petrovi a Andy.

Jedeme přes Želivku. Přehradu jsme očekávali větší. Míříme na Červenou Řečici, která nabízí zámek s původními základy tvrze gotického hradu (románské počátky ve 12. století), kostel a Santiniho kapli. Zaznamenali jsme rovněž renesanční sgrafita.

Po výjezdu z Řečice Jana dodatečně hlásí, že viděla 3 kameny vedle sebe – dost pravděpodobně šlo o 3 smírčí kříže, které jsme po cestě minuli.

Andy: „No do prdele, to se musí hlásit!“

Směřujeme do pivovaru Kácov, snad nebude plný kemp ani hospoda. Nyní už jsme opět praví pivně-památkoví poutníci. Senožaty prakticky projíždíme, Jirka dělá jen pár fotek fary a okolních budov – šlo o poslední památku dnešní etapy. Nyní již opravdu míříme na Hořice, směr Kácov. Čeká nás stavění stanů.

Ještě zaznamenána komunikace osádky auta.

Jirka: „Já nemůžu vyjet.“

Andy: „Ale můžeš.“

Jirka: „Tu jsou čáry!“

Andy: „Čára není zeď!“

Honza: „Čáry jsou pro buzny.“

V Kácově jsme navštívili místní pivovar poblíž kempu, kde se nám líbilo i přes množství lidí (místních, turistů i vodáků). Poprvé jsme provedli náš pivní rituál (zaznamenáno na kameru). Dáváme si jídlo a ochutnáváme místní piva, fotíme. Navečer ještě, sedíce na dřevěné ploše, debužírujeme v kempu, bolí nás zadky a Andy žerou komáři (petoně a čipsy přišly náramně vhod). Šli jsme spát a tehdy začali náš kemp a jeho osadníky proklínat. Prudiči, ožralí Čecháčci na facku. Hluční a zřízení rušili poklid v kempu až do rána, padali nám na stany a chovali se jak z řetězu utržení. Jak se špatně usínalo, tak se i zle vstávalo. Uřvaní Čecháčci si nedali pokoj a neomaleně budili okolní stany už s rozbřeskem…

 

Pokračování...