Expedice právě začala. Počasí je hezké, docela horko – do čeho asi pojedeme? Déšť se nám snad bude letos vyhýbat. Ve 13:30 Jirka vyzvedl Petra v Zábřehu, hledali jsme po benzínkách pumpu, teprve až na 5. jsme dohustili kola a mohli vyrazit. Vyzvedli jsme Janu a následně v Porubě Andy a Honzu. Jirka proklíná novou plastovou láhev. Důležitý moment – Jana vzala kameru. Členové expedice jsou v loňských expedičních tričkách (Jirka a Petr v černých, Andy, Honza, Jana v zelených). Nové tričko pro letošní expedici je taktéž v barvě černé a bílém potisku, s upraveným logem. Tato si však budeme šetřit až na večery. Jedeme pro naftu na Mošnov. Jsme docela těžcí, ale Mondík si poradí. Očekávání je znatelné, ale Andy a Honza už do míst, kde bude letošní expedice probíhat, vyjeli už dříve na kolech – nebudou překvapeni.
GIRO DI BIRRA 2012 aneb Putování za pivem
1. „Kácovská“ etapa expedice středa 4. 7. 2012 (ujeto 327 km)
Není nůž! Petr jako jediný má čajovou lžičku (vůbec nebyla použita), vidličku, nůž i kudlu (o té se myslelo, že byla zapomenuta, nakonec ji však Petr objevil po expedici v boční kapse batohu. Zakládá se účetnictví a Honza hledá dlužníček. Jak se později ukázalo v praxi, tenhle vychytaný software musel již někdo pro podobnou situaci cíleně vytvořit – ukázal se jako nezbytnou součástí naší expedice.
Jirku sere flaška.
Jana: „Jirko, ty jsi nějaký podrážděný.“
Jirka: „Já jsem v pohodě, ale toto mě sere.!“
Pro přehled dodáváme, že jsme tankovali 32,50/l v hodnotě 1672,-, což bylo následně rozpočteno mezi členy expedice. Dosavadní kilometráž byla vynulována, a od Mošnova se již počítá vlastní trase expedice.
Jirka: „Nefouká na vás vzadu?“
Honza: „Ne, my jsme jen připlácnuti na zadní okno, i s mouchou v zubech.“
Jana: „U nás je na dálnici 120km/h, ne?“
Všichni: „130km/h!“
Jana: „Tak proč to překračuješ?“
Andy: „Bo není čas!“
Konečně expediční hudba – Jirka pouští Kryla. Andy vrčí, že měli vzít jinou hudbu. Ukázalo se, že Jirka po cestě vhodně volil a skvěle rozhodl, že objedeme směrem na Rousínov nehodu na D1/218km – osudové rozhodnutí.
Petr poprvé vytahuje jídlo – lovečák a rohlíky. V daném momentu shodou okolností míjíme Kostelecké uzeniny. Stavíme na pumpě u Macdonaldu na občerstvení. Následně v autě Jirka pronesl, že se bojí „kloboučníků“ (řidičů s hučkou na hlavě).
Honza pronáší: „Kočky jsou škodná.“
Jirka odvetí: „Ale aspoň chodí na jedno místo.“
Andy dodává: „Něco ti posral?“
Jirka rezignovaně: „Všechno! On se chodí prostě vysral dovnitř.“
Přijíždíme do Želivu. Uvítal nás rozsáhlý barokní komplex i s obchůdkem s místními pivovarskými produkty (budovy jsou částečně restaurované se secesními úpravami). V nabídce je 6 druhů piv, neodoláme a poprvé na expedici zakoušíme:
Polotmavá 12° (velké + malé) a světlá 15° (velké + malé).
První z piv chutnalo více Honzovi, druhé silnější zase Petrovi a Andy.
Jedeme přes Želivku. Přehradu jsme očekávali větší. Míříme na Červenou Řečici, která nabízí zámek s původními základy tvrze gotického hradu (románské počátky ve 12. století), kostel a Santiniho kapli. Zaznamenali jsme rovněž renesanční sgrafita.
Po výjezdu z Řečice Jana dodatečně hlásí, že viděla 3 kameny vedle sebe – dost pravděpodobně šlo o 3 smírčí kříže, které jsme po cestě minuli.
Andy: „No do prdele, to se musí hlásit!“
Směřujeme do pivovaru Kácov, snad nebude plný kemp ani hospoda. Nyní už jsme opět praví pivně-památkoví poutníci. Senožaty prakticky projíždíme, Jirka dělá jen pár fotek fary a okolních budov – šlo o poslední památku dnešní etapy. Nyní již opravdu míříme na Hořice, směr Kácov. Čeká nás stavění stanů.
Ještě zaznamenána komunikace osádky auta.
Jirka: „Já nemůžu vyjet.“
Andy: „Ale můžeš.“
Jirka: „Tu jsou čáry!“
Andy: „Čára není zeď!“
Honza: „Čáry jsou pro buzny.“
V Kácově jsme navštívili místní pivovar poblíž kempu, kde se nám líbilo i přes množství lidí (místních, turistů i vodáků). Poprvé jsme provedli náš pivní rituál (zaznamenáno na kameru). Dáváme si jídlo a ochutnáváme místní piva, fotíme. Navečer ještě, sedíce na dřevěné ploše, debužírujeme v kempu, bolí nás zadky a Andy žerou komáři (petoně a čipsy přišly náramně vhod). Šli jsme spát a tehdy začali náš kemp a jeho osadníky proklínat. Prudiči, ožralí Čecháčci na facku. Hluční a zřízení rušili poklid v kempu až do rána, padali nám na stany a chovali se jak z řetězu utržení. Jak se špatně usínalo, tak se i zle vstávalo. Uřvaní Čecháčci si nedali pokoj a neomaleně budili okolní stany už s rozbřeskem…
